Průzkumy veřejných nálad je po sérii posledních selhání v různých zemích potřeba brát s obrovskou rezervou. Trendy se z nich ale přesto číst dají. Poslední dny před referendem o setrvání Velké Británie v Evropské unii se ukazuje, že výsledek bude velmi těsný. Vypadá to na rozdíl v jednotkách procent. Ať zvítězí tábor zůstat, nebo jít, je jasně vidět, že britská společnosti je v názoru na Evropskou unii, když si nemůže vybrat z mnoha odstínů šedi, ale jen mezi černou a bílou, rozdělena skoro půl na půl.

Registrace těch, kdo budou volit v referendu, už před několika dny skončily. Takže těch vrtkavých hlasů, které si ujasní názor v posledních hodinách před volbou podle aktuální atmosféry – a které v mnoha zemích rozhodují volby –, je omezený počet. Dá se předpokládat, že k referendu o Evropské unii, které mimochodem Britům slibovala v různých variantách řada Cameronových předchůdců, se přihlásili ti, kdo v té chvíli měli názor. To neznamená, že ho pod vlivem nějaké aktuální události nebo nového argumentu, který uslyší, nemůžou otočit. Pravděpodobnost je ale nižší než u klasicky nerozhodnutých voličů.

Od chvíle uzavření registrací se otočil trend. Zatímco do té doby měli podle průzkumů lehkou převahu zastánci setrvání Londýna v Unii, od tohoto bodu začali docela silně posilovat stoupenci odchodu. Ten rozdíl se zvyšoval s každým dnem blížícího referenda, které se koná ve čtvrtek 23. června. Třeba podle sondáže zveřejněné deníkem The Independent (který je sám svou redakční linií dost agilním a entuziastickým podporovatelem setrvání) vedli necelé dva týdny před plebiscitem stoupenci brexitu o deset procent.

To, že odchod Británie vypadá ve finiši jako realistická varianta, dosvědčují i sílící výhrůžky a hysteričnost těch, kdo vsadili na to, že Londýn zůstane. Premiér David Cameron dva týdny před hlasováním Brity dost hystericky varoval. „Budete muset začít snižovat a omezovat to, co má pro lidi skutečný význam, ať už se jedná o peníze pro státní zdravotní systém, nebo náš důchodový systém,“ řekl Cameron listu The Observer. To je samozřejmě úplný nesmysl, pro nějž není žádný racionální argument.

Vedle sílícího strašení a výhrůžek se objevují i další signály. O nejčtenějším britském bulvárním deníku The Sun se vždycky říkalo, že vyhrává volby. Politici od Margaret Thatcherové po Tonyho Blaira si moc dobře uvědomovali sílu tohoto deníku ovlivňovat masy. The Sun teď na titulní straně vyzývá k odchodu. Titulek „BeLEAVE in Britain“ zabírá polovinu titulní strany. Je postavený na slovní hříčce o sebevědomí a odchodu (believe – věřte, leave – odejděte). Následuje explicitní hlasovací lístek se zaškrtnutým „NE“ a velmi prvoplánový, jasný apel. „Chystáme se udělat největší politické rozhodnutí našeho života. The Sun všechny pobízí, abyste volili LEAVE.“ Vliv klasických médií včetně bulváru samozřejmě upadá. The Sun, podobně jako nejčtenější německý bulvár Bild, ale zůstává médiem, které dokáže společenskou náladou pohnout.

Britové byli při rozhodování vystaveni dost drsné masáži. Nebyly jim nabídnuty dvě dobrými argumenty podpořené alternativy budoucnosti jejich země. Na jedné straně stojí setrvání v Unii, jejíž směřování se většině Britů nelíbí. Reforma britského členství, kterou jim naservíroval premiér David Cameron, byla velmi slabá. Na druhé straně jim byl odchod nejen evropskými elitami, ale třeba i americkým prezidentem Barackem Obamou líčen jako pád do černé díry. Předseda Evropské komise Jean Claude Juncker, který pro hodně Britů představuje symbol toho, co na Unii nesnášejí, a někteří francouzští politici jim vyhrožovali, že po odchodu se s nimi v Evropě bude jednat jako s „dezertéry“. Silně strašící roli sehrál i Mezinárodní měnový fond, který pod vedením francouzské exministryně Christine Lagardeové sepisoval analýzy, jak katastrofální dopady bude mít odchod na britskou ekonomiku a životní úroveň. Dalšími oblíbenými výhrůžkami bylo, že odchod bude znamenat rozpad Velké Británie, protože eurofilní Skotové budou chtít v Unii zůstat.

Tradičně pragmatičtí Britové se rozhodují hlavně podle dvou témat: migrace a ekonomiky. Různé obecné řeči o čím dál užší evropské integraci a evropských řešeních je, na rozdíl od obyvatel jiných zemích, nedojímají.

Nemá cenu číst rádoby hlubokomyslné analýzy, co bude, když Londýn půjde, nebo zůstane po těsném výsledku. Chaos prvních hodin, kdy budou padat měny, burzy a fatalistické politické výroky, nemá cenu přeceňovat. Odchodem z Evropské unie ztratí ale v každém případě ti, kdo zůstanou, víc než Londýn.