Když předminulý týden na koaliční radě zaútočil Andrej Babiš na právě oznámenou reformu policie, Milan Chovanec opáčil, že zasahováním politiků do policejního sboru začínal únor 1948. Druhý den ráno na grémiu sociální demokracie se ministr Chovanec a premiér Bohuslav Sobotka navzájem ujistili, že žádnému tlaku neustoupí. Nejpozději v tu chvíli bylo jasno, že hysterie kolem slučování Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) s protikorupční policií (ÚOKFK) s finále naplánovaným na tento týden vyzní naprázdno. Co zůstává, je hra o mediální vyznění – a ta bude důležitá i pro příští měsíce. Za rok a půl čekají republiku volby, do té doby chce Andrej Babiš opět zkoušet protikorupční kartu.

Šlachta, slon v místnosti

Babišovi lidé mají pravdu v jednom bodě: jistěže v ohlášených organizačních změnách policie jde i o hlavu ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty, respektive o to, že šéfem Národní centrály proti organizovanému zločinu se stane někdo jiný. Platí sice, že nová koncepce osud jednoho plukovníka významně přesahuje – především se mají rozšiřovat policejní řady z dnešních 40 na 44 tisíc příslušníků. To je zcela v souladu s neustálým rozšiřováním armády státních zaměstnanců, jež tato koalice České republice uvazuje kolem krku systematicky. A policejní prezident Tomáš Tuhý také věcně správně upozornil na to, jak oba útvary lezly jeden druhému do jeho působnosti (přesněji by se mělo říct: jak ÚOOZ leze do zelí protikorupční policii). Bylo by špatné policejní prezidium, kdyby tuto válku policajtů tolerovalo.

Šlachta, Babiš a další kritici prezidenta Tuhého mají pravdu v tom, že reorganizaci náměstek Zdeněk Laube připravoval kradmo a bez konzultací, jaké by dřív byly v podobných situacích standardní. V koncepci se o slučování obou útvarů dají nalézt jen dokonale nepřímé zmínky, které čtenář pochopí teprve, když už z novin ví, že fúze bude. Ta pokoutnost je bohužel svědectvím o nenormálnosti poměrů, kdy je jeden policista vynášen v soukromých i veřejnoprávních médiích, se svým mediálním obrazem pracuje proti nadřízeným i proti jiným útvarům, jimž zabírá jejich případy.

K tajnůstkářství kolem reformy sváděly i historické zkušenosti. Na jaře 2013 při poradě s ministry vnitra a spravedlnosti, nejvyšším státním zástupcem a policejním prezidentem premiér Nečas dal najevo svou nelibost nad oběma tzv. elitními útvary, že místo skutečných zločinců dělají politiku. Řešením by prý mohl být vznik Národního kriminálního úřadu. Efektními politickými kauzami Nečas myslel hlavně případ s vrtulníky, kdy ministr zdravotnictví Julínek nechal leteckou pohotovost obstarávat soukromé firmy, čímž měl podle vyšetřovatele poškodit stát; obžaloba se u soudu rozpadla. Co je ale důležité pro dnešní dění: rekonstrukcí vývoje v případu Nagyová později vyšlo najevo, že necelé dva týdny po této poradě státní zástupci z Olomouce zanesli jméno Petr Nečas na seznam podezřelých a proti premiérovi zahájili tzv. úkony v trestním řízení. Obava z mediální kampaně a zřejmě i z „realizací“ byla jedním z důvodů, proč se tato reorganizace zveřejnila až na poslední chvíli a proč se dnes Šlachta diví, že se o ní jako ředitel ÚOOZ nedozvěděl dřív. No, ředitel ÚOOZ se o ní nedozvěděl proto, že se jmenuje Robert Šlachta.

To nej…, co v policii máme

Podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána je ÚOOZ „to nejlepší, co v policii máme“. Opravdu? Nejčastěji používaným měřítkem je tzv. procentuální žalovatelnost, tedy podíl případů, které útvar zahájí a skutečně dotáhne k soudu. U Šlachtova útvaru to podle statistiky policejního prezidia v letech 2013 až 2015 bylo postupně 85, 93 a 94 procent. Stejná čísla pro ÚOKFK, útvar údajně postižený snětí (olomoucký návladní Petr Šereda): 76, 82 a 95 procent. Případy hospodářské kriminality, které protikorupční policie hlavně dělá, jsou zpravidla o dost složitější než případy typické pro ÚOOZ. V předchozí éře Jana Kubiceho míval tento útvar procento žalovatelnosti mezi 90 a 100 procenty.

Spolehlivým měřítkem kvality práce by bylo teprve procento odsouzenosti, tedy kolik žalob končí rozsudkem. To ani ÚOOZ, ani ÚOKFK nesledují. Ale v tabulce policejního prezidia jsou i jiná zajímavá čísla: například počet spisů na jednoho zpracovatele. Těch je u protimafiánského útvaru 0,1, slovy jedna desetina spisu na jednoho detektiva. ÚOKF má na jednoho detektiva 0,5 spisu. Toto číslo nás přibližuje ke skutečné výkonnosti obou útvarů, vychází z něj, že protikorupční policie je při zhruba polovičním stavu mnohem výkonnější. V roce 2015 zahájila 72, zatímco ÚOOZ 45 trestných stíhání. V tu chvíli vypadá Šlachtův útvar nikoliv jako poslední. Zdá se tedy, že hlavní rozdíl skutečně spočívá v již zmíněné ochotě jít do mediálních trháků. Pro ÚOOZ je mnohem typičtější brutální přepadová razie se záběry pro televizi, zatímco ÚOKFK spíš posílá úřední obsílky. To je jeden důvod, proč státním zástupcům typu Lenky Bradáčové Šlachtovi kovbojové víc imponují.

Stoupenci plukovníka Šlachty i on sám se teď děsí odchodu zkušených policistů do civilu. Poslanec Ivan Gabal (KDU-ČSL) s apokalyptickým tónem v hlase připomíná, že výchova zkušeného detektiva trvá osm deset let. To je pravda, ale znalci poměrů v ÚOOZ tvrdí, že zatímco za Kubiceho do útvaru přicházeli kriminalisté z krajských oddělení, dnes jsou častější případy, kdy útvar nabírá mladší policisty už na obvodních odděleních, tedy bez zkušeností s těžšími zločiny. Pro ÚOOZ je charakteristická vysoká fluktuace, mimochodem, z Kubiceho éry už v útvaru čítajícím na 450 příslušníků zůstávají jen jednotlivci.

Debakly

Efektní kauzy s bombastickým zahájením, to je Šlachtova sláva, ale i záhuba. Jistěže i protikorupční policie má na svém kontě podobné případy (už zmíněná letecká záchranka, Vlasta Parkanová, Opencard), ale vedle nich také některé dotažené k rozsudku (Rath, Dalík, soudce Knotek). Výsledky ÚOOZ jsou horší.

Jako symbol dobré práce ÚOOZ bývá uváděna tzv. lihová aféra, zmínil ji teď ostatně v jednom rezignačním interview sám Šlachta. ÚOOZ sice skutečně zatkl lihového krále Radka Březinu, nicméně až po 47 mrtvých, ve chvíli, kdy kauza opanovala všechny televize. Bezpečnostní expert Tomáš Šmíd z Masarykovy univerzity v Brně má k dispozici úřední záznam – hlášení detektiva pro ředitele Šlachtu, kde se píše konkrétně o Březinovi a jeho pálení lihu načerno. Záznam je už z roku 2009 (!), Šlachta ho tehdy měl odbýt se slovy, že to je případ pro celníky. Sklad, v němž šlachtovci velkolepě zasáhli, předtím vypátrala krajská kriminálka. Fiaskem skončil zásah proti tzv. černým komandům ČEZ z roku 2011. Konstrukci známou jako Toflův gang – domnělou korupční síť mezi policisty a celníky na jižní Moravě – šlachtovcům rozebral a vyvrátil soudce.

Další kategorií v bilanci ÚOOZ jsou případy na hranici podnikatelského světa a politiky. V březnu 2014 detektiv útvaru Oldřich Hluško obvinil deset pražských radních včetně primátorů Svobody a Hudečka v případu Opencard. Posléze se ukázalo, že dvě strany obvinění Hluško beze zbytku opsal ze studenské práce, aniž by přiznal skutečného autora. Náhoda tomu chtěla, že studentův otec byl pražský radní za TOP 09, Hluškem také obviněný. Tato obžaloba platí dnes v odborných kruzích jako ukázka policajtské zvůle. Hluško o rok později kandidoval za ANO v místních volbách v Českém Krumlově.

Rok po Opencard, v březnu 2015, republika pro změnu sledovala efektní razii na generálním štábu armády a proti zbrojařům z firmy Excalibur. ÚOOZ tu zasahoval pro podezření z levného výprodeje. V akci byl mezi jinými zatčen i Jan Vylita, hlavní auditor NATO a předtím generální tajemník na ministerstvu obrany v éře Alexandra Vondry. Vylita teď přišel o bezpečnostní prověrku, profesně je zlikvidován, tehdy musel na celu předběžného zadržení, po výslechu ho státní zástupce z ničeho neobvinil a obviněný není ani dnes, po téměř dvou letech od počátku šetření.

Co chtěl Rittig říci

A pak je tu ovšem kauza Nagyová, rozvětvená za ty tři roky k nepřehlednosti. Ve větvi zneužití vojenského zpravodajství jsme svědky ping-pongu mezi soudem nižšího stupně, který obžalobu zamítl, a soudem druhé instance, jenž ji vrací k projednání. Větev trafiky pro tři bývalé poslance byla zrušena Nejvyšším soudem, ministerstvo spravedlnosti se všem třem poslancům omluvilo za nezákonnou vazbu a vyplatilo jim odškodnění. Výsledkem nejdůležitější větve, oné mafiánské chobotnice zasahující až na Úřad vlády, jíž v červnu 2013 Šlachta s olomouckým vrchním zástupcem Ivo Ištvanem na tiskové konferenci slíbili utnout všechna chapadla, je dnes čistá nula. Nezdaněné kabelky i údajné vynesení tajné zprávy BIS Ivu Rittigovi jsou větve naroubované na případ Nagyová cca rok po razii, kdy se odhalování chobotnice zaseklo. Nicméně i ta dodatečná větev údajného vynášení materiálů BIS tu hlavní, mafiánskou větev podřezává. Z odposlechů uniknuvších do novin totiž mimoděk vyplývá, že Nečas se vlivu kmotra Rittiga na ministerstvu zemědělství pod vládou Petra Bendla obával a působil proti němu.

Teoreticky musíme připustit možnost, že tu vyšetřovatelé mají nabito víc, než by publikované odposlechy napovídaly. Ale pokud ne, je větev s BIS pro jejich práci typická. ÚOOZ masově odposlouchává, podle analýzy ministerstva za rok 2014 dvakrát častěji než protikorupční policie. Získané informace a drby však detektivové neprověřují klasickými metodami v terénu, místo toho se omezují na analýzu od stolu. Když už se naodposlouchali do sytosti, přichází na řadu razie. Detektivové doufají, že v zabavených počítačích a mobilech najdou něco, co drby a informace z odposlechů verifikuje. Pokud nenajdou, začíná problém. A že ani interpretovat odposlechy moc neumějí, se několikrát ukázalo v samotné kauze Nagyová. Jeden příklad: do světa vytrubovaný závěr, že trojice poslanců ODS před odchodem ze sněmovny dostala nejenom trafiky, ale i peníze, stál na větě: „Tak mu, Ivo, dej tu dvojku, ať máme vládu“, která prý padla v kanceláři Rittigova právníka. Vyšetřovatelé větu datují do ledna 2013 – tedy čtvrt roku poté, co se tři rebelující poslanci rozhodli pro odchod ze sněmovny a vláda byla zachráněna.

Ačkoliv stranám dnešní koalice razie na Úřadu vlády z června 2013 usnadnila cestu k moci a veřejně nikdo z vládních politiků nebude Ištvanovi ani Šlachtovi zásah vyčítat, fakticky je to pro útvar, celou policii a ovšem i pro špičky státního zastupitelství čím dál těžší břemeno. Když se na jaře 2014 uvolnilo místo krajského policejního ředitele ve Zlíně, koketovalo se podle zdrojů Týdeníku Echo na policejním prezidiu s nápadem, že by Zlín nabídli Šlachtovi. Sám plukovník tehdy svědkům vyprávěl, že nabídka je formulována jako poslední možnost, kdy se mu nabízí odchod se ctí, a že když ji odmítne, žádná další už nepřijde. Sám Šlachta dnes popírá, že by mu někdo tu nabídku dal přímo, ale z šuškandy o tom věděl. „Choval jsem se tak, že museli vědět, že bych na to nekývl.“

Takže se spláchne v reorganizaci. O fúzi obou útvarů se definitivně rozhodlo po posledních dvou velkoraziích ÚOOZ, loni v říjnu v Olomouci (akce Vidkun, zaměřená na olomouckého hejtmana i na policisty, kteří vynášeli informace) a letos v březnu mimo jiné v pražské kriminálce, kde prošetřují Babišovo Čapí hnízdo. V obou případech státní zástupci spolu se Šlachtou obešli generální inspekci, která právě kvůli takovým situacím existuje.

O podobné reformě, jaká byla předložena minulý týden, se – na rozdíl od nynějška otevřeně – diskutovalo už od roku 2006 a konkrétněji v roce 2012, kdy konkrétní návrh měla předložit komise vedená bývalým policejním prezidentem a doyenem sboru Oldřichem Tomáškem. Už tehdy se doporučovala fúze specializovaných útvarů. Nic z toho nebylo, oficiálně proto, že v době úspor na jednorázově drahou změnu chyběly ve státním rozpočtu peníze, neoficiálně i proto, že někteří velitelé, Šlachta na prvním místě, byli proti. Plukovník tvrdil, že do takového systému by ÚOOZ potřeboval lepší techniku, ministr Kubice na její nákup obratem vyčlenil několik desítek milionů korun. Přesto odpor zevnitř přetrvával. To je také zkušenost dnešních reorganizátorů – čekat na konsensus s lidmi, kteří budou kráceni na svém postavení, se nedá donekonečna. Dokud byl za Ivana Langera Šlachta v ministrově přízni a mohl myslet na postup, centralizace policie mu podle pamětníků nevadila.

Šlachta–Babiš

Jak je to s často přetřásaným vztahem Šlachta–Babiš? Otázku, o níž se předtím šuškalo v kuloárech, loni na podzim veřejně nastolil Janek Kroupa v časopise Reportér. Z Kroupova textu je zřejmé, že Babiš se ještě v Kubiceho éře stal informátorem ÚOOZ, který někdy pomáhal policii a často – jak je u vysoce postavených donašečů obvyklé – sledoval vlastní obchodní zájmy. V Kroupově textu vystupuje detektiv Marek Foglar, který velkochemika dostal na starosti někdy v roce 2006. Proč ale měl útvar o velkopodnikatele zájem? Kvůli podezření, že Babiš nechal zastřelit Františka Mrázka (byla to jedna z vícero vyšetřovacích variant). Útvar Babiše nějakou dobu i odposlouchával, šetření však nikam nevedlo. V té době bylo založeno služební hlášení, podle něhož Babiš Foglarovi nabízel buď peníze, nebo kariérní růst v policii (motto: Ivan Langer je mój dobrý priateľ). Foglar odmítl, později se však neubránil Babišovu osobnímu kouzlu a postupně se s ním sblížil. Mimochodem, tentýž Foglar měl na starosti kauzu Nagyová a dodnes je pravou rukou Šlachty. Z faktu, že Kubice byl v době prvotního zájmu o Babiše už pomalu na odchodu a Foglar je jeden z mála, kdo tu přetrvali z Kubiceho éry, lze dovodit, že institucionální pohled ÚOOZ na Babiše se vyvíjel od podezřívavosti ke shodě zájmů, jejíž vyvrcholení sledujeme v těchto dnech.

Návladní to nezvládli

Během policejní krize se vicepremiér Babiš spoléhal na opakování dvou vět: 1. Staré strany jsou zkorumpované, 2. Protimafiánský útvar je posledním ostrovem nezávislosti v české policii. Jestli tento primitivní a realitě málo odpovídající výklad zabere, se necelý rok a půl před volbami nedá s jistotou předpovědět. Paviánský sbor, který jsme poslední dva týdny slyšeli od Lidových novin po Českou televizi, od státních zástupců přes velitele ÚOOZ po ministry ANO, ukazuje, že jistý mobilizační potenciál tu je.

Že se vedoucí figury ve státních zastupitelstvích rozhodly svézt na vlně, zůstává jejich velkou chybou, která se s nimi ještě povleče. Pavel Zeman si k provalení plánu na reorganizaci policie vybral Babišovy Lidové noviny. Nebyl schopen umravnit olomoucké státní zástupce ani ve chvíli, kdy oznámili, že budou vyslýchat policejního prezidenta a jeho náměstka.

Ostatně byl to Pavel Zeman, kdo stál u začátků Nagygate, když ÚOOZ pověřil pátráním po krtkovi, který prozradil svědka v kauze Pandury, a ÚOOZ pak krkolomně doputoval až k Nagyové. Tito státní zástupci jsou spjati se Šlachtou v praxi vybírání místně nepříslušných soudců, kterou jim před měsícem zakázal Ústavní soud. Dnes vedou svou poslední bitvu o úspěch zákona o státních zástupcích, který si před několika lety sami napsali a nedávno jim prošel vládou. Za to, že se spojili s oligarchou v dlouho nevídaném propagandistickém tažení, bude neúspěch jejich předlohy ve sněmovně ještě malý trest.