Muzikanti přicházejí – z které země?

Když někdo pochází z Izraele, žije v Americe a potlouká se jí, jelikož je to džezmen jaksepatří, asi mu těžko vyčítat, že má pochopení i cit pro mísení kultur, ba že v něm má zalíbení a používá ho jako zdroj své tvorby. To je případ Telavivana Itamara Borochova, trumpetisty světového kalibru, který umně mísí židovské, arabské, křesťanské, neřkuli africké tradice. Patrně nejvíc se průběžně prohlubuje jeho vztah k arabské hudbě, ostatně rád spolupracuje s židovsko-marockým rabínem Haimem Loukem (na druhou stranu se nebrání spolupracím populárnějšího zevnějšku, třeba s rockerem Dudu Tassou). K věci zkrátka přistupuje po svém, z jiného úhlu, což přináší i taková hodnocení fanoušků, jež hovoří o „výlevu emocí expresivního rohu“ či o „hudbě přenášené s upřímností“ dokonce ve „vlastním časovém pásmu“. V tuzemsku Borochov vystupuje poprvé.

Koncert Itamara Borochova a jeho kvartetu se uskuteční 21. listopadu v Jazz Dock od 19.00. Cena vstupenky: 350 Kč. www.itamarborochov.com

Před pikolou za pikolou, nebo nebudu

Je radost, že tuzemské divadlo reaguje na momentální dění. V týdnu plném premiér třeba bude uvedeno scénické pásmo skupiny Boca Loca Lab Na útěku, jehož tématem vskutku je „pohyb v noci cizí krajinou a dlouhé hodiny čekání“ (pásmo sice vznikalo ve vzpomínce na Osvětim nebo bratry Mašíny, pak se ale větší aktuálnosti nešlo vyhnout). Anebo přijde na příspěvky festivalu Akcent: ten nazvaný Home Visit Europe / Evropa u vás doma se vtipně odehrává v soukromých bytech a příhodně se tam ptá, co je to Evropa, jaká je její geografická hranice a jaká kulturní identita. Není to než abstraktní proměnlivá myšlenka? Druhý příspěvek, nazvaný Konkurz na revoluci, se vrací k listopadu 1989, leč taky se vyjadřuje k dnešku: je to „participační představení“, jež umožní divákům výběr stran – lze se stát demonstrantem na Václavském náměstí i zůstat přihlížet.

Na útěku / Libreto: Jiří Adámek, Ivana Kanhäuserová, Martina Musilová / Režie: Jiří Adámek / Premiéra 25. 11. v Experimentálním centru NoD / www.jedefrau.org/boca-loca-lab
Další dvě inscenace viz festival Akcent – mezinárodní festival dokumentárního divadla: www.festivalakcent.cz

Kdo chvíli neslyšel, pořád neslyší

Je radost potvrzovat si, že francouzská komedie (obvykle se jí myslí duchaplná konverzačka, vystavěná na zřetelně přehnané konstrukci) je v dobré kondici a tvoří díla s potenciálem stát se žánrovou klasikou. Vloni to byl snímek Co jsme komu udělali?, který tematizoval problém podob a dopadů multikulturalismu ve francouzské společnosti. Příběh měl prostý, staří rodiče – katolíci – se museli vyrovnat s tím, že jejich čtyři dcery si postupně vzaly Žida, Číňana, muslima a černocha. Letos je to snímek Rodinka Bélierových, který bere v potaz potíže neslyšících. Představuje je zase na rodinném generačním střetu, tentokrát ale akcentuje pohled od dětí k rodičům: má dcera, na jejíchž překladech jsou závislí její rodiče, upřednostnit povinnost vůči nim, anebo si splnit sen a stát se zpěvačkou? Dilema jako z 19. století, ale velmi vtipně podané.

Rodinka Bélierových, Francie 2015. Režie: Eric Lartigau. Scénář: Eric Lartigau, Thomas Bidegain. Hrají: Karin Viardová, François Damiens, Louane Emeraová, Luca Gelberg a další. V kinech od 26. listopadu.

Štěstí za pár drobných a drobnějších

Nejlepší je mít všeho tak akorát po krk; velké peníze totiž nakonec vždycky jsou problém. Ostatně co si počít s fakturou na pět a tři čtvrtě milionu, která se bez dalšího vysvětlení objeví ve schránce a účtuje si cenu za „veškeré zážitky a štěstí, které člověka kdy potkaly“? Liší se smutek nastalých nebo potenciálních potíží od těch, jaké zažívá šťastný milionový výherce v loterii? A co vlastně je štěstí pro člověka, navyklého s ústy plnými pizzy různé chuti sledovat filmy pochybné kvality? Otázky, samé otázky. Navíc další: jak vlastně vypadá a dopadá, když se k próze odhodlá úspěšný divadelník? Může z toho vzniknout něco jiného než drama s přípisky? To všecko jsou dotazy, jež sugeruje „milostná groteska“ Faktura švédského herce a dramatika Jonase Karlssona. Dalšího ze severských autorů, kteří úspěšně zvládají všechno – dokonce psát knihy.

Jonas Karlsson: Faktura. Ze švédštiny přeložila Martina Kašparová. Vydalo nakladatelství Kniha Zlín roku 2015. 136 s. 189 Kč.