Meteorologická služba pracující pro BBC je v posledních letech velice opatrná s dlouhodobými předpověďmi. Nicméně ohlásila, že je pravděpodobné, že další dva roky mohou být podobně teplé jako letošní rok. Situace zdaleka není jasná, protože teploty Atlantského oceánu spíš ukazují na mírné ochlazení, zatímco teploty Tichého oceánu na výrazné oteplení. Spokojme se tedy s tím, že nevíme, co se během dalších dvou let může stát, ale že teď se jeví jako nejvíc pravděpodobný model ten, který předpovídá další dva anomálně teplé roky.

Předpověď, která se týká dalšího roku „Dítěte“ – El Nino, je podstatně jasnější. Podle NOAA a dalších agentur je pravděpodobnost příchodu této teplé pacifické epizody 90–95 procent, a to již v této zimě. El Nino se zřejmě opozdilo o rok, protože již v létě 2014 byla pravděpodobnost epizody El Nino 80 %.

Svět se opět připravuje. Americká, indická a australská zpravodajství se začínají plnit odhady, zda a kdy El Nino přijde. Podle klimatických modelů by letošní El Nino, pokud vůbec přijde, mělo být anomálně silné a možná i srovnatelné s mimořádným El Nino roku 1997. V amerických a jihoamerických popisech této události se pravidelně setkáváme s tvrzením, že jedním ze vzdálených dopadů El Nina 1997–98 byly záplavy v České republice a celé střední Evropě. Jak to tedy je?

Rok Dítěte

Svět je propojen nejenom na politické a ekonomické úrovni, ale rovněž po klimatické stránce. Počasí na severní i jižní polokouli je sice do značné míry oddělené větrným prouděním kolem rovníku, ale zároveň stále častěji rozeznáváme jev nazývaný „telekonekce“, tedy nepravidelná, téměř neodhadnutelná dálková spojení, kdy např. impulz k oteplení Arktidy vzniká v rovníkovém pásmu a prostřednictvím tzv. Madden-Julianovy oscilace se přenáší hluboko na sever, kde nastartuje tání ledovců a lokální oteplovací mechanismy. Ani El Nino nepůsobí přímo na evropské počasí, ale často zesiluje tryskové proudění, jež směrem od Atlantského oceánu přináší do Evropy větrné a vlhké počasí – podobně jako při moravských povodních roku 1997.

Co je El Nino a jak vzniká? Představte si, že se vznášíte uprostřed Tichého oceánu. Po pravé ruce na východě máte pobřeží Peru a Chile a po levé ruce na západě Austrálii a Indonésii. Při běžném počasí vystupuje u jihoamerického pobřeží studený proud, který vynáší živiny prospívající planktonu i rybám. U Austrálie je ve stejné době teplo, což zase svědčí svižným větrům, které vanou od Jižní Ameriky na druhou stranu oceánu. Větry odhánějí teplou vodu směrem k Austrálii, ale pokud zeslábnou, vrací se voda směrem k Peru. Tomuto jevu se říká Kelvinovy vlny. Jsou brány jako předzvěst El Nina. V letošním roce se hovoří o „monstrózní“ Kelvinově vlně, protože v rovníkové oblasti Tichého oceánu se moře do hloubky až 130 metrů oteplilo až o 6 °C, což je neobvykle vysoká anomálie.

Teplá voda pokryje hladinu Tichého oceánu, povrchová teplota mezi Amerikou a Austrálií se nejenom zvýší, ale hlavně je všude stejná. To oslabí transoceánské větry. Důsledek je obrovský. Silné větry běžného chodu byly totiž schopné dopravit vláhu do velké části jihovýchodní Asie a dál až do východní Afriky. Slabé větry naopak způsobí, že mraky se vyprší nad peruánskými pouštěmi anebo bez většího užitku nad Tichým oceánem. A pokud monzun nedorazil do Indie, tak se vždy čekaly nepokoje a hladomory. Správný odhad síly oceánských větrů byl vždy klíčovým úkolem britské vlády v Indii, která podle toho vysílala vojsko do regionů, kde hrozily největší rebelie. Podle některých britských historiků to bylo právě El Nino, co pomohlo vytvořit účinný model koloniálního impéria.

Typické El Nino se dostavuje každých zhruba pět let, nejvíc se projevuje kolem Vánoc a trvá kolem osmi měsíců až roku. Jeho příčina je nejasná. Nejjednodušší mechanismus počítá právě s odháněním teplé vody směrem k Austrálii, kde výška oceánu roste o 30 cm či víc, větry v určitou chvíli již nedokáží tuto masu udržet a ta se vrací směrem k Jižní Americe. Určitě to však není jediný mechanismus, protože existuje i vztah mezi epizodami El Nino a podmořskou sopečnou činností.

Co dokáže El Nino?

V březnu roku 1997 se začala projevovat jedna z nejsilnějších zaznamenaných epizod El Nino. Celkové ztráty na životech byly spočítány na 23 tisíc lidí. Indonésii postihla nejhorší sucha za posledních padesát let. Hořela větší plocha tropického lesa než kdykoliv dřív. Do značné míry si za to zemědělci mohli sami, protože vypalovali les a pak už jen čekali, až přijdou deště a ohně uhasí. Jenže ten rok se deště opozdily o celé měsíce. Dým z požárů byl tak silný, že některé dny řidiči svítili i za poledne a na Sumatře se v důsledku snížené viditelnosti zřítilo letadlo se dvěma sty cestujícími na palubě. Úroda byla špatná.

Australští farmáři neměli vodu pro dobytek a vybili svá stáda. Na sousední Papui-Nové Guineji začal hladomor. Ve Spojených státech amerických byl nejvíc postižen Jihozápad. Texas prožil mokrou zimu, po níž následovaly jedny z nejhorších vln veder za celé století. I zde začaly hořet lesy. Situace v chudém a suchém Mexiku byla ještě mnohem horší.

V Jižní Americe naopak pršelo mnohem víc než normálně, ve středním Chile spadl během pár měsíců srážkový úhrn za deset let. Následovaly povodně a sesuvy půdy. V poušti Atacama, kde normálně neprší vůbec, smetly přívalové lijáky mosty a mnohakilometrové úseky silnic. Jenom na peruánském pobřeží bylo velkou vodou odneseno či zničeno 300 tisíc domů. Rozšířila se malárie a horečka dengue. Na peruánském pobřeží se v normálně přesušené krajině vytvořilo jezero 145 km dlouhé a 32 km široké o hloubce kolem tří metrů. Úřady do jezera nasadily rybí plůdek, aby čelily výpadku potravy.

Kalifornie zažila sedmou nejvlhčí zimu za poslední století. V pohoří Sierra Nevada napadlo 500 centimetrů sněhu a někde se další týdny drželo až šest metrů sněhu. O to horší bylo tání. Prosincové bouře byly nezvykle silné s rekordními srážkami 173 milimetrů za den. Stávalo se, že v bahně uvízla celá stáda dobytka o počtu až dva tisíce kusů a zahynula žízní a hladem. Nejhůř dopadla východní Afrika včetně Keni a Súdánu, kde deště odnesly úrodu a v několika zemích způsobily hladomor. Kromě tisíců lidí zahynulo 90 % velbloudů a dobytka. Rozšířily se malarické horečky, jimž podlehly stovky dětí.

Jeden ze vzdálených dopadů El Nina bylo zesílené tryskové proudění, které v květnu a červnu přineslo do střední Evropy a zejména do severozápadního Polska silné srážky. Moravské povodně jsou dosud v živé paměti národa, ale i Severoameričané mají na co vzpomínat. Dohadují se sice, zda to bylo El Nino, nebo anomální průběh atlantské dlouhodobé oscilace, ale shodují se na tom, že v několika státech pět dní padal namrzající déšť, který obalil stromy, vozovky a stožáry vysokého napětí. Půlka Maine byla týden bez proudu. Dopravních nehod bylo bezpočet.

Prevence

Většina vážnějších zamyšlení začíná konstatováním, že každé El Nino je odlišné a že čím jsme dál od středu Tichého oceánu, tím je obtížnější odhadnout průběh situace. V této chvíli ještě ani nevíme, zda rok Dítěte v letošní zimě skutečně začne, natož abychom dokázali říct, jaké bude mít dopady v blízké Indii, či dokonce u nás, kde však nejspíš budeme hovořit o anomálním chodu severoatlantské oscilace ovlivněné děním na jižní polokouli. Ovšem v okamžiku, kdy začne pršet, už bude nejenom na meteorologickou terminologii, ale zejména na nějaká preventivní opatření pozdě. Při zpětném hodnocení dopadů roku 1997 na Kalifornii se ukázalo, že škody mohly být mnohem větší, kdyby lidé nezačali v předstihu několika měsíců jednat. Procvičili si záchranný systém a na mnoha místech vybudovali příčné hráze a srážkové svody. Lidé zesílili vlnolamy, které sice bouře často odnesly, ale škody na pobřeží byly nižší.

Většinu výše uvedených vět jsem napsal již před rokem, ale myslím, že je nutné je s opakujícím se nebezpečím opakovat. Reálným rizikem je to, že další dva roky budou v Evropě podobně teplé (alespoň pokud vliv Tichého oceánu převýší vliv Atlantského oceánu) jako tento a že někdy v průběhu zimy či nejpozději jara začne silné El Nino. To se na našem klimatu může, ale také nemusí projevit zvýšenými srážkami – ty jsou předpovězené zejména pro západní Evropu, zhruba po francouzskou hranici. Tady je situace doopravdy nejistá. Na druhou stranu se s poměrně vysokou pravděpodobností dá čekat suchý rok v Indii, který nejspíš zvýší poptávku, a tím i cenu pšenice a rýže.