Sociální sítě jsou skvělým sluhou, ale zlým pánem. A obrovským testem sebevědomí, tedy přesněji řečeno úpadku sebevědomí společnosti.

Když to někdo umí, dá se přes ně udělat výborná volební kampaň a vytvořit silná osobní nebo firemní značka. Černý kůň posledních slovenských parlamentních voleb Richard Sulík tvrdí, že dnes už politik vůbec pro svůj úspěch nepotřebuje tradiční média, když si umí osedlat Facebook nebo Twitter. Donald Trump to posouvá dokonce tak, že se dá vyhrát proti tvrdé až hysterické kampani klasických médií. Nejžádanějšími světovými modelkami, které se stávají tvářemi prestižních značek, jsou dívky jako Gigi Hadidová. Neobjevil je žádný hledač krásných tváří. Ony samy si dokázaly na sociálních sítích vytvořit tak obrovské fankluby, že těm prestižním značkám spolu se svou tváří nabídly i ty miliony fanoušků. Sulík, Trump nebo Hadidová si dokázali sociální sítě osedlat ve svůj prospěch.

Na druhé straně jsou ti, koho si bohužel osedlaly sociální sítě. A ti, komu dávají prostor k projevům těch nejhorších vlastností. Třeba slabošství maskované siláctvím. Včera vyšel průzkum společnosti Seznam a Univerzity Palackého v Olomouci, podle nějž každé druhé dítě mezi 11 a 17 lety zažilo šikanu na sociálních sítích. Podstatnou roli přitom sehrává to, že mladí lidé na sociálních sítích komunikují s lidmi, které vůbec neznají. Více než 26 procent dětí si klidně přidalo mezi své přátele na Facebooku neznámé lidi.

Svědčí to o velké naivitě a potřebě virtuálního obdivu. Každý má najednou pocit, že se může cítit jako celebrita, které se dostává obdivu davů. Jenže ti, co touží po lajcích, už si neuvědomují, že být celebritou nebo jen veřejně vystupující osobou znamená, že sklízíte kromě obdivu často i ve větší míře také kritiku a urážky. Každý, kdo jde na pódium, před filmovou kameru, na přehlídkové molo nebo vystupuje v médiích, s tím musí počítat a nesmí se z toho hroutit. Je to realita veřejně známých lidí. Nikdy vás všichni nebudou jen obdivovat a lajkovat.

Sociální sítě jsou bohužel rejdištěm pro slabochy, kteří by si nikdy nikoho nedovolili kritizovat, nebo dokonce šikanovat tváří v tvář. Ve virtuálním prostoru se z nich ale stávají siláci.

Jak neosobnost sociální sítě dodává slabým odvahu být drsňáky, názorně minulý týden předvedl premiér Bohuslav Sobotka. Se svým ministrem financí Andrejem Babišem seděl ve sněmovně celý den. Žádný razantní výstup si proti němu nedovolil. Naopak bez jakéhokoliv tlaku Babiše ujistil, že se nemá čeho bát. Ani když se neomluví za své vulgární pohrdání sněmovnou, ani když nevysvětlí původ svých legálních osobních příjmů, z vlády ho nevyhodí. Proč by se měl Babiš omlouvat nebo se z legálních příjmů zpovídat, když ho k tomu jeho vládní šéf netlačí a přebírá tím za jeho skandály odpovědnost? Druhý den pak Sobotka pěkně na Facebook silácky napíše, jak jeho ministr financí ojebává stát na daních.

Takových siláckých slabošských Sobotků, co se bojí konfrontace tváří v tvář, jsou sociální sítě plné.