Projíždět se dvoustovkou po kvalitní dálnici a neplatit ani euro, takové je základní lidské právo každého občana Německa. Zrušit něco takového by bylo stejné jako zlikvidovat ve Středomoří siestu, mnohoženství v Arábii nebo kasty v Indii.

Tato pravda, kterou lze označit za základ všech hodnot Spolkové republiky, už končí v propadlišti dějin. Přesněji řečeno, skončí tam zřejmě v lednu 2019, až osobní automobily začnou platit mýto na německých dálnicích. Ročně přijde místní až na 130 eur, návštěvníci budou platit desetidenní poplatek od 2,50 do 25 eur podle toho, kolik škodlivých látek jejich auta vypouštějí, jak velký je objem jejich válců a jestli jezdí na benzin, nebo na naftu. Ve středu o tom spolková vláda rozhodla na návrh ministra dopravy Alexandra Dobrindta (CSU).

Zákon proti cizincům

Proti kácení základních hodnot se i v Německu postavil skoro každý. Proti je automobilový svaz ADAC s dvaceti miliony členů, který nechal vypracovat studii, že mýto nepřinese slibovaný výnos ve výši půl miliardy eur. Protestuje řada významných politiků CDU, sesterské strany bavorské CSU. Mýto odmítl ministr financí Wolfgang Schäuble, námitky měli i regionální politici, kterým kancléřka Angela Merkelová musela slíbit, že se na mýto podrobně podívá. Kritikou nešetří parlamentní a mimoparlamentní opozice včetně Zelených, kteří tvrdí, že nejde o zpoplatnění činnosti škodlivé životnímu prostředí, ale o akt nenávisti vůči cizincům, kteří také dosud mohli jezdit po německých dálnicích zadarmo. K těmto argumentům se přidala i další vládní strana, sociálnědemokratická SPD, jejíž experti označili Dobrindtův návrh jako populistický „zákon proti cizincům“.

V tom měli sociální demokraté pravdu. Zavedení mýta bylo v roce 2013 volebním tématem a skutečně pomohlo CSU vyhrát v Bavorsku volby s dostatečným předstihem. Opravdu nešlo v první řadě o to, změnit zavedením mýta zastaralý model financování výstavby a údržby dálnic. Bavorům prostě vadí, když jejich dálnice plní a parkovací místa zabírají cizinci. Tak ať si zaplatí.

Za takový argument se ovšem vyplatí bojovat právě dnes. I kdyby nakonec mýto neprošlo, v říjnu budou další volby do Bundestagu a každý bavorský volič uvidí, jak se za něj politici berou. Takovou výhodu nechtěly ostatní vládní strany CSU poskytnout, a nechaly zákon projít. Maximálně se omezily na formální kritiku, aby uspokojily ostatní Němce, pro které je víc tradiční hodnota bezplatných dálnic než odpor proti záplavě cizinců.

Spravedlivé a nespravedlivé mýto

Dobrindtova strategie skrývá trumf, který zvyšuje šanci zákona o mýtu při projednávání v Bundestagu a Spolkové radě. Proti „nespravedlivému“ zpoplatnění německých dálnic se postavila většina sousedních zemí včetně vzdálenějšího Maďarska a Slovinska. Také český premiér Bohuslav Sobotka se vyjádřil v tom smyslu, že se hodlá německému mýtu postavit, a dokonce připojit k žalobě ostatních států. Rakouský ministr dopravy Jörg Leichtfried však nezůstal u prohlášení a už zorganizoval skupinu deseti zemí, které domlouvají společnou strategii proti německému mýtu a jež se prý nezastaví ani před žalobou u Evropského soudního dvora. „Moc práva je víc než právo mocných,“ zní hlavní heslo proti německému mýtu.

Samozřejmě je hlavní potíž vysvětlit, že německé mýto je nespravedlivé, zatímco pro mnohé nákladnější mýto rakouské nebo slovinské je spravedlivé. Možné je napadnout trik, kterým se Dobrindt snažil mýto osladit německým řidičům. Běžný občan v Německu musí zaplatit silniční daň, která za osobní automobil na benzin přijde na pár set eur ročně, auta s dieselovým motorem platí pětinásobek. Němci budou smět od této silniční daně odečíst nově zavedené mýto. Cizinci tuto možnost mít nebudou, třeba už jenom z toho důvodu, že jako Češi žádnou silniční daň doma neplatí. To je z pohledu rakouského ministra dopravy i jeho kolegů jasná diskriminace.

Originální argument

Dobrindt takové reakce přirozeně vítá a pobavení vzbudily i v médiích. „Je to originální argument od Rakušanů, kteří z výnosů mýta sanují dálnice už dvacet let,“ napsaly Mittelbayerische Zeitung. Vedle toho připomněl, jak jsou cizinci od Rakušanů diskriminováni ve Felbertaurském tunelu mezi Zell am See a Východním Tyrolskem, kde jsou od poplatku 11 eur osvobozeni obyvatelé okolních regionů. Ostatně rakouský ministr by s kritikou rychle skončil, kdyby Němci ustoupili od zpoplatnění dálnice, která spojuje přes bavorské území rakouské metropole Salcburk a Innsbruck. To je pro rakouské politiky opravdu citlivá záležitost.

Podrážděné reakce z ciziny a zvláště od bratranců z Rakouska Němcům ukázaly, že jízdu zadarmo po jejich dálnicích berou sousedé jako své právo, a nikoli jako vstřícnost. Proto poslouží výkřiky zahraničních politiků jako účinná páka, s jejíž pomocí Dobrindt překoná i domácí odpor a dotáhne do konce plán měnící základní ze všech německých hodnot.