Současná migrační vlna do Evropy má potenciál dlouhodobě změnit charakter starého kontinentu. Znamená to víc halal obchodů, opět početnější nižší vrstvy a větší strukturální nezaměstnanost.

A taky riziko hlubších příkopů napříč společností. A jak se v nové Evropě budou cítit Židé? Gideon Bechar je ředitel sekce na izraelském ministerstvu zahraničí a nejvýše postavený člověk, kterého si Stát Izrael zaměstnává pro studia a potírání antisemitismu ve světě.

Proč bychom si tváří v tvář různým potížím, jimž čelíme dnes, měli dělat hlavu s něčím tak odtažitým, jako se nám dnes jeví problém antisemitismu?

Protože antisemitismus nezmizel. A protože to není problém, s jakým se potýkají výlučně Židé. Je to globální problém. Podle známé zásady všechno, co nejdřív začne proti Židům, po čase přejde i na další menšiny. Lesbičky, homosexuály a další. Znáte obrat kanárek v uhelném dole? I moderní společnost se občas ocitne v problémech – politických, sociálních, ekonomických. Lidi pak hledají, koho by za ně mohli vinit. Takže nenávist k Židům bývá taky indikátor velkých společenských problémů.

Myslíte, že nenávist k Židům je vážný problém současné Evropy?

Jistě. Evropská unie je dosud domovem třetí největší židovské komunity na světě – po Izraeli a Spojených státech. Před 70 lety měla Evropa samozřejmě úplně největší komunitu. Dnes je v Izraeli šest milionů Židů, v USA téměř šest milionů, v EU 1,5 milionu Židů. Ještě po skončení války jich bylo v Evropě 3,5 milionu, od té doby to číslo neustále klesá. A zajímavé je, že místa s nejvyšší úrovní antisemitismu dnes najdeme právě v Evropské unii. Paradoxně a bohužel je dnes registrováno nejvíc incidentů v zemích, jež patří k nejrozvinutějším demokraciím světa: ve Francii, v Belgii, Nizozemsku, Švédsku, Norsku, Velké Británii, Německu, Rakousku atd. Otázka je samozřejmě proč: proč v zemích s trpkou zkušeností holocaustu je antisemitismus opět na vzestupu? Napájí se ze tří různých zdrojů: zaprvé tradiční antisemitismus ultranacionalistických stran, krajní radikální pravice, zadruhé islámský antisemitismus a zatřetí antisemitismus přicházející z radikální levice, který v poslední době dostává infuzi od hnutí BDS. (Boycott, Divestment, Sanctions – kampaň za bojkot Izraele, dokud neodstoupí ze Západního břehu, nepovolí návrat palestinských běženců z roku 1948; BDS začal před deseti lety jako palestinská iniciativa, mezitím se rozšířil po celém světě – pozn. red.)

Který z těch tří ve vás budí největší obavy?

Můžeme to vzít postupně. Tradiční antisemitismus, reprezentovaný stranami jako Jobbik v Maďarsku nebo Zlatý úsvit v Řecku, byl v Evropě přítomný posledních víc než sto let. Dnes bohužel získává větší sílu – kvůli situaci, v níž Evropa je. Ekonomickou krizi v EU máte od roku 2008 víceméně dosud. Ale i současná imigrace do Evropy vyvolává reakci a posiluje krajní pravici. Slyšel jsem nedávno jednoho experta vyprávět, na kolika protimuslimských shromážděních byl distribuován i antisemitský materiál. Le Penová, Jobbik, Zlatý úsvit, to je dnes významný zdroj antisemitismu.

Le Penová? Přece některé strany takzvané krajní pravice, které byly tradičně antisemitské, se v posledních letech přespecializovaly na islám – a v Židech vidí někoho, s kým aspoň sdílejí společného nepřítele...

I to se děje, ano. Proto taky říkám: některé krajně pravicové strany jsou antisemitské… Přesto bych se držel poznatku, že když je nějaká strana založená na nenávisti, měl by člověk být obezřetný. A my jako Izraelci, Židé, nechceme být ztotožňováni s politickými silami, které formulují nenávist k nějaké skupině, jedno jaké.

Co ten antisemitismus krajní levice?

Antisemitismus zleva byl svou povahou vždycky spíše ideologický, ale dnes se mu dostává podpory od už zmíněného hnutí BDS. Pro tento proud je charakteristické ztotožnění Židů se Státem Izrael. Nerozlišují mezi Židy a Izraelci, i krajní levice dnes patří k významným zdrojům antisemitismu. Dobře se to dá ukázat na demonstracích, které se v roce 2014 konaly po celé Evropě na protest proti izraelské operaci v Gaze. Dohromady těch demonstrací bylo několik set, možná se počet blížil k tisícovce – a na mnoha z nich zněla antisemitská hesla. V Německu se poprvé od druhé světové války veřejně křičelo: Židi do plynu! Tady se čím dál víc vytrácí stará rozdělovací čára mezi antisionismem a antisemitismem.

Nemůžete si za to – teď k vám mluvím jako k představiteli izraelského státu – trošku sami? Izrael měl léta tendenci kritiku svých akcí hned vydávat za antisemitismus.

Ale my vždycky zdůrazňujeme, že legitimní kritika Izraele není antisemitismus. Abyste vůči antisemitismu dokázal účinně vystupovat, nemůžete samozřejmě do jednoho pytle házet každou kritiku Izraele. K definici antisemitismu používáme takzvaný test 3D Natana Ščaranského (slavný sovětský disident a později ministr pravicových vlád v Izraeli – pozn. red.), který ho před několika lety zformuloval. 3D je delegitimizace, démonizace, dvojí měřítko. Hned to vysvětlím na příkladech. Démonizujete Izrael, když například budete tvrdit: chováte se jako nacisti, vyhlazujete palestinský národ stejně, jako vás vyvražďovali nacisti. Delegitimizace se dopouštíte, pokud Izraeli upíráte právo na existenci. To je takové to: Židi nemají právo na svůj národní stát, nemáte tu co dělat. Moderní antisemité vidí Izrael jako Žida mezi národy. Je pro ně snazší napadat Stát Izrael, než aby se otevřeně deklarovali jako antisemiti, což dnes už samozřejmě leckde není politicky korektní. A konečně dvojí měřítko: používáte například na půdě OSN vůči Izraeli měřítko, které byste na jiné státy obyčejně neaplikoval.

A aby člověk test takzvaně splnil a stal se antisemitou, je potřeba mít odfajfkovaná všechna tři D?

Kdepak, stačí jedno. Když člověk někde na webu píše, že Izrael usiluje o kontrolu světa nebo že Protokoly sionských mudrců byly pravdivé nebo že Židi konspirují proti ostatním, je antisemita.

To jsou krystalicky jasné případy. Ale co když mám pochybnost o historické legitimnosti založení Izraele? Můžu si myslet, že to byla nespravedlnost vůči většině autochtonního obyvatelstva, které tam v roce 1948 žilo, ale Židi mi nikdy nevadili. Proč bych měl v takovém případě být antisemita?

Podívejte, skoro všechny státy na světě jsou tvořeny lidmi, kteří do země přišli zvenku. Ale my se vracíme domů. Nepřišli jsme na místo, které by nám nepatřilo, to místo s námi bylo spjato.

To je váš národní příběh, který je silný tím, že je současně monoteistickým náboženstvím, ale co když ho jiný národ nesdílí? Představte si, že by si české země začali nárokovat Irové s tím, že tu kdysi žili jejich keltští předci: asi bychom měli podobné pocity jako Arabové v Palestině před sto lety.

Ale Izrael už fakticky existuje. Vznikl před sedmdesáti lety, přijít teď a dělat si nárok na naše území, to by asi bylo trochu moc, ne?

To by bylo dvojí měřítko, samozřejmě. Ale pořád můžu přece mít výhradu ke vzniku Izraele a být současně kritický ke dvojímu metru, který dnes kvůli svému špatnému svědomí vůči Izraeli uplatňuje část Evropy. Je měřítko delegitimizace důkazem antisemitismu, když tu delegitimizaci používám v historické debatě?

Rozumím vám. Ale je třeba vidět úmysl, který se za delegitimizací skrývá – a ten je často antisemitský.

Až na to, že pravými úmysly si asi nemůžete být vždycky jistý...

Taky neříkáme, že Ščaranského test je spolehlivý na sto procent.

Asi jsme se postupně propracovali ke třetímu zdroji nenávisti k Židům v Evropě, k islámskému antisemitismu.

To je dnes bezkonkurenčně hlavní hrozba. Za poslední čtyři roky bylo v Evropě zabito čtrnáct Židů v teroristických útocích. Kodaň před rokem – jeden Žid. HyperCacher v Paříži, před rokem – čtyři. 2014 byli čtyři Židé zabiti v Židovském muzeu v Bruselu. 2012 – při útoku na židovskou školu v Toulouse čtyři Židé. Všechny tyto útoky a mnoho dalších, které překazila policie, prováděli nebo chystali radikální islamisté. Radikální islám je hlavní zdroj terorismu proti Židům v Evropě. Ale to není všechno. Na mnoha místech Evropy, pokud jste identifikovaný, vnějškově rozpoznatelný Žid, je pro vás velmi těžké jít po ulici. V Paříži, v Bruselu, Antverpách, v Malmö a jinde platí pro Židy celá řada no-go zón. Muslimský antisemitismus je dnes pro evropské Židy hlavní hrozba.

Jaký dopad má tento takzvaný nový antisemitismus na každodenní život židovské komunity v Evropě?

Agentura EU pro základní lidská práva vydala v roce 2014 studii o pocitech evropských Židů, v ní je stupeň úzkosti mezi evropskými Židy zachycený docela plasticky. Dnes je ještě vyšší než před dvěma lety, troufám si tvrdit. Má to tři následky: migraci, segregaci, asimilaci. Polovina Židů ve Francii o emigraci přemýšlí. Z Francie tisíce Židů odešly hlavně do Izraele, ale také do USA, Kanady, Austrálie, dokonce do Británie. O emigraci uvažuje řada Židů i v Maďarsku, v Belgii…

Je to z pohledu Státu Izraele jenom negativní vývoj, nebo se radujete z příchodu Židů?

Nejsme rádi, pokud k nám lidé přicházejí ze strachu, pokud utíkají před antisemitismem. Moje práce je snažit se jakýmikoliv diplomatickými prostředky o to, aby Židé mohli žít v zahraničí bez obav. Rozhodně nechceme používat antisemitismus jako nástroj populační politiky v Izraeli. Samozřejmě že když chtějí přijít, dveře mají otevřené.

Co ty další dvě reakce: segregace a asimiliace, co přesně tím myslíte?

Segregace přichází všude tam, kde není možné se veřejně pohybovat jako Žid, ustupuje židovský život za bezpečnostní zdi. V České republice ten fenomén tolik nemáte, ale třeba ve Francii židovské děti ve velkých počtech odcházejí ze státních škol, protože v nich jsou vystaveny urážkám a útokům od muslimských spolužáků. Ve Francii musí židovskou komunitu chránit dohromady šest tisíc vojáků a policistů. Jsme za tu ochranu samozřejmě rádi, na druhou stranu se člověk musí ptát: je normální, aby před každou židovskou školkou museli stát policisté? Nevím o jiné menšině v Evropě, která by byla nucena žít takto. Policejní ochrana, to by mělo být až poslední řešení. Měla by jí předcházet výchova k toleranci, vymáhání zákonnosti, potírání nenávistných výlevů na internetu, což se ale nedaří. Takže končíme u bezpečnostních kamer a gendarmerie rozmístěné kolem židovských školek. A konečně asimilace jednoduše znamená, že nenosíte jarmulku, například. Nebo i já na různých místech Evropy, když jdu se svými dětmi po ulici, na ně radši nemluvím hebrejsky. Což je v důsledku taky útok na židovskou identitu, když se Žid musí maskovat.

Zneklidňuje vás muslimská vlna, která teď přichází do Evropy?

Nemůžu a ani nechci komentovat přistěhovaleckou politiku evropských vlád. Můžu obecně říct, že zatímco první starostí přistěhovalců je vždycky najít si bydlení, práci, známé, neméně důležité z dlouhodobého hlediska bude, aby si osvojili evropské hodnoty a zákony. Když je v sobě mít nebudou, obrátí se proti ostatním, Židé budou jen jeden možný terč. Učit evropské normy je strašně důležité, a to včetně evropské historie, historie druhé světové války, holocaustu.

Všiml jste si, jak loni kdesi v Bavorsku nechtěli muslimské žáky nutit, aby se učili o holocaustu, prý proto, že nejsou Evropani a holocaust takříkajíc není jejich věc?

Právě naopak, pokud se chtějí stát Evropany, musejí znát evropskou historii – včetně holocaustu.

Jsou rozdíly mezi pohledem muslimů v Evropě a na Blízkém východě na Židy? Může se vyvinout evropský islám, jak to mnoho proimigračních politiků předpokládá?

Já jsem islám řadu let studoval a nevěřím v různé druhy islámu. Řada imigrantů přichází z koutů Středního a Blízkého východu, kde byli po generace vystaveni antisemitismu. Proto musí Evropa trvat na kulturní integraci.

Do jaké míry se podle vás dnes na šíření antisemitismu podílejí sociální média?

Bohužel Facebook, Instagram, Twitter, YouTube a další jsou skutečně nakaženy nenávistnými projevy, rasismem a antisemitismem. Jejich podmínky pro uživatele nejsou dostatečné, navíc nejsou pořádně vymáhané. Když chcete nahlásit nějaký urážlivý post na Facebooku, musíte projít sedm různých úrovní předtím, než svůj raport můžete podat. Většina lidí ani neví, že taková možnost je. A stejně vám ve valné většině případů lidé od Facebooku řeknou, že to, na co jste si stěžoval, je OK.

A vy, izraelské ministerstvo zahraničí, se na vedení Facebooku obracíte?

Jistě, mluvíme s Facebookem, Twitterem a dalšími, podobně s nimi mluví Evropská komise, německá vláda a další. Ale moc to k ničemu není. Musíme jim neustále opakovat, že mají svou odpovědnost.

Co by podle vás firmy jako Facebook mohly dělat?

Několik věcí. Především by velké sociální sítě a internetoví provideři měli zakázat nenávistné projevy na internetu a ten zákaz vymáhat. Stejně jako se to dělá u dětské pornografie. Technologicky to možné je. Pokud nedodržují zákony platné v EU, měly by ty firmy být právně pohnány k odpovědnosti. To přece nemůžeme nechat, jak to dnes je. Vy byste ve vašem časopise mohl otisknout výrok: zabijte všechny Židy!? Nebo třeba: zabijte všechny Araby!? Nemohl. Další praktická možnost, co mohou firmy dělat. U vyhledávacích serverů, jako je Google, dnes jdete na stránku a zadáte, řekněme, výraz „Židé“. Google vám okamžitě vyplivne řadu antisemitských stránek. Typicky stránku nazvanou JewWatch. Na první pohled máte pocit, že to je nějaký legitimní web, ve skutečnosti je to virulentní antisemitismus. Jdete na YouTube a napíšete do vyhledávače: Židi jsou… – a hned se vám nabízejí možnosti jako: Židi jsou zlo, Židi jsou špatní, Židi jsou nepřátelé, Židi jsou ještěrky... Není zas tak složité pro takové firmy, aby změnily vyhledávací algoritmus.

Proč se muslimové druhé či třetí generace v Evropě tak často radikalizují? Má to co dělat s internetem, který je izoluje od okolí a naopak propojuje s fyzicky vzdálenými radikály?

Přesně tak. Proto musíme uživatele internetu chránit.