Andrej Babiš uspořádal sněm politické divize svého Agrofertu, kterou voličům prodává pod značkou hnutí ANO, aby ji legitimizoval jako normální demokratickou stranu. Za tímto účelem v první řadě zasedli guru nejtvrdšího křídla eurofederalistů, bývalý belgický premiér a současný šéf „liberální“ frakce ALDE v Evropském parlamentu Guy Verhostadt po boku filozofa Václava Bělohradského, jehož výpisky si Babiš nosí na rozhovory. Majitel Agrofertu si dával záležet, aby jejich přítomnost před kamerami řádně prodal. To bylo ale také to jediné, co připomínalo volební slet klasického demokratického spolku.

Hlavní zprávou ze sněmu ANO je, že se v přímém přenosu ukázalo, že to není žádné demokratické uskupení, ale autoritativně řízená firma jednoho majitele. Symbolem dnešní zmatené doby, kdy už v gigantickém konfliktu zájmů není jasné, kdo je kdo, je referování v médiích. Drtivá většina (včetně těch, co Babišovi nepatří, a částečně i těch veřejnoprávních) píše a mluví o sletu ANO, po tom všem, co bylo v přímém přenosu vidět, podle měřítek pro demokratické spolky. A nevšímají si, jak moc se tomu Babišova politická firma vymyká. Nejpřesněji popsal stav, kde se ANO po víkendu nachází, premiér Bohuslav Sobotka, do jehož sociální demokracie se Babiš po celý víkend navážel. „Přijaté stanovy ANO spíše připomínají stanovy akciové společnosti s jediným akcionářem a houfem bezprávných statistů. V tomto se skutečně lišíme.“

ANO, a. s.? Bez diskuse

Rysů, které oddělují ANO od tradičních demokratických spolků, jsme přes víkend v Centru pohybové medicíny (financovaném Agrofertem) viděli celou řadu. Prvním a nejvíc do očí bijícím byla absence jakékoliv debaty, otázek, výměny názorů. Když Andrej Babiš pronesl svou nominační řeč, ministr životního prostředí a někdejší manažer Agrofertu Richard Brabec, který sjezd moderoval, opakovaně a až skoro nešťastně vyzýval téměř dvě stovky delegátů, aby se svého předsedy na něco zeptali. Nepadl jediný dotaz. Andrej Babiš pak dostal 100 procent hlasů. Trapnost mu okamžitě došla a prohlásil, že „to vypadá blbě“ a že se alespoň někdo mohl zdržet.

Mlčení se opakovalo i při volbě Babišovy pravé ruky, ostříleného člena představenstva Agrofertu Jaroslava Faltýnka na prvního místopředsedu. A pak už pokračovalo po celý víkend. I druhá žena ANO, Jaroslava Jermanová, která se ve svých veřejných výstupech projevuje jako opak bystrosti, si v rozhovoru pro Novinky.cz posteskla. „Trošku mě na delegátech mrzí, že nechtějí diskutovat. Na druhou stranu, třeba co se týče stanov, tak na nich jsme intenzivně dva roky pracovali a každý kraj tam měl svého zástupce. Je to o tom, že s našimi lidmi mluvíme poměrně hodně, protože se pohybujeme v regionech a spoustu věcí si doříkáme, ale myslím si, že by bylo lepší, kdyby víc vystupovali.“ Na otázku, jestli to není tím, že nikdo nechce vystoupit proti Andreji Babišovi a strana ani nemá nikoho, kdo by se vůči němu vymezoval, Jermanová odvětila: „Vždyť to není pravda, tohle určitě není pravda. Pan Babiš s lidmi komunikuje, odpovídá na maily a spousta našich členů mu e-maily píše, takže si myslím, že z pana Babiše strach nemají. Prostě nemají potřebu se ptát.“ Nechme teď stranou, že potřebu se ptát má každé bystré dítě, o kriticky uvažujícím člověku nemluvě.

Takoví lidé ale zjevně v politické divizi Agrofertu nejsou. Soustřeďují se tam ti, kdo věří v kult a sílu svého Šéfa a doufají, že se s ním jako zaměstnanci, nikoliv akcionáři, vyvezou k moci. Ke vztahu podřízenosti, nikoliv partnerství, na němž jsou postavené tradiční demokratické spolky, byly sepsány i nové stanovy politické divize Agrofertu. Každý člen má povinnost nahlásit vedení jakýkoliv přestupek, exekuci nebo trestní stíhání. Takové povinnosti mají ve svých pracovních smlouvách zaměstnanci některých firem. V západním civilizačním okruhu ale nenajdete stranu, která by se ke svým členům chovala jako k podřízeným.

Nemám partnery, jen podřízené

Celý styl řízení politické divize Agrofertu přesně kopíruje Babišovy manažerské a personalistické praktiky z byznysu. Už jen to, že obří konglomerát se svými mnoha divizemi od chemie, zemědělství, lesnictví, potravinářství po média má jediného akcionáře, je příznačné. Pod ním je vrstva loajálních, velmi dobře zaplacených správců, do níž patří mimo jiné právě Faltýnek a Radmila Kleslová. A pak jsou řadoví zaměstnanci, jimž se příliš nedůvěřuje a na jejichž sledování se nasazuje bezpečnostní divize Agrofertu plná bývalých policistů, vedená někdejším náměstkem protikorupční policie Jiřím Veselým. Andrej Babiš tedy tvrdí, že tato sekce Agrofertu je zřízena na interní, nikoliv na externí slídění a špehování.

Babiš partnery moc neuznává. On má jen podřízené, v různých stupních závislosti. O tom se mohl na sletu na vlastní kůži přesvědčit Ivan Pilný. Někdejší ředitel Microsoftu, lídr kandidátky ANO a poslanec se snažil získat podíl na řízení politické divize Agrofertu. Andrej Babiš mu ho ale dát nechtěl a místopředsedou se nestal. A protože někdejší dobře placený šéf velké počítačové firmy není v nedůstojném podřízeném postavení jako novinář Martin Komárek nebo herec Martin Stropnický, kteří jsou na příjmu od Babiše existenčně závislí, nenechal si to líbit. Stal se jediným kritikem poměrů v ANO. Přednost podle Pilného dostali lidé, kteří využívají hnutí jako výtah k moci. Zmínil při tom Babišovu dlouholetou spolupracovnici, nyní starostku Prahy 10 Radmilu Kleslovou.

Slet politické divize Agrofertu byl asi stejně autentickou karikaturou demokratické politické debaty a soutěže, jako byly srdečným projevem placení gratulanti, kteří přáli expředsedovi sociální demokracie Jiřímu Paroubkovi k narozeninám při cestě zvláštním vlakem z Litoměřic do Teplic v roce 2009.

Andrej Babiš se zjevně cítí natolik silný, že se už nenamáhá snažením a předstíráním. Klidně si Kleslovou a spol., které držel ještě před pár měsíci v šedé zóně, vytáhne před kamery. Jenže se to trochu zvrhlo v příliš okatou adoraci Šéfa. Včetně všech doprovodných projevů jako bylo zastavení kritického textu v mediální divizi Agrofertu MF DNES. Události toho víkendu včetně deklarací o tom, jak chce ANO stát, který co nejméně otravuje lidi, jež v praxi doprovází příprava on-line sledování živnostníků, jsou jistým bodem zlomu. Babiš odhalil, co je zač a oč mu jde, víc než si představoval. Už nikdo nemůže říct, že nevěděl, s čím má tu čest.

Test upřímností

Teď záleží, jak se společnost k odhalení postaví. V příštích měsících se ukáže, pro jakou část společnosti je tento autoritářský styl, vymykající se klasické západní demokracii, přijatelný. Od vyhrocené formy kultu osobnosti, kterou jsme sledovali první březnový víkend na pražském Chodově, se Babiš zjevně bude snažit vrátit k trochu sofistikovanější formě. Jistě se objeví pár členů politické divize Agrofertu, kteří budou svého předsedu na veřejnosti konstruktivně kritizovat. Andrej Babiš zcela jistě znovu povolá své experty na politický marketing (Alexandra Brauna z americké agentury PSB plus Petra Topinku), aby trochu zvěrohodnili fasádu značky ANO. Pokud ale Babiš naopak uvidí, že jeho voliči nemají s autoritářstvím a kultem osobnosti problém, pojede se dál.

Teď je chvíle, kdy je potřeba začít pečlivě vyvažovat. Politická divize Agrofertu je sice v průzkumech s náskokem nejsilnější, s podporou až 29 procent lidí, jenže Andrej Babiš otevřeně říká, že po příštích volbách, ať už budou v řádném termínu, nebo předčasně, by rád vládl sám jako Robert Fico na Slovensku nebo Viktor Orbán v Maďarsku. K tomu je v našem volebním systému potřeba získat zhruba 40 procent hlasů – a k těm má Babiš zatím stále dost daleko. Přijatelnou alternativou je pro něj kabinet s jedním, ideálně slabým koaličním partnerem. Vyhlédl si hnutí Starostů a nezávislých, které v posledních dvou volbách do Poslanecké sněmovny kandidovalo spolu s TOP 09.

Zásadní bude, jak na odhalený babišismus budou reagovat společenské elity, které mají důležitý hlas ve veřejné debatě. Soudci a žalobci už v minulých týdnech při sesazování ministryně spravedlnosti Heleny Válkové Babišovi jasně vzkázali, že nedovolí, aby jeho exponent Robert Pelikán prosadil ovládnutí justice. Postavili se za ně nejen opoziční ODS a TOP 09, ale i koaliční lidovci a sociální demokraté. Teď je otázka, která další důležitá skupina společnosti se přidá.

Další linií, na níž se bude rozhodovat, je Babišova „mantra“ o lepším výběru daní a efektivněji fungujícím státě, kde se slovy Šéfa „nekrade“. Zásahy, od nichž si Andrej Babiš slibuje lepší výběr daní, jsou ale za hranou šikany a buzerace daňových poplatníků. Nejvyhrocenějším příkladem je Balkánem inspirované on-line sledování tržeb téměř všech obchodníků a živnostníků (kromě často zmiňovaného Chorvatska se v Evropě provozuje ještě v Srbsku). Největší problém už je sama podstata, kdy vám stát, kterému máte věřit a máte ho ctít, dává najevo, že on vám nedůvěřuje, a bude vás proto on-line sledovat. Další otázkou je, kdo bude mít ke všem obchodním detailům každého podnikatele přístup a jak moc jsou ty informace zneužitelné. Absurdním detailem je pak povinnost zákazníka převzít si účtenku. Co se stane, kdy si ji při nákupu nevezmu? To dostanu pokutu? Nebo mi domů přijde berní úřad zkontrolovat, že ji mám? Drobní podnikatelé už se proti Babišovým slídícím plánům docela ostře postavili. Tady je potřeba připomenout, že rozhodně nehájíme vyhýbání se daním. Skutečně společensky nebezpečné daňové úniky se ale neodehrávají u drobných řemeslníků ani pekařů, nýbrž v sofistikovaných účetních operacích velkých holdingů a skupin. A hlavně se odehrávají při veřejných zakázkách a čerpání dotací.

On-line evidencí tržeb to nekončí. Andrej Babiš v Evropské unii freneticky prosazuje výjimku na takzvaný reverse charge u DPH, což vydává za náš nejvyšší národní zájem. Prakticky to znamená, že DPH neplatí prodávající, ale zákazník. Pro stát to jistě výběr usnadňuje, staví to ale na hlavu daňovou logiku, kdy daň má platit ten, kdo v obchodu utržil. Není to první příklad, kdy si stát usnadňuje výběr na úkor podezřívání daňových poplatníků. Už Babišův předchůdce Miroslav Kalousek prosadil černou listinu podvodníků s DPH. Každá firma, která udělala obchod z někým z této listiny, automaticky ručila za jeho nedoplatky a stát je po ní mohl vymáhat. Byl to bič nikoliv na podvodníky. Odpovědnost přenášel na ty, kdo daně řádně platí, protože od nich je snadné je stáhnout. Další na Babišově repertoáru jsou kontrolní hlášení.

Vše, co předseda ANO u daní vymýšlí, je represe. Zjevně je přesvědčen, že bez ní jen samotným efektivnějším výběrem víc peněz není schopen do státní pokladny získat. Mění i další pravidla, kdy přidává pravomoc státu na úkor firem. Babišem vedené ministerstvo financí loni firmám neoprávněně zadrželo 11,6 miliardy korun na DPH, protože je považovalo za podvodníky. Ukázalo se ale, že se ničeho nedopustily a stát jim musí peníze vracet. Navíc i se sankčním úrokem, který mu předepsal Nejvyšší správní soud na 14,05 procenta. Pokud budou poškozené společnosti odvážné a půjdou k soudu, stát by to mohlo přijít na více než miliardu korun.

Pod vlivem toho rozsudku už proto Babišovo ministerstvo prosadilo nový daňový řád, který bere v soudních sporech manévrovací prostor firmám a přidává ho státu. Od 1. ledna letošního roku se úroky za nespravedlivě zadržené vratky přiznávají až po pěti měsících, a to ve výši jednoho procenta. Pro případy, které se táhnou ještě z loňska, se přitom pětiměsíční lhůta počítá retroaktivně až od letošního ledna. Jen tímto zásahem se snížila hrozba, že Babiš bude muset firmám za zadržené peníze vyplatit miliardovou pokutu. Ta by celou jeho misi na financích, kdy se chlubí, že na řízení likvidity a úspornějším provozu ušetřil 300 milionů korun, stáhla do těžkého minusu 700 milionů korun.

Dá se čekat, že bude přitvrzovat, protože výběr se opravdu nedaří. Když vezeme v úvahu neoprávněně zadržené peníze na DPH, výběr této daně, kterou si Babiš sám sobě nastavil jako měřítko pro svůj politický úspěch, se od jeho nástupu do úřadu stále propadá.

Kdy budou volby

Ve své řeči na sletu svých příznivců se Andrej Babiš už neobtěžoval útoky na oslabenou pravici. Zato věnoval hodně prostoru tepání ČSSD, s níž sedí ve vládě. Je to logické. Sociální demokracie je v této chvíli poslední velká strana, kterou je potřeba na cestě za vytouženou jednobarevnou vládou zničit a přebrat jí voliče. Bohuslav Sobotka si to podle své, na jeho standard značně ostré reakci dobře uvědomuje. „Jsme poslední soupeř,“ napsal premiér v blogu.

Začíná hra o čas. Zájmem všech standardních demokratických stran od ODS přes TOP 09 po sociální demokraty a lidovce je, aby se parlamentní volby nekonaly dřív než v řádném termínu roku 2018. Andrej Babiš může naopak v dohledné době dojít k závěru, že v jeho zájmu jsou volby předčasné. Zatím nemůže voličům vykázat žádné výsledky. Už sám v rozhovoru varoval, že „všechno jde hrozně pomalu“ a ten slibovaný lepší výběr daní a efektivnější stát nepřijde dřív než v roce 2017. Levnějšími nákupy na ministerstvech třetinu společnosti nejspíš neudržíte v provozní teplotě další tři roky. Navíc se dá čekat, že se letos výběr onoho ostře sledovaného DPH propadne, přestože ekonomika poroste. Když Babiš ucítí zenit a uvidí, že podpora nestoupá, může se pokusit rozložit vládu.

ČSSD jede na tygrovi a musí být hodně šikovná, aby dokázala Babišovu manévrování čelit. Není to snadné, protože postavení je nerovné. Andrej Babiš může k útoku na politické konkurenty využít svá média – podobně jako to udělal při odstraňování své ministryně Heleny Válkové. Start, kdy socialisté voláním po vyšších daních ukazují Babišovu neschopnost je vybírat, není špatný.

Zároveň je velmi důležité, co společenským skupinám, které svedl při posledních volbách Babiš, dokáže nabídnout pravice. Co pro ni ještě může být větší příležitost než nespokojení podnikatelé?