Otevřeno/Zavřeno se jmenuje cena/anticena, kterou nezisková organizace Otevřená společnost uděluje každoročně úřadům za jejich informační politiku. V soutěži vypisuje tři kategorie (Přístup k informacím, Účast na rozhodování, Svoboda projevu).

Letos největší mediální pozornost vyvolala anticena Zavřeno v kategorii Účast na rozhodování. Poctěny byly ministerstvo vnitra a Policejní prezidium kvůli tzv. policejní reorganizaci z letošního léta. V hodnocení poroty se píše, že informování veřejnosti o zásadní reformě policie bylo „chaotické, zmatené, podezřelé a nedostatečné“.

Cena je jakýsi pozdní květ dávné snahy bývalého poslance Oldřicha Kužílka, který po několikaleté bitvě prosadil zákon o svobodném přístupu k informacím. Zdá se, že sledováním původně chvályhodného cíle znemožnit tajnůstkářství úřadů dospěla zúčastněná skupina lidí do stadia fachidiocie.

Popis předmětného činu, za který se vnitro a vedení policie ocitají na pranýři, v zásadě sedí. Policejní prezidium chystalo reorganizaci tzv. elitních útvarů potajmu. Nemluví se o ní ve schválené vládní koncepci, dokonce ani materiál, který Policejní prezidium distribuovalo mezi poslance bezpečnostního výboru poté, co začátkem června spustily poplach Lidové noviny, nikde výslovně nezmiňuje, že mediálně proslulý Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) bude rozpuštěn v národní centrále.

Ačkoliv ministr vnitra, policejní prezident Tomáš Tuhý ani skutečný autor reorganizace – Tuhého náměstek Zdeněk Laube – to asi nikdy nepřiznají, je zřejmé, že potřeba srovnat ÚOOZ byla důležitým, přestože asi nikoliv jediným motivem.

Ale co je na tom tak strašného? Porota soutěže (mj. právník a novinář Tomáš Němeček, Hana Marvanová, Břetislav Rychlík) naprosto ignoruje podmínky, v nichž se reorganizace připravovala. Práci útvaru Roberta Šlachty už několik let charakterizovala svévole, ÚOOZ ve spolupráci s dozorujícími státními zástupci, hlavně na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci, překračoval když ne ustanovení, tak určitě duch zákonů a pravidel, podle nichž má policie fungovat. Ignoroval zásadu dělby práce, nezajímaly ho kompetence.

Hlavně jeho vinou se policie ocitla ve stavu války jednoho útvaru proti druhému. Zatčení detektiva ÚOOZ Luďka Vokála pro podezření, že vynáší informace albánskému podsvětí v Brně, o němž Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) řádně informovala ředitele útvaru Šlachtu, nakonec časově předběhl a mediálně přebil ÚOOZ vlastní akcí, při níž zasahovali v inspekci a pak se z nejasných důvodů musel poroučet ředitel GIBS. To už nebyl normální svět.

A pokud by ještě začátkem června někdo obavy z reakcí vedení ÚOOZ a s ním spřátelených lidí ze soustavy státních zástupců, ÚOOZ a spřátelených redakcí považoval za paranoii, po ohlášení reorganizace se začaly dít věci, které překonaly i paranoikovu představivost. Veřejný útok ředitele ÚOOZ v Ostravě Jiřího Komárka na policejního prezidenta Tuhého kvůli „brutálnímu úniku informací“, výslechy policejního prezidenta a náměstka Laubeho olomouckými státními zástupci kvůli podezření ze spáchání trestného činu sabotáže (čímž měli státní zástupci na mysli policejní reorganizaci) a okamžité proláknutí této informace do novin – to v třiadvaceti letech historie samostatné České republiky marně hledá obdobu.

Dnes se konstrukce o brutálním úniku informací hroutí, inkriminovaná esemeska s varováním, že se chystá razie, neměla jít synovci olomouckého hejtmana, nýbrž synovec ji posílal komusi. Proslýchá se, že bývalá manželka Tuhého, u níž se mocně naznačovalo, že hejtmanova synovce informovala, byla do konstrukce uměle přidána. Doufejme, že komise nebo inspekce tu udělají jasno. Šéf VSZ v Olomouci Ivo Ištvan čelí kvůli postupu svého úřadu šetření po třech liniích.

O celém zvratu píší Echo24.cz, deník Právo, E15, Svobodné fórum, zmínka byla v ČT. Jinak nikde nic. Pozorujeme ještě jednou sevřené řady advokátsko-policajtsko-novinářského komplexu, jehož vlivu na celou mediální scénu a veřejnou diskusi si tvůrci reorganizace museli být vědomi letos na jaře. Trestat je za to, že byli prozíravější než porota Otevřené společnosti, je jako trestat někoho za to, že není tak hloupý jako já.