Veřejným prostorem opět proudí detaily vyšetřování včetně obsahu odposlechů

Selektivní vyšetřování v přímém přenosu

Veřejným prostorem opět proudí detaily vyšetřování včetně obsahu odposlechů
Selektivní vyšetřování v přímém přenosu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Je to déjà vu. Rozdíl je jediný. V roce 2013 vedl vyšetřování „velké korupce“ v nejvyšších patrech politiky za vlády ODS vrchní olomoucký žalobce Ivo Ištvan. Dnes „velkou korupci“ v nejvyšších patrech fotbalu a ministerstva školství pod kontrolou sociální demokracie dozoruje vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová.

Veřejným prostorem se ale jako tenkrát opět valí detaily z obvinění, vyšetřovacích spisů a odposlechy opepřené intimitami mezi hlavními aktéry.

Teď nehodnotím, jak vážná podezření a důkazy, které je dokládají, mají policisté a žalobci v rukou. To by měli vědět jen oni. Trestní řízení má totiž být ze zákona neveřejné. V České republice to ale už dávno, přinejmenším od onoho roku 2013 a razie na Úřadu vlády, neplatí. Přesněji řečeno neplatí to v silně sledovaných mediálních kauzách. Tam se vyšetřování odehrává takřka v přímém přenosu.

Veřejným prostorem opět proudí detaily vyšetřování včetně obsahu odposlechů. Státní zástupci a policisté na to mají standardní generickou odpověď. Vůbec není jasné, kde a jak to uniklo. Od chvíle sdělení obvinění, razií, zatýkání a domovních prohlídek má k vyšetřovacím spisům přístup široký okruh lidí včetně advokátů obviněných a všech dotčených osob. Kdokoliv z nich to mohl vynést na veřejnost.

Jenže tahle argumentace je čistě alibistická a nemá žádnou logiku. Nikdo z dotčených nemá přece žádný přirozený zájem, aby se informace, které jej evidentně na veřejnosti poškozují, vysílaly v přímých přenosech. Proč by to dělali advokáti, kteří jsou placeni za to, že hájí dotčené?

V roce 2013 vedl vyšetřování „velké korupce“ v nejvyšších patrech politiky Ivo Ištvan. Dnes „velkou korupci“ v nejvyšších patrech fotbalu a ministerstva školství dozoruje Lenka Bradáčová - Ilustrační foto: Pixabay

Každý z dotčených a vyšetřovaných má přitom právo detaily své kauzy vynést. Jít s nimi ven do rádií, televizí a do on-line sféry. Jediný, kdo to právo nemá, jsou policisté a žalobci. Pokud nechají detaily vyšetřování uniknout, dopouští se tím trestného činu zneužití pravomoci. Symptomatické je, že úniky z vyšetřování se vždycky dostávají ven přes ty stejné novináře. Jednoduše se jim dá říct policejní novináři. Většina jejich informací tradičně pochází z policejních spisů. K práci policistů a žalobců jsou velmi nekritičtí. Považují je za své sparing partnery.

Velmi nebezpečnou tradicí je, že úniky se dosud nikdy nevyšetřily. Třeba by se přišlo na to, že to skutečně z nějakých podivných, logicky nevysvětlitelných důvodů vynáší obvinění nebo jejich advokáti, aby si za každou cenu poškodili své jméno. V každém případě by se ale vyloučilo, že ta obvinění a odposlechy unikají od žalobců a policistů.

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová - FOTO: Jan Zatorsky

Pozoruhodná je selektivnost těch úniků. Andrej Babiš třeba teď tvrdí, že mezi návštěvami policistů se v Agrofertu netrhnou dveře. Chodí si pro dokumenty k Čapímu hnízdu i k pochybným dluhopisům, u nichž je podezření na velké daňové úniky. Z těchto případů nikdy nic ven neuniklo.

Je nejvyšší čas, aby Generální inspekce začala úniky vyšetřovat. A to vyšetřování dotáhla do konce.