Po brexitu a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem čeká Západ další velké politické a společenské drama. Francouzi jdou za dva a půl měsíce volit prezidenta. Kampaň jede naplno a je plná zvratů, afér, obviňování z falešných zpráv i ruské manipulace. Odhadovat v takové konstelaci, kdo usedne po rekordně neoblíbeném socialistovi Francoisi Hollandovi do Elysejského paláce, je skoro nemožné. Nejen kvůli aférám a pseudoaférám kandidátů, kterých je Paříž plná, ale hlavně proto, že Francouzi jsou po letech, kdy mají stále hlubší dojem, že jejich země prochází hospodářským úpadkem, ztrátou bezpečí a mění se jim kvůli nezvládnuté integraci přistěhovalců před očima, k politikům velmi kritičtí a nároční.

Stačí náznak pochybnosti, a k tomu, koho chtěli volit za prezidenta, okamžitě a nekompromisně ztrácí důvěru. Průzkumy ukazují, že podpora všech prezidentských kandidátů s výjimkou šéfky Národní fronty Marine Le Penové je velmi mělká. Francouzi těkají. Stačí malé pošťouchnutí aférou nebo pochybností, a přesouvají svou důvěru jinam.

První se o tom natvrdo přesvědčil kandidát pravicových republikánů Francois Fillon. Překvapivý vítěz stranických primárek se v průzkumech okamžitě vyšvihl na první místo, před do té doby mnoho měsíců vedoucí Le Penovou. Francouzský systém se dvěma koly, kde do toho druhého postupují dva nejsilnější, je velmi nevyzpytatelný. Vítěz prvního kola může nakonec odejít z toho druhého s drsnou porážkou, protože se proti němu spojí všichni ostatní. Zvlášť když se do finále dostane pro část společnosti tak kontroverzní figura jako Marine Le Penová. Fillon měl ale slušně našlápnuto k vítězství už v prvním kole a ve druhém měl podle průzkumů Le Penovou s přehledem porazit.

Před měsícem se ale rozjel příběh, jak své britské manželce Penelope a svému synovi nechal z veřejných peněz vyplatit v přepočtu asi 25 milionů korun za práci, kterou nedělali. 76 procent Francouzů okamžitě ztratilo ve Fillona důvěru. Propadl se v preferencích na třetí, nepostupové místo žebříčku. Fillon ze zpráv o financování své rodiny obvinil spiknutí levice, která do té doby neměla šanci dostat svého kandidáta do druhého kola. A se svou kombinací ekonomického thatcheriánství s nápady jako propuštění půl milionu státních úředníků, tvrdým přístupem k migraci a sociálním konzervativismem levicové voliče znepokojoval v roli prezidenta snad ještě více než Le Penová. Kdyby nevolili podle nálepek, ale skutečných názorů, ekonomicky protekcionistická a ve společenských otázkách výrazně liberálnější Le Penová by jim musela být bližší.

Fillon měl ale ve chvíli, kdy značná část lidí v západních zemích ztrácí důvěru v média, smůlu, že příběh jeho podivného financování rodiny přinesl satirický týdeník Le Canard enchainé (Spoutaná kachna). Ten je ve Francii velmi respektovaným médiem. Kromě satiry se zaměřuje na investigaci v nejvyšších patrech politiky a byznysu. Kvůli své nezávislosti odmítá jakoukoliv inzerci a také veřejné peníze. To je v zemi, kde vláda poskytuje dotace i velkým deníkům jako Le Figaro nebo Le Monde, naprosto unikátní. Kachnu financují její čtenáři – a na rozdíl od jiných médií vydělává. Názorově tíhne doleva, i když sama o sobě tvrdí, že je neutrální. To byl Fillonův konec. Kachna Francouze přesvědčila.

Jeho pádem se hlavním favoritem na prezidenta stal centrista Emmanuel Macron. Někdejší investiční bankéř od Rotschieldů (jeho velký profil přinese některé z příštích čísel Týdeníku Echo) a ministr hospodářství v socialistické vládě prezidenta Francoise Hollanda se z exekutivy v roce 2014 stáhl, aby mohl vést prezidentskou kampaň za svou vlastní stranu Vpřed!. Podle průzkumů má první kolo s Le Penovou prohrát, ale ve druhém ji má s přehledem porazit skóre 65:35.

Devětatřicetiletý pohledný, kultivovaný a výřečný Macron se zdál být nejméně špatným řešením pro pravici i levici. Pak začaly přes různé bulvární a hojně čtené týdeníky typu Closer, Gala nebo VSD a přes sociální sítě cirkulovat zprávy, že Macron, žijící v dlouhodobém manželství se svojí o 24 let starší učitelkou, s níž se seznámil jako patnáctiletý hoch, vede druhý soukromý život jako homosexuál. Podle spekulací, které mají asi takovou kvalitu, jako když Andrej Babiš stále dokola mele, že je někdo zloděj, měl Macron udržovat vztah s ředitelem veřejnoprávního rozhlasu Mathieum Galletem.

Drby, které Macron na předvolebním mítinku vyvrátil, začal na ruských státních serverech typu Sputnik rozpitvávat jeden z republikánských poslanců, který rozvíjel úvahy, jak Macrona do Elysejského paláce tlačí gay lobby „krásných a mocných“ z nejvyšších pater francouzského byznysu a módy. Spiklenecká teorie byla vypuštěna a Macronův mluvčí prohlásil, že se prezidentský favorit stal terčem ataku Kremlu podobně jako američtí demokraté.

Francii čeká divoké jaro.