Nemysleli jste si, že v kauze Agrotec bude někdo odsouzen, že ne? Zejména ne firma jako taková v rámci trestní odpovědnosti právnických osob, reprezentovaná tehdejším předsedou představenstva a současným místopředsedou ANO Jaroslavem Faltýnkem. No řekněte, jaký význam by pak pro podnikatele mělo kupovat si politickou moc, když to neochrání ani jeho firmu před trestním postihem? Vždyť to by nebyl stát, ale kůlnička na dříví!

Ale zde se musíme Andreje Babiše zastat. Cesta k vyvinění jeho firmy je dohledatelná a transparentní a vůbec k němu nebylo nezbytné, aby někdo zákulisně tahal za nitky. Osoby a obsazení tomu ani nenasvědčují.

Policie vpadla do Agrotecu v dubnu 2014. Razii provedl ÚOOZ, jehož zrušení při policejní reorganizaci se ministr financí později tolik bránil, a podezřelé byly jak osoby z Babišova Agrotecu, tak i ze státní České pošty, jíž Agrotec, dovozce značky Iveco, dodával vozy a související zboží. V srpnu 2015 policisté navrhli obžalobu. A loni v červnu podalo pražské vrchní státní zastupitelství k soudu obžalobu deseti lidí a tří firem, mezi nimi taky Agrotecu z holdingu Agrofert.

Minulý týden ale soud trestní stíhání Agrotecu zastavil.

Proč?

Trestní odpovědnost právnických osob, uzákoněná v roce 2011, je trochu problematická záležitost, neexistuje ani ve všech evropských zemích a někteří právníci ji považují i za protiústavní. Parlament dlouho pracoval na její novelizaci. To, co nás zajímá, jsou změny v tzv. přičitatelnosti skutků, tedy za co z toho, co se stalo, může být činěna odpovědnou firma. Původní zákon stanovil, že se firma může vyhnout zodpovědnosti jen tím, že dokáže, že přijala taková opatření, která byla „pro zamezení či odvrácení následků spáchaného trestného činu nezbytná“. To je přísný standard – jestliže se skutek stal, pak asi logicky firma veškerá nezbytná opatření nepřijala. Poslankyně Marie Benešová (bývalá státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti) a poslanec Jan Chvojka (rovněž současný ministr; oba ČSSD) prosadili pozměňovací návrh, podle kterého už stačí, když firma prokáže, že se snažila zabránit protizákonnému jednání s vynaložením „veškerého úsilí, které lze spravedlivě požadovat“.

To zní na první pohled docela rozumně – po vedení firmy nelze požadovat, aby se každému zaměstnanci dívalo každou minutu přes rameno.

Jenomže jak se bude posuzovat, jaké úsilí lze spravedlivě požadovat? Už tehdy se v diskusích ve sněmovně předpokládalo, že firmy se budou muset vykazovat prevencí. Nastavení systémů. „Compliance.“ Proškolování zaměstnanců. Tušíte už asi, kam to míří.

Tušili to někteří poslanci. Tušila to Unie státních zástupců, která poslala parlamentu stanovisko, v němž varovala, že „ke zproštění odpovědnosti právnické osobě postačí, pokud bude mít i jen formálně nastavený vnitřní kontrolní systém“. Tušili to i někteří senátoři, například předseda jeho ústavně-právního výboru Miroslav Antl (rovněž za ČSSD), který dokonce mezi stíháními, jež by změna mohla znemožnit, jmenoval výslovně Agrotec. Senát proto taky odhlasoval vypuštění této změny. Sněmovna ho ovšem přehlasovala a loni v květnu schválila svou verzi (náš právní systém tak byl vedle toho připraven o další vymoženost – návrh senátora Libora Michálka, aby firmy mohly být postiženy za účast na sebevraždě. Cesty prozřetelnosti jsou nevyzpytatelné).

A jsme v letošním lednu, kdy soudce v kauze Agrotec konstatuje, „že se skutek stal, je trestným činem, spáchala ho obviněná právnická osoba, ale zanikla trestnost tím, že obviněná právnická osoba prokázala, že vynaložila veškeré možné úsilí, aby protiprávnímu jednání svého vedoucího zaměstnance zabránila“, jak to shrnul zklamaný státní zástupce Matula. V případě změny zákona, k němuž došlo v době od spáchání skutku, se použije znění pro obviněného příznivější. Matula to měl nacvičené, sám totiž jako prezident Unie státních zástupců před dvěma lety to stanovisko parlamentu posílal.

Nemám před sebou trestní spis, a tak nevím, jak mohl doložit Agrotec, že vynaložil veškeré možné úsilí, pokud je pravda to, co napsala před dvěma lety Sabina Slonková, která policejní spis viděla:

„Manažer pošty Patrik Z. při výslechu výslovně popsal Babišův Agrotec jako firmu, které šla pošta na ruku. ,Uvedl, že společnost Agrotec byla v rámci České pošty takzvaným preferovaným dodavatelem. Rozuměl se jím VIP dodavatel, kterému měla být věnována nadstandardní péče a který měl být upřednostňován při zadávání veřejných zakázek,‘ citovali kriminalisté jeho výpověď v jednom ze záznamů ve spise.“

Ale asi to nějak doložil.

Na jednom právnickém serveru čteme:

„Novela tímto způsobem dává právnickým osobám šanci velmi efektivně předcházet vzniku trestní odpovědnosti, přičemž nastavení, zavedení a faktické dodržování příslušných compliance programů se zdá být velmi nízkou cenou za tuto možnost. Podobné systémy a programy mohou být představovány například zavedením vnitřních systémů oznamování protiprávního či neetického jednání, relevantním proškolováním zaměstnanců či přijetím etického kodexu právnickou osobou.“

Vidíme, jaká bonanza se zde rýsuje pro dodavatele příslušných systémů. Relevantní proškolování zaměstnanců? Jasně, testy na počítači, s odpověďmi otevřenými v druhé záložce prohlížeče. Etický kodex? Za rozumný honorář vám ho jistě rád napíše Transparency International, kancelář Frank Bold nebo třeba Karel Hvížďala.

Všimněme si, jak právní rádce zdůrazňuje, že se otevírá „šance velmi efektivně předcházet vzniku trestní odpovědnosti“ – nikoli velmi efektivně předcházet korupci. Již v roce 2015 se v reakci na dopis Unie státních zástupců podivoval známý advokát Tomáš Sokol: „Není jasné, co je míněno pojmem „i jen formálně“. Co by mělo být navíc?“

Spousta parazitů, jejichž kvalifikace spočívá ve schopnosti suverénně používat cizí slova jako „compliance“, bude mít zajištěnou obživu. Ve velkých firmách posílí příslušná oddělení, takže převaha aparátu nad lidmi vykonávajícími produktivní činnost ještě trochu vzroste, ale kdo by to v rámci setrvalého trendu zaznamenal. Agrotec bude vyviněn. A západní civilizace bude dál pochodovat ke svému vítěznému konci.