Český distribuční název snímku Mænd og høns je O kuřatech a lidech, čili upomíná na steinbeckovské drama předsudků, něhy i neštěstí, a vzbuzuje tak dojemná očekávání (dost možná i u diváků, kteří novelu Johna Steinbecka neznají, protože její titul O myších a lidech funguje jako zautomatizované spojení; ta evokace prostě je nepochybná), vlastně nějak film interpretuje předem. Je to ale matoucí stopa, protože v případě dánského snímku je co do činění se snahou pevně držet jiné žánry, baladu a absurdní grotesku. Ta je dokonce očividná, jelikož hrdiny filmu jsou všelijak psychicky i fyzicky deformovaní lidé, takže škleb v jejich pokroucených tvářích je na plátně trvale přítomný. A stejně tak vytrvale je vyvažován oním baladickým či melancholickým odérem, jenž připomíná, že žádný smích není než zástěrka hlubokého smutku.

Posloupnost příběhu je prostá: když vyšinutému Eliášovi (Mads Mikkelsen) a jeho bratru Gabrielovi (David Dencik) zemře otec, dozvědí se z videonahrávky, již jim odkázal, že jsou oba adoptovaní, navíc nevlastní sourozenci, biologicky mají společného jenom otce. Ten ještě má žít na samotě kdesi na ostrově, jehož jméno Ork evokuje říši skřetů. Když se tam oba vypraví, cestou vskutku potkávají různé podivíny, kteří na ostrově žijí snad z lásky, snad ze zoufalství, protože zdejší obydlí se rozpadají a místní civilizace chátrá. Vrchol návštěvy ostrova přijde ale až při střetnutí s třemi dalšími bratry, o jejichž existenci prví dva neměli tušení. Společné je jim fyzické řešení jakéhokoli konfliktu, neupravenost, soužití se zvířaty a schopnost vidět svět, literaturu, filozofii, život vůbec jinak, než je běžné. A také úmrtí matek při porodu. Z pětice příbuzných nejnormálnější podle měřítek, které normálnosti přiřkla většinová společnost, je nejstarší Gabriel, který právě pro svou normálnost není s to přijmout svět, v němž se ocitl, a snaží se vypátrat tajemství skryté jednak za zemřelými matkami a nedostupným otcem, jednak za podivným chováním bratrů.

Jensen připomíná, že historii ale nahlížet různě. Ta vědecká, filozofická či mytologická dle něj už dlouho skomírá, neboť přešlapuje na místě a dál se nevyvíjí.

Jako příběh se film nadále nijak nerozvíjí, nýbrž usiluje o to, vykreslit dům (tedy svět), v němž bratři žijí. Zachytit jeho pravidla a atmosféru. Ve světle, v šeru, v noci, od sklepa až po chlév, práva i tresty, jež v něm panují, stejně jako sexuální nebo sportovní zvyky atd. Přičemž postupně je stále zjevnější, že předmětem filmu je jakási polemika s bonmoty současnosti. Po roce 1989, kdy ve většině Evropy zkolaboval komunismus, se stalo oblíbeným západním sloganem, že žijeme na konci dějin. Později po 11. září se ukázalo, že přesnější bude hovořit preventivně o konci konce dějin. Samozřejmě se tím vždy myslely dějiny politické, leč autor snímku Anders Thomas Jensen zábavně připomíná, že historii je možno nahlížet různě. Ta vědecká, filozofická či mytologická dle něj už dlouho na svém konci žije, neboť ve shodě části civilizace na platnosti Darwinovy nauky o původu či vzniku druhů přešlapuje na místě a dál se nevyvíjí. Třebaže paralelně probíhá výzkum kmenových buněk, pokusy s klonováním, ale i mísením druhů. Člověk se sice ochotně oddává sbližování s technikou, ale kombinatorické možnosti s nižšími druhy nespravedlivě přehlíží.

Jensenovo dílo je (nepřiznaná) variace na román H. G. Wellse Ostrov dr. Moreaua. Ten na konci 19. století reagoval na nastalé společenské dilema: po průmyslové revoluci společnost poskočila natolik vpřed, že onen pokrok vzbuzoval strach, zda může vydržet, anebo zda jeho paradoxním výsledkem bude degenerace společnosti. Po sto dvaceti letech od vydání tohoto románu, po dvou světových válkách, vynálezu internetu a jiných vymožeností si nad Jensenovým snímkem lze klást tytéž otázky. Jeho závěr se tedy dá odhadnout; napínavé ale je čekat, jak moc bude propracovaný. Teprve po závěrečných vědeckých počtech totiž je možno docenit, jak precizně jsou jednotlivé charaktery herecky ztvárněny a detailně propracovány. (Prozradit kterýkoli z oněch fíglů by byla škoda.) A jak náhled trumfuje novou otázkou: kde jsou hranice normality, jestliže přistoupíme na premisu snímku, že život je nezastavitelný v jakékoli své podobě, tvaru či formě?

O kuřatech a lidech. (Dánsko, Německo, 2015, 104 minuty). Scénář a režie: Anders Thomas Jensen. Kamera: Sebastian Blenkov. Hudba: Jeppe Kaas, Frans Bak. Hrají: David Dencik, Mads Mikkelsen, Nikolaj Lie Kaas, Søren Malling, Nicolas Bro, Rikke Louise Andersson, Stig Hoffmeyer a další. V kinech od 14. ledna.