Udělejme Českou republiku znovu skvělou, vyzval Andrej Babiš delegáty sněmu ANO, parafrázoval tak známý volební slogan Donalda Trumpa Make America Great Again. Samozřejmě tím zavdal důvod ke spekulacím ohledně toho, jaké skvělé období v historii Česka měl na mysli, když říkal „znovu“. Jestli to náhodou nebyl ten čas, ve kterém mladý AB získával zkušenosti coby zaměstnanec podniku zahraničního obchodu a kdy rozhodně a v žádném případě nespolupracoval s tajnou policií.

Na tiskové konferenci ovšem vysvětlil, že měl na mysli první republiku. K té trumpovské paralele se ale jistým zdrženlivým způsobem přihlásil. Mohl to klidně udělat důrazněji, ta příbuznost mezi americkým prezidentem a českým vicepremiérem je totiž snaž až překvapivě zjevná.

Dva bohatí outsideři, kterým ani velké jmění nepomohlo k tomu, aby je vrcholné elity skutečně přijaly mezi sebe – Slovák v Praze a parvenu z Brooklynu ve světě velkých peněz Manhattanu. Dva podnikatelé, kteří se rychle dostali na vrchol politiky bez zkušenosti s prací ve veřejné funkci. Oba také politici protisystémoví, slibující destrukci stávajících poměrů, toho Babišova „Palerma“ či Matrixu. I jejich vystupování na veřejnosti je v jednom důležitém ohledu dost podobné – vystupují jako velcí bojovníci, zároveň jsou vždy ochotni si na mikrofon postěžovat, jak moc nefér se k nim chovají média a političtí protivníci. Pro oba je také důležitá podpora těch, koho poměry nějak zklamaly, připadají si (třeba právem, nebo aspoň zčásti právem) vytěsňovaní ze společnosti, zapomínaní, ignorovaní (část dnešních stoupenců ANO dříve volila ČSSD či komunisty). Oba ideově dost prázdní, schopní měnit stanoviska podle momentální potřeby.

V něčem je podobný i příběh jejich vzestupu. O Trumpovi se říká, že ho stvořily americké elity – mediální, politické, ekonomické. Jednak tím, že připustily, aby se část bílé dělnické třídy (ta o Trumpově vítězství v klíčových státech rozhodla) dostala na okraj společnosti, cítila se zraňovaná a ztracená, vysmívaná elitami, které vědomě i nevědomě vyjadřovaly opovržení vůči jejímu životnímu stylu a hodnotám, vnucovaly jí ty svoje, často bez rozmyslu a ohledu. A na Trumpovo zvolení ty elity reagovaly taky hystericky, z odstupu přes oceán se to snadno rozpozná a kritizuje, doporučuje sebereflexe, zvážení vlastního podílu viny na tom, co se stalo.

Jenomže příčiny nástupu Andreje Babiše nejsou moc jiné – jistě, taky v něm hrály roli peníze, chytrý marketing, usilovnost, mediální vliv. Elity ale rovněž výrazně pomohly, ne snad tím, že by tloukly lidem, kteří mají svých problémů dost a dost, do hlav progresivistickou agendu, jako to někdy bylo v Americe, ale ignorance a někdy taky opovržení vůči „těm druhým“, těm, kteří jsou méně vidět, bylo na jejich straně taky hodně. Dnes mohou elity ve Státech i v Česku právem křičet na poplach, Donald Trump i Andrej Babiš představují ohrožení liberální demokracie ve svých zemích, jejich představa skvělosti může být docela děsivá. Podobně jako v Americe se i české elity musejí nějak srovnat s tím, že jejich křik zní části voličstva velice libě. A že na tom mají svůj podíl viny.