Kauza Olomouc aneb Kdo ovládne policii
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
V roce 2013 chtěl vrchní olomoucký žalobce Ivo Ištvan svým teatrálním zásahem na Úřadu vlády „odstíhat“ (Ištvanovo oblíbené slovo) propojení mezi politiky v nejvyšších patrech moci a politickými podnikateli. Nepodařilo se. Případ, který obrátil zemi od liberální demokracie západního stylu k východní oligarchii, skončil po dvou a půl letech debaklem. Jediné, co má Ištvan v ruce, je žaloba na Janu Nečasovou (Nayovou) za nezaplacení daně z darovaných kabelek v hodnotě asi 760 tisíc korun. I to ale bude obtížné prokazovat, protože podle dostupných informací nemá fyzicky ani ty kabelky. Jen doklady se sériovými čísly. Obviněn nebyl jediný kmotr. Ani nikdo z vysoce postavených politiků.
Nedůvěra a vysoká ostražitost k dvojici olomouckého vrchního žalobce a šéfa protimafiánského útvaru Roberta Šlachty je po takových katastrofálních výsledcích víc než na místě. Zvlášť když tentokrát vyjedou na neméně citlivou půdu a začnou řešit poměry uvnitř policie. Přesně to je totiž podstatou případu Olomouc. Na první pohled budí dojem regionální klientelistické sítě mezi byznysmeny, místními úředníky, politiky. Relevantních informací zatím máme velmi málo. Z útržků uniklých odposlechů z olomouckých kaváren a restaurací se moc smysluplného neskládá.
Osobní návštěva Ivo Ištvana na policejním prezidiu, po níž následovaly velmi rychlé rezignace dvou vysoce podstavených policejních důstojníků, šéfa kriminální služby Milana Pospíška a Jiřího Jacha, pověřeného náměstka protikorupční policie, ale naznačuje, že případ daleko přesahuje hranice Olomouce a míří do nejvyšších pater policie.
Ištvan kádruje policisty
Nejpodstatnější linií, která výrazně zasáhne i do politiky a ovlivní budoucí podobu policie, je role Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Právě ta a nikdo jiný by měla vyšetřovat trestné činy uniformovaných bezpečnostních složek. Policistů, vězeňských dozorců... Ištvan ji úplně vyřadil ze hry a případ, který rozjel Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, vedený Robertem Šlachtou, přidělil k vyšetřování právě jemu. Sám Ištvan přímo v tiskové zprávě k zásahu zdůrazňuje, že to udělal v souladu s trestním řádem. Právní názory na vyšachování GIBS se jistě mohou lišit. Ištvanovo počínání by ale mohl napadnout jen Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
Tím dává Ištvan stigma celé GIBS a otevírá prostor k politickému souboji o ni. Vrchní olomoucký žalobce se neváhá postavit do role hlavního kádrováka policie, určujícího, kdo je dobrý a kdo špatný. Na přímou otázku, proč trestné činy policistů neřeší – jak nařizuje zákon – GIBS, Ištvan tvrdí, že neměl v tuto instituci v tomto případě důvěru. Je selhání jedné regionální pobočky důvodem nedůvěry v celou GIBS? „Případ nekončí. Chystáme další úkony. A upřímně vám řeknu, že na základě informací, které jsme získali, mám už dnes z útvarů, které by to mohly vyšetřovat, důvěru jen k ÚOOZ,“ tvrdí v rozhovoru pro Týdeník Echo. Ze všech těchto souvislostí se dá tušit, že epicentrem této kauzy je GIBS a její nevyšetřování trestných činů policie. Právě sem také nejspíš budou mířit další Ištvanovy kroky. Smést jakoukoliv důvěru v policii slovy, že všichni kromě Šlachtova ÚOOZ jsou nedůvěryhodní, je docela síla.
Hlídač si nasadil náhubek
GIBS měla být nejsilnější a nejmocnější složkou, která má kontrolu nad všemi ostatními útvary policie. Tedy i těmi, kterým se klišovitě říká „elitní“, což je ÚOOZ a protikorupční policie. Právě ty by měly vyšetřovat vážné trestné činy na hraně mezi politikou a byznysem včetně korupce a zločinných spolčení. Inspekce, kterou prosadila vláda Petra Nečase od ledna 2012, má podle zákona obrovské pravomoci. „Hlavním předmětem činnosti je vyhledávat, odhalovat a vyšetřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je příslušník Policie České republiky, celník, příslušník Vězeňské služby, příslušník inspekce anebo zaměstnanci těchto útvarů. Inspekce také provádí zkoušku spolehlivosti vůči protiprávnímu jednání uvedených příslušníků a zaměstnanců. Navrhuje proti takové činnosti opatření a vydává metodická doporučení pro činnost jednotlivých bezpečnostních sborů,“ stojí v zákoně, který ji zakládá.
Prakticky to znamená, že má nejen pravomoci na úrovni tajných služeb, ale může dovnitř policie nasazovat i provokatéry, kteří budou policisty k trestným činům svádět. Jedním z nejvážnějších trestných činů policistů, souvisejících přímo s jejich funkcí, je únik informací z živých vyšetřování do podnikatelských skupin a médií. Tím, že to policista udělá, dopustí se trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, za nějž podle míry závažnosti hrozí trest od tří do dvanácti let. Úniky jsou společensky vysoce nebezpečné, protože berou důvěru v policii, vážně narušují prostředí v podnikání, kde trestní kauzy můžou sloužit k vydírání a poškození pověsti. Stejně destruktivní sílu mají úniky do médií. Hlavním posláním GIBS by mělo být odhalování těchto trestných činů, nikoliv toho, že se některý policista opil ve službě nebo si vzal do kapsy dva tisíce při silniční kontrole.
Kdo vynáší do byznysu a médií
Od chvíle, kdy GIBS vznikla, se úniky z vyšetřovacích spisů včetně přepisů odposlechů do médií objevily u řady důležitých kauz. Případem Nagyová počínaje, kauzou Oleo Chemical konče. Značná část toho, čemu se v České republice říká investigativní novinařina, nestojí na vlastních pátráních reportérů u zdroje, ale právě na informacích z vyšetřování. Novináři, kteří se k informacím ze spisů dostávají, se pak zároveň stávají ve veřejné debatě hlasitými obhájci zásahů dotyčných policistů. A vystupují jako insideři poměrů v policii.
Dobře to bylo vidět právě na případu Ištvanova zásahu na Úřadu vlády. Týdeník Respekt přinášel řadu detailů z vyšetřovacích spisů. Práci ÚOOZ a státních zástupců v tomto případě velmi nekriticky a empaticky hájil bez ohledu na to, že po dvou a půl letech nevidíme žádné výsledky, které opravňovaly k pádu vlády. V roce 2013 zvolil časopis Ištvana za muže roku.
První den po zásahu v Olomouci se policejní reportéři Jiří Hynek a Dalibor Bártek v pořadu Události, komentáře na ČT kasali, co všechno vědí z policejních zdrojů. Babišovy Lidové noviny už měsíce referují s odkazy na „zdroje z vyšetřování“ o případu společnosti Oleo Chemical. To byl Babišův konkurent na trhu s biopalivy, který měl na rozdíl od něj i linku na tolik žádaná biopaliva druhé generace.
Zjistit, zda informace vynášejí policisté, je velmi složité. Do spisu mají samozřejmě přístup i státní zástupci, které GIBS vyšetřovat nemůže. Jejich roli by museli šetřit jiní policisté. A pak samozřejmě advokáti. Spisy se velmi často dostávají ven právě ve chvíli, kdy se otevřou i jim. Policisté tak mají alibi.
GIBS by měla zároveň monitorovat i vazby mezi policisty a podnikatelskými skupinami. Úniky informací a pokusy o ovlivňování vyšetřování. Tedy přesně to, do čeho se v olomouckém příběhu pustil Šlachta. Vypadá to, že pod vedením Ivana Bílka byla ale GIBS hlídacím psem, který si sám nasadil náhubek a po únicích informací z policie moc aktivně nepátral. Do toho, co inspekce skutečně dělá, není vidět. Nevidí do toho ani skupina poslanců, jež by na ni měla dohlížet. Ti vládní a opoziční se ale shodnou, že GIBS spíš nekoná, než koná. „Podal jsem letos 15. července žádost o prošetření úniku informací z vyšetřování případu Oleo Chemical do Babišových Lidových novin. Podařilo se nám zdokumentovat, že v osmatřiceti případech se odvolávají přímo na policejní vyšetřování,“ říká poslanec TOP 09 a člen komise pro GIBS Daniel Korte. „11. září poslala GIBS odpověď, že podle jejich úsudku žádný trestný čín spáchán nebyl. Já jsem přesvědčen, že byl, takže se s tím obrátím na státní zastupitelství.“ Oleo Chemical vyšetřuje ÚOOZ, konkrétně policista Marek Foglar, který řídí i případ Nagyová.
Cui bono
Právě pasivitou se GIBS stala Ištvanovou snadnou obětí. Její stigmatizací otevřel prostor pro politický střet o její ovládnutí. Andrej Babiš, který je policejními informacemi doslova posedlý, si od první chvíle potenciální moc GIBS velmi dobře uvědomoval. Snažil se k ní získat přístup. Tlačil na odvolání Ivana Bílka, kterého považoval za člověka exministra vnitra Ivana Langera. Sociální demokraty ale právě Babišův tlak přiměl k tomu, aby Bílka drželi a vůbec nepřipustili debatu o novém obsazení vedení GIBS. Pasivita inspekce ale otevřela prostor Ištvanovi. Bílek se nejspíš bude rychle loučit. Šéfa GIBS na návrh vlády jmenuje a odvolává premiér.
Babiš vystartoval hned v první chvíli. „Jaký je úkol GIBS? Proč to řeší protimafiánský útvar (ÚOOZ) a ne GIBS? Je to nezvyklá situace. Vypadá to, že úplně selhala GIBS, a možná je to na odvolání šéfa,“ vzkázal přes Právo hned po zásahu. Personální převrat v GIBS ale už připouští i Sobotka s Chovancem. „Pokud by důvodem byla nedůvěra ke GIBS či její větší zapojení v kauze, měla by se vyvodit personální odpovědnost,“ řekl ministr vnitra Chovanec.
Případ Olomouc zásadním způsobem mění poměry v policii a otvírá vládním politikům obrovský prostor k zásahu do ní. Ištvan sdělil, že jediným důvěryhodným je Šlachtův ÚOOZ. Tím stigmatizoval nejen GIBS, ale i protikorupční policii a službu kriminální policii. Otevřel Sobotkovi a Babišovi prostor zasáhnout do souboje uvnitř policie. Už jen tím, že vyberou nového šéfa GIBS, který má hlídat všechny ostatní policisty.
Ivo Ištvan si nejspíš ve svém jakobínském tažení myslí, že čistí policii od úniků a obchodu s informacemi. Vzhledem k velmi úzkým a letitým vazbám Andreje Babiše na policisty z ÚOOZ je na místě vysoká obezřetnost, aby místo konce úniků informací spíš nepřišlo posílení úniků jedním směrem. Když vyrážel Ivo Ištvan v roce 2013 na Úřad vlády, taky si nejspíš neuvědomoval, že mění režim. Jen dělal „úkony trestního řízení“.