Ech, Rusové jsou přece jen pašáci. A nejkrásnější na nich je ten jejich humanistický humor. Takový lidský. Pověsí tě, ale na garmošku zahrají. Na líce políbí, ale pak revolverem koleno prostřelí. A Putin je v tom mistr nad mistry. Zvlášť když má před sebou někoho, z koho si lze tak pěkně vystřelit. Chacha, a on se mu ještě za to ukloní…

Tak se i včera stalo. Prezident České republiky Miloš Zeman obdržel od prezidenta Ruské federace historický tisk Obnoveného zřízení zemského z roku 1627…

V Rusku je asi málo lidí, kteří vědí, co to bylo Obnovené zřízení zemské a co pro Čechy znamenalo. Lze mít za jisté, že to nevěděl ani Vladimir Vladimirovič. Ale když měl přijet taváryš Miloš z Čechaslavakii, no dnes už jen z Čechii, dumal, čím by ho tak obdaroval. Ale ruský dárek, to není jen tak obyčejný dárek. To musí být něco jako stříbrná skříňka s hadem nebo otrávený kaviár, též syfilitičnaja děvočka by ušla… Tak co bysme tak tomu drugu Milošovi dali, radil se Vladimir se svými poradci. Ech, lahev radioaktivní vodky už dostal mnohokrát, a on se přece musí šetřit, když tak dobře naší věci slouží. Poukaz na pobyt v Artěku, pionýrském táboře pro budoucí kosmonauty, dobrý nápad, ale to dostane ten jeho Ovečkin, přičinlivý maladěc. Samovar od baby jagy dostane jeho báryšňa, když přijede, když ne, její chyba. Ale čím podarovat jeho, co on tak má rád?

A poradci dumali, zda opět rubašku ušít a vyšít jemu lidovými znaky kosočtvercovými, nebo že by balalajku kouzelnou si do vlasti odnesl? Nebo model lunochoda či snad recept na blyny, po nichž mrákoty se dostavují? Ech, blbé nápady, duraci, třeba lépe myslet, třeba něco, co nejen pro něj, ale pro ty jeho Čechy nevděčné dobrým dárkem bude. Protože jaký dárek je nejlepší? Takový, kdy srdce zatrne, kdy horko do údů vstoupí. Takový, který ukáže, kdo je tady pánem!

A hlavu dali dohromady a radili se. Tu jeden učonyj historických nauk se nesměle přihlásil: Jeho vysokoblahorodí, já bych měl takový návrh. – Skaži, řekl gasudar. – Oni Češi mají takové zvláštní dějiny. Ne jako my: mohutné, velké, svaté… Oni mají takové malé, takové ustrašené a takové, ehm, myší. Však si s nimi často hrály kočky, jednou Germanci, pak my, Rusjané, a oni byli tou myší. Ale občas má myš pocit, že je svobodnou myší. To pak piští a dělá, jako že je lvem a že si může dělat, co chce… Ale je to jen drzá myš, která řve…

Ale to už skončilo! pronesl Putin, to bylo za toho Gavela, ty smutné časy pominuly, Vjenčeslav Klausov a Miloš Zamljanovič bludnou ovci do bratrských slovanských vod zase přivedli. Ještě to není stvrzeno, ještě NATO a drugije zachodnyje organizacii, ale puť charošaja. Jen třeba jim to boljeje pakazať. Tak jaký padarok mu dát, ty učonyj?

Ech, já šmejdil v Kremlu posvátném a brouzdal v knihovně zaprášené, co po Prusech tam zůstala, a mnohé pergameny plesnivé jsem tam našel…

Snad nechceš Miljošovi dát zatuchlinu jakousi, to my větší farmáty, to raděj mu lošaďa dáme, nechť z Vltavy se zase napije.

A v tom prachu, pokračoval učenec, nalezl jsem jakýsi tisk zašlý a tam kurentem napsáno bylo Die Verneuerte Landesordnung.

Cože? Já po germánsky charašo panimaju, já přece léta sloužil u KGB v Germanii, v Dresděně, ach krásné časy, to „Znovu nový zemský ordnung“ značí… A co s tím? To nějakým prušáckým výměrem polním chceš Miloše obdarovat?

Ó, nech si to vysvětlit, gasadoru nejjasnější. To jest pro Čechy tuze trapný dokument. „Obnovené zřízení zemské“ tomu říkají, to v době, kdy jsme tu měli Godunova a Lžidimitrije a pak práchnivou mrtvolu Poláka jsme za zdi kremelské vystřelit museli, tak oni měli renesanci, toleranci a pak aufštand, povstání, revoltu, místodržící z okna na hnůj ze jejich kremlu shodili…

Fuj tajbl, užas, otřásl se Putin, revolta hnusná, Majdan… a jak to dopadlo?

Haha, gagaga… Zasmál se učonyj, prohráli na celé čáře, chacha. Hlavy jim pak car rozkaz dal useknout, já byl na tom ploščaďu kak turist, kříže tam mají, no u nás nic neobvyklého, posekat jeden den 27 gospodinů, ale Češi jsou z toho melancholičtí dodnes. Nu a pak za pár let byl konec vzpoury, zase staré dobré samoděržaví, žádná tolerance, jen jedno pravoslaví, i když římské. Tak bylo zase vše po starém, zase obnovený pořádek, zase bylo jasné, kdo je jediný suverén a kdo je omezený…

Ech, už vím, kam míříš filuto! To jako že ten papír značí omezenou suverenitu, co starý dobrý Leonid Iljič tak dobře produmal. Toť přec byly nejlepší časy pro nás i pro ně, když věděli, kam patří a kde je jejich místo. Obnovený pořádek, normalizace tomu ten Gusak, já jej osobně neznal, ale velký a moudrý člověk to být musel, říkal. Ech, dobřes to vymyslel. Dej sem ten papír! Dáme to drugu Milošovi. Ať vidí, jak ho nejen milujeme, ale i co všechno o Češích víme!

A tak předal Vladimir Vladimirovič Putin starý vzácný tisk, který se nějakými cestami dostal až do Ruska, prezidentu Zemanovi a symbolickou, ale výstižnou řečí tím sdělil, že Česká republika je vazalem Moskvy, a pokud to tak ještě není, má to tak být. A prezident Zeman se hluboce, jak jen mu to tělo umožnilo, uklonil a řekl: Popelníček by nebyl?