Obrazy jako vymalované

V půli prosince začala výstava sběratelství moravské větve starohraběcího a knížecího rodu Salm-Reifferscheidtů za období od roku 1763, kdy rod získal panství Rájec na Moravě, do závěru 19. století, kdy jeho sběratelská a objednavatelská činnost utichá. Expozice ukazuje, jaký vůbec byl vztah šlechty k umění v době baroka a v době, kdy s rozmáhající se průmyslovou a občanskou společností začala ztrácet své někdejší výlučné postavení. A je to opravdu zřejmý obraz, neboť výtvarné sbírky rájeckého panství se dochovaly takřka kompletní. (Lze tak třeba zjistit, jak jimi byl inspirován skladatel Franz Schubert, který na rájeckém zámku pobýval.) Ostatně při přípravě výstavy se našla díla, považovaná dávno za ztracená – například dětská podobizna Karla, starohraběte ze Salm-Reifferscheidtu, jež vznikla roku 1879 a veřejně dosud byla viděna jen o rok později.

Výstava Aristokracie vkusu. Obrazárna zámku Rájec nad Svitavou a sběratelství knížat ze Salm-Reifferscheidtu je k vidění v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně do 16. dubna.
Kurátor výstavy: Petr Tomášek
www.moravska-galerie.cz

Život ve stínu předsudků

Ve zlínském Městském divadle se dějí věci: konkrétně premiéra druhé části chystané trilogie o dynastii Baťů. První díl byl věnován zakladateli firmy Tomášovi, teď logicky přichází na jeho bratra Jana Antonína. Čili muže, jenž bratrovo dílo rozvíjel nebývale, muže, který musel čelit nástupu nacismu a poté komunismu, musel čelit nařčením z kolaborace s nacisty, musel firmu znovu rozjet v zahraničí, muže, který v Brazílii budoval města… Jeho osud vlastně kopíroval osud českého národa a československého státu. Autora textu Petera Pavlace přitom nezajímá oslava, nýbrž otázky: proč exilovou vládu podporoval tajně? Proč vlastně v Brazílii toužil budovat nová města? Byl blázen? Mesiáš? Vizionář? A jak to, že dodnes je ve Zlíně přijímán rozpačitě, dokonce s opovržením, třebaže se už o jeho zásluhách o město ví? Tak tedy J. A. Baťa. Totiž Já, Baťa.

Peter Pavlac: Já, Baťa
Režie: Patrik Lančarič
Dramatugie a překlad: Vladimír Fekar
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková
Hudba: Richard Dvořák
Hrají: Rostislav Marek, Tamara Kotrbová, Marie Vančurová, Helena Čermáková, Tomáš David, Radoslav Šopík a další.
Premiéra ve Velkém sále Městského divadla Zlín 14. ledna v 19:00, nejbližší reprízy 17., 21., 25. ledna a 3. a 4. února. 

Pointy aneb Nápady pod tlakem

Režisér a scenárista M. Night Shyamalan má z nějakého důvodu stále pověst zázračného filmaře. Přitom natočil jeden slušný film, postavený, to je pravda, na fantastické pointě (správně, Šestý smysl). Pak se potácel od ničeho k ničemu a každý jeho další počin byl horší (třebaže se najdou lidé, kteří z nějakého důvodu mají rádi i jeho snímek Vyvolený). Teď má v kinech novinku, jmenuje se Rozpolcený a jdou o ní zvěsti, že marná není. Samozřejmě po Shyamalanově zvyku je o výlučném hrdinovi a směřuje k výrazné pointě – to už je prokletí jeho tvorby. Rozpolcený tedy je muž třiadvaceti identit, jež je schopen střídat pouhou myšlenkou. Svede být malým děckem i stařenou. Tento unese tři ženy, uvězní je ve sklepě a chodí je strašit – různě intenzivně podle toho, do které identity se zrovna převtělí. Přitom se snad dámy dovědí, proč vlastně byly uneseny…

Scénář a režie: M. Night Shyamalan
Kamera: Mike Gioulakis
Hrají: James McAvoy, Haley Lu Richardsonová, Kim Directorová, Anya Taylorová-Joyová a další.
V kinech od 19. ledna.

Výročí, složené na lopatky

Kulturně-literární revue Pandora nedávno po devatenácti letech existence vydala své kulaté 30. číslo. To je důvod k oslavě, protože jako kterýkoli jiný literární časopis je i Pandora vydávána spíš silou vůle její redakce, než že by byla pořádným živobytím. Tady navíc jde i o úspěch regionální – časopis začal být vydáván na univerzitě v Ústí nad Labem a prosadil se do celé republiky; nebývá to běžný výsledek snažení oblastních univerzit. Tak tedy s přáním všeho dobrého do dalších čísel budiž na aktuální třicítku lákáno vynikajícím rozhovorem se sinologem Oldřichem Králem či povídkou První Vánoce – jedinou, kterou kdy napsal nedostižný hudební skladatel Jiří Bulis. Mimochodem, tomu by letos bylo sedmdesát let, a tak časopis jeho výročí oslavuje jaksepatří a uveřejňuje vůbec poprvé úryvky z Bulisovy korespondence: a sice jeho poetické dopisy rodičům.

Pandora 30. Kulturně-literární revue vyšla v prosinci 2016. 224 s. 
www.revuepandora.cz