Odkud ministr financí Andrej Babiš zjistil, že po spuštění EET přiteče do státního rozpočtu 18 miliard korun? Jak jeho ministerstvo spočítalo, co všechno se za tyto peníze dá pořídit? A jak moc (ne)bezpečné je shromažďování dat o podnikatelích na jednom místě? Na to všechno se v otevřeném dopise zaslaném politikům, novinářům a institucím ptá podnikatel Jiří Řehoř. Od Babišova ministerstva financí se totiž zatím příliš odpovědí nedočkal. Třeba když se zeptal na celkové náklady spojené s EET, dozvěděl se, že úřad žádný takový ucelený seznam nemá.

Podnikatel Řehoř v obsílce o celkem 17 stránkách, zaslaných také na Úřad vlády, oběma komorám Parlamentu, velkým politickým stranám, vybraným politikům a redakcím, hovoří o rizicích, která jsou podle něj spojená s elektronickou evidencí tržeb a kontrolním hlášením. Obě opatření, která pochází z dílny ministra financí Babiše, jsou podle Řehoře nebezpečná třeba proto, že shromažďují klíčové údaje o firmách a podnikatelích na jednom místě.

Ideální pro holding?

„Předpokládejme, že nějaká firma s větším kapitálem a špatnými úmysly se dostane ke všem datům z kontrolního hlášení. U svých konkurentů zjistí jejich dodavatele, odběratele, v jaké výši a jak často mezi nimi probíhají finanční operace, zkrátka má hotový marketingový průzkum trhu,“ píše v dopise Řehoř.

Kdyby se k takovým datům dostala nějaká velká firma, popřípadě nějaký bohatý člověk, mohl by si podle Řehoře přesně vytipovat konkurenční firmy a následně je poškodit. Například tím, že by otevřel nové pobočky v oblastech, kde má konkurenční společnost nejvyšší tržby.

„Pokud se tato firma rozhodne pro investice, má jako na dlani celý trh s toky peněz mezi většinou firem. Může tedy koupit takovou firmu, o které přesně ví, jak si stojí na trhu,“ uvádí.

Slibovali jsme miliardy? Byly to odhady…

Podnikatel Řehoř zároveň popisuje, jak se mu (ne)dařilo, když se obrátil na ministerstvo financí s několika dotazy ohledně EET. Zajímalo ho například to, jak Babišovo ministerstvo dospělo k závěru, že po kompletním spuštění EET se podaří vybrat tolik peněz, že za ně půjde nakoupit 2700 hasičských aut (tento údaj se objevil například v propagačním spotu k EET, zhlédnout jej můžete ZDE).

Ministerstvo financí v odpovědi otevřeně přiznává, že částky slibované v televizním spotu nemusí být přesné.

„Počet statků a služeb, které by bylo možné pořídit za 18 mld. Kč, které po náběhu všech 4 fází přinese každý rok navíc elektronická evidence tržeb, vychází z reálných odhadů cen v daném období. (...) Čísla uvedená v televizním spotu v rámci informační kampaně EET byla tedy pouze orientační a jejich cílem nebylo znázornit ceny daných komodit, ale naopak na konkrétních příkladech statků a služeb obvykle financovaných z veřejných rozpočtů znázornit přínos EET (v celkové částce 18 miliard Kč ročně po plném náběhu) pro občany České republiky,“ píše se v odpovědi ministerstva, pod níž je podepsaný Michael Žurovec z tiskového odboru.

Reklamní kampaň k EET, která stála bezmála 30 milionů korun a na kterou deník Echo24 upozorňoval ještě před jejím spuštěním, je obecně téma, které Řehoře pálí. V dopise adresovaném mimo jiné Úřadu vlády požaduje zřízení nezávislé komise, která by okolnosti kampaně vyšetřila. Řehoř totiž nevylučuje, že čísla uváděná v kampani byla účelově nadhodnocená.

Náklady na EET neznáme

Zatímco v případě reklamní kampaně Řehoř dostal alespoň nějakou odpověď, u další otázky tolik štěstí neměl. Když se totiž zeptal na celkové náklady spojené s EET (on sám hovoří třeba o nákupu serverů, softwaru, případném nákupu objektů pro umístění serverů, jejich opravách a nákladech a ostrahu a elektřinu), dozvěděl se, že ministerstvo žádným celkovým seznamem nákladů nedisponuje.

Nejinak tomu bylo, když se zeptal, jak řešit hypotetické krizové situace. Třeba co má podnikatel dělat, když se mu rozbije počítač a nestihne tak včas zaslat údaje o tržbách, protože oprava nějakou dobu zabere. Ministerstvo k tomu uvedlo, že podle zákona se „povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací“.