Jistě znáte oblíbená klišé, která už jsou často vydávána za cosi jako lidovou moudrost. Nejpopulárnější zní: krásná a blbá. Prázdný a tupý hezoun. Krása je podstatná pro životní úspěch žen, nikoliv mužů. Pokud čemukoliv z toho věříte, jste úplně mimo.

Vyvracejí to velmi exaktní studie, které v posledních letech stále ve větším počtu přinášejí nejen sociální psychologové a sociologové, ale i ekonomové. Nový obor ekonomie krásy založil v roce 1994 americký profesor Daniel Hamermesh, když publikoval v American Economic Review článek s názvem Beauty and Labour Market (Krása a trh práce). Není to žádný popularizační plátek, ale nejlepší vědecký ekonomický časopis na světě, který je metou každého akademického ekonoma. S tím, jak ve společnosti o úspěchu stále víc rozhoduje osobnost a komunikativnost, zažívá totiž ekonomie krásy boom.

Zároveň se dostává do obrovského střetu se stále sílícím progresivismem antidiskriminačních a rovnostářských hnutí, která jsou přesvědčena o tom, že přirozené rozdíly mezi lidmi se dají setřít regulací, politickými zásahy a sociálním inženýrstvím. Ekonomie krásy ukazuje limity, kde se přirozenost žádnou regulací spoutat nedá. Přestože si třeba většina Američanů myslí, že jsou častěji diskriminováni kvůli svému vzhledu než kvůli věku, pohlaví nebo rasovému původu.

Důležitější než vzdělání

Všechny dostupné studie, ať už zkoumaly vztah krásy, úspěchu a spokojenosti v nejrůznějších souvislostech, docházejí ke stejnému závěru. Fyzická přitažlivost je téměř nejdůležitější vlastností. Na váš společenský úspěch má podstatně větší vliv než vzdělání. Jediné, co je pro úspěch ve vztazích a práci ještě důležitější, je inteligence. Jenže… Studie zároveň jasně prokazují, že atraktivní lidé jsou zároveň inteligentnější. A to výrazně. U mužů je dokonce souvislost mezi krásou a inteligencí podstatně větší než u žen, což je opět v přímém rozporu s oblíbenými klišé.

Nejsou to žádné dojmy, nýbrž exaktní výzkumy, publikované v předních akademických časopisech. Atraktivní lidé jsou podle nich inteligentnější, výrazně víc vydělávají, lépe s nimi zacházejí učitelé ve školách a od soudů odcházejí s nižšími tresty. Rozdíly se navíc stále prohlubují. Atraktivní a inteligentní muži si berou krásné a chytré ženy. A protože jsou krása i inteligence prokazatelně dědičné, mají spolu krásné a inteligentní děti, které si zase namlouvají krásné a inteligentní partnery.

Příběhy o vztazích krásky a „zvířete“ najdete v románech a filmech. Stejně jako love story na duchu prosté dívky a úspěšného muže. Mimo je i další oblíbené klišé, jak se protiklady přitahují. Naopak, partneři jsou si čím dál víc podobní. Vzdělaní a pohlední si berou vzdělané a pohledné. Neplatí ani rozšířená představa, že muži jsou vizuálně orientovaní a za nejvyšší hodnotu považují u žen fyzickou přitažlivost, zatímco ženy na fyzickou atraktivitu tolik nekoukají a záleží jim spíš na inteligenci muže a z ní vyplývající schopnosti zajistit co největší zdroje pro rodinu. Když ale víme, že atraktivní lidé jsou zároveň inteligentnější, je zřejmé, že dostávají obojí. Jen muži intuitivně, když se jich na to někdo ptá, spíš vypíchnou jako vyšší hodnotu krásu své partnerky, zatímco ženy zdůrazní inteligenci a z ní vyplývající bohatství.

Právníci, politici i prostitutky

Bonusy za krásu se začínají inkasovat od raného dětství. A procházejí celým životem. Přesněji řečeno spíš stále sílí. „O dobře vypadající děti se jejich rodiče lépe starají. Z výzkumů na dětech ve věku pěti let víme, že se jim učitelé v mateřských školkách věnují více než jejich méně atraktivním vrstevníkům,“ říká Daniel Hamermesh. „Když se na střední škole vybírají členové do nějakého týmu, mají přitažliví studenti větší šanci. Stejně jako mají výrazně více příležitostí dostat se do dětské party svých snů. Při srovnatelném vzdělání dostávají lepší pracovní místa a více vydělávají. Platí to úplně stejně pro právníky, prostitutky, politiky nebo hráče amerického fotbalu v Národní fotbalové lize.“

Satoshi Kanazawa z London School of Economics publikoval v roce 2010 v časopisu Elsevier článek Intelligence and Physical Attractiveness (Inteligence a fyzická přitažlivost). Vychází v něm z výzkumu National Child Development Study (NDCS), během nějž byly více než padesát let soustavně pozorovány všechny děti narozené ve Velké Británii v týdnu od 3. do 9. září 1958. Když jim bylo 7 a 11 let, byli jejich učitelé požádáni, aby popsali jejich fyzickou přitažlivost. Za atraktivní byly považovány ty děti, které učitelé označili přitažlivé v 7 i 11 letech věku – těch bylo 62 procent.

Ostatní byly považovány za neatraktivní. Inteligenci pak výzkumníci prověřovali v jedenácti kognitivních testech v 7, 11 a 16 letech. Byly použity všeobecně rozšířené a respektované testy inteligence. Atraktivní děti prokázaly v testech podstatně vyšší inteligenci než ty méně přitažlivé. První skupina dosáhla v průměru IQ 104,23, druhá 91,81. To je docela dramatický rozdíl – přesně 12,42 bodu.

Další velký rozdíl se objevil, když se kluci a holky zkoumali zvlášť. Pohledné dívky měly v průměru IQ 103,64, neatraktivní 92,25. Rozdíl 11,39 bodu je stále velmi významný, ale ještě menší ve srovnání s kluky. Ti hezcí měli v průměru IQ 105. Nepřitažliví v průměru dosahovali IQ 91,39. Rozdíl 13,61 bodu už je opravdu značný. „Souvislost mezi inteligencí a atraktivitou může mít dva důvody. Kvalitní geny jsou zodpovědné za obě přednosti. Geneticky zdravější lidé bývají zároveň atraktivnější i inteligentnější. Druhým důvodem je, že se krásní a inteligentní lidé berou navzájem a obě vlastnosti jsou dědičné,“ vysvětluje Kanazawa.

I takto na první pohled neprůstřelná data se samozřejmě dají zpochybnit. „Atraktivitu dětí hodnotili jejich učitelé. Je možné, že svou roli sehrál ‚haló efekt‘. To znamená, že učitelé uvěřili, že chytřejší studenti jsou zároveň fyzicky přitažlivější. Haló efekt přináší problémy. Předpokládá se, že to, co považujeme za krásu, je subjektivní úsudek. Jak už jsem ale dříve vysvětlil, krása není v oku pozorovatele. Je to objektivní měřítko, které je dáno proporcemi, výškou, váhou, souměrností a pravidelností tváře. Vztah mezi krásou a atraktivností byl jasně prokázán ve studii American Add Health na reprezentativním vzorku. Fyzická přitažlivost účastníků výzkumu byla posuzována pozorovateli, kteří neznali jejich inteligenci,“ píše Kanazawa.

Podobné výsledky přinesly studie dělané na velkých vzorcích společnosti ve Spojených státech, Kanadě nebo Německu. U nás se zatím podobným výzkumem nikdo nezabýval, ale dá se očekávat, že výsledky by byly podobné, protože ve sledovaných zemích nejsou velké rozdíly.

Krása svědčí i akciím

Ve zmiňovaném průkopnickém článku Krása a trh práce v American Economic Review dochází Daniel Hamermesh k výsledku, že velmi pohlední lidé vydělávají asi o pět procent více než průměrně přitažliví. Bez ohledu na to, jakou dělají profesi. Ti, kdo jsou obyčejní a neatraktivní, ale už vydělávají zhruba o 10 procent méně než průměrní. Zajímavé je, že u žen jsou rozdíly menší než u mužů. Hamermesch ve výzkumech vlivu atraktivity na životní úroveň a pocity spokojenosti soustavně pokračuje. V roce 2011 mu nakladatelství Princetonské univerzity vydalo knihu Beauty Pays: Why Attractive People are More Successful (Krása vynáší: proč jsou přitažliví lidé úspěšnější).

Profesor Hamermesch zároveň upozorňuje, že to není žádný manýrismus. Firmy mají zjištěno, že jim pohlední lidé přinášejí vyšší zisky. Ekonomové Joseph T. Halford a Hung-Chia Hsu z Wisconsinské univerzity došli ve výzkumu amerických firem obchodovaných na Wall Streetu k závěru, že pohledný šéf zvedá cenu akcií vždy, když se objeví v televizi. Kromě celkové atraktivity hraje u mužů zásadní roli i výška. Každý centimetr výšky mezi 170 a 183 centimetry zvedá roční plat o dvě procenta.

Rozdíly v příjmech podle atraktivity by se daly očekávat v oborech, kde o úspěchu dojem rozhoduje – jako například v showbyznysu, modelingu, mezi obchodníky nebo právníky. Výzkumy ale ukazují, že to platí téměř ve všech branžích. Samozřejmě se vždycky najdou výjimky, jako je třeba astrofyzika. „Když vezmeme všechny obory na trhu práce, dobře vypadající lidé si za život vydělají zhruba o 10 až 12 procent více než méně atraktivní kolegové na stejných pozicích,“ upozorňuje Hamermesh. Nerozhoduje o tom jen samotná výška platu, ale i snazší získání místa. Krásní lidí bývají méně často nezaměstnaní. Atraktivní ženy mají vyšší zaměstnanost než ty méně pohledné.

Síla atraktivních párů

Na životní úrovni se velmi podílí také efekt pohledného páru. Méně pohledné ženy nejen méně pracují, ale zároveň si berou muže, kteří méně vydělávají a jsou více ohroženi nezaměstnaností. Není to jen fenomén západního kultu krásy. Reprezentativní čínská studie ukázala, že muži, kteří mají málo atraktivní partnerky, berou bez ohledu na svou inteligenci a vzdělání o deset procent méně než kolegové s krásnými ženami.

Ve vědeckém článku Beauty in Classroom: Professor‘s Pulchritude and Putative Pedagogical Productivity (Krása ve třídě: Krása učitelů a zdání pedagogické produktivity), který zveřejnilo National Bureau for Economic Research, se Hamermesch se svojí kolegyní Amy M. Parkerovou zabývá vlivem krásy na práci učitelů a jejich vnímání studenty. Otvírají ho citátem slavné topmodelky 90. let Lindy Evangelisty, která se proslavila výrokem, že ráno nevstává z postele za méně než 10 tisíc dolarů za den. „Byl to Bůh, kdo mě udělal tak krásnou. Kdybych nebyla, stala bych se učitelkou.“

Ve studii ale dokazují, že se Evangelista mýlí. Bez krásy by neuspěla ani za katedrou. „Dali jsme dohromady velký vzorek studentského hodnocení univerzitních profesorů (v Americe hraje při posuzování výkonu učitelů podstatně větší roli než u nás, pozn. red.). V šesti na sobě nezávislých testech jsme nechali posuzovat jejich fyzickou přitažlivost. Profesoři, kteří byli považováni za atraktivnější, dostávali od studentů podstatně vyšší hodnocení pedagogických kvalit.“ Jen pro připomenutí: atraktivitu posuzovali nezávislí pozorovatelé, nikoliv studenti, kteří psali hodnocení pedagogických kvalit. „Hodnocení stoupalo s mírou pohlednosti. Mezi učiteli, kteří byli mezi 10 procenty nejvíce a nejméně atraktivních, byl ten rozdíl velmi významný. Projevoval se v nejrůznějších oborech na nejrůznějších fakultách a katedrách. U mužů hrál podstatnější roli než u žen,“ píší Hamermesh a Parkerová. Další důkaz toho, že krása je u mužů okolím považována za důležitější než u žen.

Plastická operace nepomůže

Atraktivita hraje podstatnou roli nejen v tom, s kým a jak žijete, ale také kde žijete. „Když dobře vypadáte, stahujete se do míst, kde se za krásu platí největší bonus. Jak v práci, tak ve vztazích. Když nejste příliš atraktivní, přirozeně ta místa opouštíte a odcházíte tam, kde krása není tak honorována. Ve Velké Británii se dobře vypadající lidé, kteří se narodili ve Skotsku a Walesu, častěji stěhují do bohatého Londýna a jihovýchodní Anglie než ti, kdo tak dobře nevypadají. Ti, kdo pocházejí z jihovýchodní Anglie a Londýna, a nejsou přitažliví, mají větší sklon stěhovat se do míst, kde není jejich vzhled tak důležitý,“ říká Hamermesh. Toto je jedno z pozorování, které na rozdíl o výše zmíněných předsudků intuitivně funguje, v bohatých a prosperujících místech lidé zpravidla vypadají lépe.

A není to dáno zdaleka jen tím, že o sebe lépe pečují a lépe se oblékají. I když ti, kdo ví, že dobře vypadají se snaží zpravidla svůj atraktivní vzhled kultivovat a udržovat. Ceněná je přirozená, byť opečovávaná, nikoliv umělá krása. „Pokud žena začne víc utrácet za kosmetiku, kadeřníka a oblečení, bude to mít minimální dopad na vnímání její atraktivity a úspěch na pracovním trhu. Plastická operace její příjmy nezvýší. Dělá to proto, aby se cítila dobře. Není to ekonomická investice, je to investice do dobrého pocitu.“

V článku Beauty is the Promise of Hapiness? (Je krása příslibem štěstí?), který byl publikován německým Institute for the Study of Labour (IZA), Hamermesh a jeho další kolega Jason Abrevaya zkoumali vztah krásy a pocitů spokojenosti a štěstí v různých zemích a kulturách. Ve všech bez rozdílu jim vyšlo, že atraktivnější lidé jsou zároveň šťastnější a spokojenější než ti méně pohlední. Více vydělávají, mají méně existenčních starostí, snáze navazují a udržují vztahy. Vazba mezi štěstím a atraktivitou je silnější u žen než u mužů. To je další zajímavý paradox ve vnímání krásy u obou pohlaví.

Pro muže samotné není jejich atraktivita tak podstatná. Je ale důležitější proto, jak je soudí jejich okolí. Pro ženy a jejich pocit spokojenosti je krása zásadní. Ostatní ji naopak vnímají jako méně podstatnou. Což ukazují jak výzkumy na platech, tak třeba zmíněné hodnocení vysokoškolských učitelů.

Důležité je i vnímání rolí. Málokterý muž přizná, že je pro něj důležitý vzhled – ve strachu, aby nebyl považovaný za narcistního metrosexuála. Polovina mladých Američanek naopak v jedné studii odpověděla, že by se raději nechala srazit kamionem, než by byla tlustá. Podle Hamermeshovy studie je 15 procent nejvíce atraktivních lidí o deset procent šťastnějších než desetina nejméně pohledných.

Síla přirozenosti

Ekonomie krásy je intelektuálně provokativní, protože jde v řadě míst proti intuici a boří předsudky. Když jsem poprvé svému velmi bystrému a vzdělanému kolegovi Martinu Weissovi předestřela tezi, že atraktivní lidé jsou inteligentnější, nechtěl jí příliš věřit. „Podívej se na Justina Biebera, vždyť se chlubí tím, že si ani nečte smlouvy. A nevím, jestli jsou zrovna Bill Gates nebo Mark Zuckerberg fešáci.“

Jistě najdete ve veřejném prostoru případy, které to všechno vyvracejí. Tupé krásné brunety. Těžkopádné hezouny a nevzhledné intelektuály. Všechny studie o společnosti ale pracují s výzkumy na velkých skupinách a v nich se to nezvratně potvrzuje. A zrovna showbyznys je místem, kde najdete pohledné lidi, kteří jsou zároveň vysoce inteligentní. Jen mají pečlivě promyšlené své veřejné identity a nepotřebují vám dokazovat, že jsou intelektuálové. Kdyby totiž neměli kromě krásy i inteligenci (to není totéž co vzdělání), nikdy by to nedotáhli tam, kde jsou, protože by je na cestě obrali agenti a prodavači teplé vody.

I když za sebou máte velký realizační tým, stejně o směřování svého života a práce nakonec rozhodujete sami. Popová hvězda Taylor Swift může sice vypadat jako naivní mrkací panenka v minisukni, ale na první stránky seriózních deníků se dostala tím, že přinutila mocnou kultovní firmu Apple, aby začala umělcům řádně platit za jejich hudbu. To bez inteligence nedokážete.

Bonus za krásu a inteligenci je něco, na co antidiskriminační aktivisté hned tak nedosáhnou. Na začátku by totiž muselo stát přiznání, že někdo je diskriminovaný, protože není krásný. Což je něco, co si nedovolí nahlas formulovat, protože je to v rozporu s politickou korektností. V Americe už si ani netroufnete říct, že je někdo tlustý. Musíte říct, že je „huge“ (obrovský).

Prokazování protežování krásy je naštěstí prakticky neproveditelné. I když se objevují pokusy. Profesorka práv na Stanfordově univerzitě Deborah Rhodeová v knize The Beauty Bias (Zaujatost krásou), kterou vydalo nakladatelství Oxford University Press, se pohoršuje, že pro většinu žen je vzhled základem identity. Navrhuje, že by mělo začít být potlačováno oblečení, které krásu zdůrazňuje, třeba vysoké podpatky. Naopak Catherine Hakimová v provokativní knize Honey Money: Power of Erotic Capital (Síla erotického kapitálu) vidí v atraktivitě obrovskou příležitosti, kterou přes všechny současné bonusy hlavně ženy neumí plně využívat. Erotický kapitál je podle ní podceňovanou hodnotou, jejíž význam bude stále stoupat. Za erotický kapitál považuje soubor vlastností od krásy, sex appelu či sebeprezentace po sociální schopnosti a energičnost. Časem by měl podle ní hrát stejnou roli jako ekonomický kapitál (co máte), lidský kapitál (co umíte a znáte) a sociální kapitál (koho znáte).

To, že žijeme v kultuře kultu krásy, se těžko změní, protože touha po kráse je jednou z lidských přirozeností a bytostných potřeb. Je to přesně ta přirozenost, že lidé nejsou stejní a nikdy na tom nebudou stejně, kterou je potřeba přijmout a ctít. A naučit se vyrovnaně žít s tím, že vždycky bude někdo krásnější, inteligentnější a úspěšnější než vy.