I v České republice, podobně jako ve většině západních zemí, bylo zvolení nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona oslavováno jako vítězství proevropského kandidáta nad populistkou. Už v předvolební kampani dal přitom Macron najevo, že terčem jeho útoků se stane střední Evropa. Při známé návštěvě americké továrny na výrobu sušiček Whirlpool v severní Francii, která se právě chystala stěhovat do Polska, ohlásil, že „problém Polska vyřeší do tří měsíců“. Prohlásil v narážce na vnitřní polskou politiku, že země, která nedodržuje základní evropské hodnoty, a zároveň čerpá ze společného rozpočtu obrovské peníze, je v nepřijatelné situaci. A on se postará o to, aby se do tří měsíců začal řešit daňový a sociální dumping, jímž levnější střední Evropa ohrožuje francouzská pracovní místa. A tím posiluje ve Francouzích odpor k evropské integraci.

Minulý týden se sešel poprvé od nástupu do Elysejského paláce s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Po schůzce pro agenturu Reuters ohlásil snahu o omezení volného pohybu a volné práce po Evropské unii.

Přišel s takzvanou ochranářskou agendou, kterou chce začít provozovat přes regulaci Evropské unie. Základem má být boj proti „daňovému a sociálnímu dumpingu“. Tím to ale nekončí. Macron chce pod bojem proti onomu sociálnímu dumpingu začít prosazovat princip za stejnou práci stejná odměna. „Za stejnou práci ve stejné zemi musí být placena stejná mzda,“ prohlásil Macron. V první fázi se chce soustředit na lidi na krátkodobé kontrakty, které firmy z levnějších zemí vysílají do Francie a dávají jim platy na úrovni ve svých mateřských zemích. Francouzi teď útočí hlavně na řidiče kamionů, kteří přes jejich zemi jezdí. Ten rozdíl v platech podle prezidenta ve Francii zvyšuje extremismus a podkopává „ideu Evropy“. „Právě to výrazně přispělo k brexitu,“ říká Macron.

Francie má skutečně kvůli své přehnané ochraně pracovních míst a vysokým daním problém dlouhodobě v evropské konkurenci uspět. Moc se o tom nemluví, ale jsou tam regiony, které mají podobné sociální potíže, jaké pomohly v Americe k moci Donaldu Trumpovi. Celková nezaměstnanost dosahuje deseti procent. V zasažených oblastech, odkud mizí průmysl, ale přesahuje patnáct procent. Od krize roku 2008 se výkon francouzského průmyslu snížil o dvanáct procent.

Emmanuel Macron však záměrně přesměrovává pozornost na Středoevropany, kteří nejsou tím, co ve Francouzích vyvolává nespokojenost. Prezident uměle spojuje odchod investorů do střední Evropy, jemuž není schopen zabránit ani přes žádnou evropskou regulaci. Maximálně jim to může ztížit snahou o sjednocení výšky daní a sociálních standardů. Pro Francouze ale nejsou problémem miliony Středoevropanů u nich doma, ochotných pracovat za nižší platy, jako byly pro Brity.

Ve Francii žije v porovnání s počtem obyvatel podobný podíl migrantů jako ve Spojeném království. Paříž hlásí 11,3 procenta, Londýn 13,3 procenta. Francouzi ale mají na evropské poměry silně podprůměrný počet těch, kdo do země přišli z jiných států Evropské unie. Jsou to tři procenta – ve srovnání s pěti procenty v Británii. Mají ale jeden z nejvyšších podílů migrantů ze zemí mimo Unii z celé Evropy. Tvář francouzských měst nezměnily statisíce Poláků, Bulharů nebo Lotyšů, jako je změnily v některých britských městech. Mění je přistěhovalci ze zemí mimo Evropskou unii, z drtivé většiny z muslimského světa.

O migraci ze zemí mimo Unii Emmanuel Macron nemluví. Dobře ví, že by mohl být hned označen za rasistu, případně islamofoba. Velká část přistěhovalců z těchto zemí se také, na rozdíl od přistěhovalců ze zemí EU, dřív nebo později stává francouzskými občany s volebním právem. Takže není rozumné obracet si proti sobě komunity voličů.

Útoky a vyhrožování lidem ze střední Evropy politickým vydíráním v Bruselu, jako to Macron dělá vůči Polákům, jsou naopak vnímány jako ta správná proevropská politika. Mají přesměrovat pozornost Francouzů od skutečných problémů k náhradním cílům. Francouzský prezident přitom jedním dechem útočí na základní svobody Evropské unie, mezi něž patří volný pohyb lidí, zboží i služeb, a zároveň volá po hlubší integraci tvrdého jádra Evropské unie.

Macronova představa evropské integrace není Evropa volného pohybu a obchodu, ale z centra řízený spolek, kde se společně reguluje a přerozděluje. Těžko říct, jestli to vidí čeští zastánci v hlubší macronovské integraci.

Zároveň je ale potřeba přiznat, že volný pohyb lidí při tak obrovských ekonomických a kulturních rozdílech uvnitř Evropské unie vytváří napětí, jaké přispělo k brexitu. Proto je zcela legitimní rozjet debatu, za jakých podmínek může dál fungoval, aniž by vyhrocoval vztahy v Evropě.