Na konci tohoto týdne se udály tři důležité věci – Miloš Zeman oznámil, že bude ještě jednou kandidovat na prezidenta; sociální demokraté měli předvolební sjezd; a konečně Andrej Babiš zveřejnil audity, jimiž chce prokázat, že v minulosti disponoval dost penězi na nákup dluhopisů Agrofertu. Ta třetí věc s prvními dvěma evidentně počítala, přála si být jimi zastíněna. Načasování Babišových auditů na pátek odpoledne dává napovědět, jak moc sám (ne)důvěřuje jejich výpovědní hodnotě. Naopak sjezd ČSSD v Brně je v jakémsi dokazování křížem nápovědou k tomu, proč Babiš může vypouštět kolem historie svého dosti podezřelého podnikání mlhu a počítat, že mu to projde. Mocensky pořád ještě nejsilnější politická strana na sjezdu, jímž chtěla veřejnosti i sobě demonstrovat elán, sebedůvěru, sílu, předvedla, že si sama se sebou v nastalé situaci příliš neví rady.

Oč jde: předseda strany a premiér Bohuslav Sobotka je neprůbojný politik, který neumí vyhrávat volby. Strana nebo aspoň kritická masa v ní vidí, že se stávajícím předsedou míří k porážce ve sněmovních volbách letos na podzim. Současně ale je limitována v možnostech projevit nespokojenost, takže předsedu ani nevymění, ani mu nedá výrazně silný mandát. Sedmašedesát procent, jež obdržel ve volbě předsedy, zůstávají v hlasování, do něhož šel sám, a v porovnání s 84 procenty na posledním volebním sjezdu před dvěma lety, slabý výsledek.

Takzvanou variantu Schröder, kdy by se Sobotkovi po vzoru řešení v sesterské sociální demokracii německé před dvanácti let odebrala funkce předsedy a ponechala „jen“ funkce premiéra s tím, že by bylo jasné, že povládne pouze do voleb, odmítl sám Sobotka na podzim byť jen zvažovat. Strana nemůže sedm měsíců před volbami svrhnout premiéra, takže nespokojenost si hledá náhradní terč.

Tím se stal Sobotkův spojenec a první místopředseda, ministr vnitra Milan Chovanec, který vyzyvatele Jeronýma Tejce porazil v poměru 3,7 ku 2,5. Vzhledem k Tejcově celkové nevýraznosti taky překvapivě málo. Ale nespokojenost se Sobotkou byla někde vyskladněna. A o to šlo, nikoliv o výtky vůči Chovancovi (ostatně ministr vnitra v pátek v hale při svém kandidátském projevu sklidil nadprůměrný potlesk.)

Schröderovskou variantu po debaklu v krajských volbách loni na podzim nadhazovalo protisobotkovské křídlo ve straně, ale na sílu se ji prosadit ani nepokusilo. Jsou to sobotkové v zrcadle. Jeroným Tejc, nebo řekněme větší respekt budící Jiří Zimola z jižních Čech, mohli proti Sobotkovi kandidovat i na předsedu a po neúspěchu (předem daném, neboť – opět – premiéra tak blízko před volbami veřejně poníží jenom sebevrazi) kandidovat na prvního místopředsedu a pak třeba vyhrát. Ale zvolenou taktikou ukázali, že ani oni už dnes nemyslí na vítězství strany ve volbách, pro které by třeba z pozice stranické dvojky mohli cosi udělat, nýbrž jen na hledání startovní pozice v chystaném povolebním zmaru.

Obě křídla charakterizuje neochota měnit směr, což je vzhledem ke špatným preferencím a tváří v tvář situaci, kdy si Babiš z premiéra udělal fackovacího panáka a už vůči němu nezachovává ani zbytky dekora (neumí jazyky, nikdy nic nedokázal, je za ním hlavně OKD), projev čistého fatalismu. Sociální demokracie jede do zdi.