Uplynulý týden byl smutný i kvůli tomu, co se stalo v americké politice. Není to náhlý, šokující, palčivý žal z bezprostředního zážitku, který odejde. Je to melancholický, až tragický zármutek, který se setřásá obtížně. Vnukává člověku myšlenku, že se stalo něco, co mohl předvídat, a pakliže to nepředvídal, pak jen proto, že si to nepřál.

Donald Trump pro New York Times řekl, že nezaručuje dodržení spojeneckých závazků v NATO. Nebyl to nahodilý úlet, několik jeho podporovatelů myšlenku potvrdilo. Mezi nimi generál Michael Flynn, bývalý šéf jedné z amerických rozvědek. Ten se v poslední době profiloval jako fanoušek Kremlu – zúčastnil se v Moskvě oslav stanice RT a za peníze pronesl projev. Spíš to ukazuje, jací lidé jsou akceptováni jako autority v Trumpově táboře. Názor potvrdil i Newt Gingrich, jeden ze tří finalistů na pozici Trumpova viceprezidenta. Gingrich v 90. letech dovedl republikány k ovládnutí Sněmovny reprezentantů s programem Contract for America, jeho součástí byla podpora rozšíření NATO o středoevropské země. Dnes říká, že Estonsko je předměstím Petrohradu, takže by si hodně rozmýšlel, než by šel s Ruskem do konfliktu. USA od roku 1940 odmítaly uznat anexi Estonska SSSR. Gingrich to se zpožděním udělal.

Trump považuje NATO za cosi jako realitní nebo mafiánský byznys, v němž členské země Americe „platí za ochranu“. „Splnily své závazky vůči nám? Pokud splnily své závazky vůči nám, pak zní odpověď ano,“ reaguje Trump na otázku, zda se noví členové mohou spolehnout na americkou pomoc při napadení. Nic naplat, že v NATO nejsou definovány žádné závazky „vůči USA“ a že zrovna Polsko a Estonsko patří k zemím, které závazek vydávat na obranu 2 % HDP plní a zbylé baltské země výdaje razantně zvýšily. Podle průzkumu YouGov z půli července se republikáni, kteří podporují Trumpa, dívají na NATO negativně poměrem 61/26, zatímco protitrumpovští republikáni pozitivně poměrem 63/28. NATO je v politické straně, která byla v USA hlavním tahounem jeho rozšíření, out. Vezměme to na vědomí. Můžeme být smutní, ale ne překvapení.

Nejdůležitější postavou Trumpova volebního štábu je Paul Manafort, najatý na jaře, aby kampani dodal profesionalitu a zkušenosti. Je to dlouholetý washingtonský lobbista, který pracoval pro řadu diktátorů, ale byl i jedním z hlavních architektů úspěšných kampaní ukrajinského prezidenta Janukovyče. Jeho hlavním příjmem v postsovětském světě pak byly obchody, do nichž se pustil. Jinými slovy: profitoval z kremelských peněz.

Nemůže nás to překvapovat, Trump podobné názory zastával už od 80. let. Do Ruska jezdil vyhlížet obchodní příležitosti, hned jak to perestrojka umožnila. Vytýkat mu, že z jeho kampaně „bude mít radost jen Putin“, jak je dnes módou, nemá smysl. Trump měl z Putina odjakživa radost. „Myslíte, že se Putin přijde v listopadu podívat na mou přehlídku Miss Universe v Moskvě – a pokud ano, stane se mým novým nejlepším přítelem?“ napsal na Twitteru v roce 2013. Putin nepřišel, ale Trump se chlubil, že přišli snad všichni nejbohatší oligarchové.

Trumpovým účinným argumentem je, že evropští členové NATO vydávají na obranu méně než USA. Američtí politici vždycky říkali, že by Evropa měla zvážit zvýšení výdajů na obranu. Ne Trumpovi lidé – ministři obrany Clintona, Bushe, Obamy. Neexistoval a neexistuje protiargument. Vždy jsme se tvářili, že to známe a že se to přežene. Možná nám v koutku mysli hlodala obava, že tohle jednou musí špatně dopadnout. Dopadlo.

Po republikánském konventu a těsně před demokratickým konventem se udála další zajímavá věc. Server WikiLeaks zveřejnil e-maily hacknuté z Demokratického národního výboru. Jako v každých dokumentech interních diskusí je v nich spousta věcí, jež na denním světle nevypadají pěkně – zejména to, že výbor, který má nestranně asistovat při výběru prezidentského kandidáta, nepokrytě nadržoval Hillary Clintonové a škodil Berniemu Sandersovi. Šéfka Výboru Debbie Wassermanová Schultzová, která měla předsedat demokratickému konventu, byla promptně odstraněna z funkce. Již minulý měsíc byly zveřejněny jiné interní materiály Demokratického národního výboru. Přihlásil se k nim hacker Guccifer 2.0, ale FBI i soukromé bezpečnostní firmy tvrdí, že se jedná o práci ruských, s největší pravděpodobností státem podporovaných hackerů. Už první hack prospěl Trumpovi – jeho součástí byly negativní informace, které demokraté shromáždili na Trumpa. Když na vás někdo má negativní informace, je lepší, když jsou zveřejněny dřív než později a hlavně v režii a načasování vašeho nepřítele.

Koho chtějí bohové zničit, toho raní slepotou. V roce 2012 se Obama posmíval Mittu Romneymu, který řekl, že Rusko je hlavním geopolitickým soupeřem Ameriky. Byl to Obama s Clintonovou, kteří podnikli neslavný „reset“ vztahů s Ruskem. Byl to Obama, kdo sliboval v roce 2012 Medveděvovi, že bude mít po volbách „větší flexibilitu“ pro uzavírání odzbrojovacích dohod s Ruskem. Byli to američtí progresivisté, kdo oslavoval WikiLeaks, Juliana Assange, Edwarda Snowdena a další, které Rusko používá coby nástroje podvracení Západu.

A dnes provedli Rusové prakticky nepokrytý zásah do americké prezidentské kampaně – proti demokratům. Ve prospěch republikánů, pro jejichž vůdce a nezanedbatelnou část jeho příznivců není urážkou, když je někdo obviní, že pochlebují Putinovi.