Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) začátkem března znovu dodal atraktivní sousto zpravodajským redakcím: zásah v prostorách ministerstva obrany a na generálním štábu, osm prohlídek, pět zadržených včetně generála Vladimíra Halenky, čtyři obvinění. Policisté spolu s Vrchním státním zastupitelstvím v Praze mají podezření, že armáda se pod cenou zbavovala vojenské techniky, kterou pak získávali soukromní překupníci-specialisté, vesměs aby ji přeprodali do třetího světa.

Na tapetě se ocitla soukromá firma Excalibur Army Jaroslava Strnada. Rozdíl mezi cenou, za niž armáda prodala, a tou, za kterou by podle policistů šlo techniku na trhu prodat, je podle jednoduché úvahy výše škody, jež vzniká státu. Kvůli různým nesrovnalostem a přímo chybám v policejním postupu ale vzniká podezření, jestli tu elitní policejní útvar (pokolikáté už) nevedl úvahu příliš jednoduchou a jestli se nepouštěl na ekonomický led, který se pod ním nakonec prolomí. V takovém případě by zrovna kauza výprodeje vojenských zásob mohla posloužit jako učebnicový případ společenského autismu, který vedení ÚOOZ diagnostikoval bývalý premiér Petr Nečas.

Podezření

Policii zajímají dvě transakce, při nichž vojenský materiál nakonec skončil u Excaliburu: ta menší pochází ještě z roku 2009, kdy ministerstvo obrany Excaliburu prodalo sedm transportérů – jedno OT-64 a šest BVP (bojových vozidel pěchoty). Celková cena 490 tisíc připadá policistům příliš nízká, stát podle jejich posudku mohl prodat o 680 tisíc korun dráž.

Hlavním soustem, na něž státní zastupitelství a policie míří, ale má být objemem mnohem větší prodej techniky ze státního podniku VOP CZ (Vojenský opravárenský podnik u Nového Jičína) slovenskému VOP Trenčín. I tady se údajně prodávalo pod cenou, i tady prý na obchodu vydělal Excalibur, který má podnik v Trenčíně dlouhodobě pronajatý od slovenské vlády. V tomto případě se neprodávala vozidla, ale motory do nich: 111 motorů do BVP, 40 do tanků T-72 a pět do staršího typu T-55.

Motory se nakonec do Trenčína dostaly až na druhý pokus. Při tom prvním ministerstvo obrany motory za 20 milionů korun prodalo státnímu podniku VOP CZ, který je repasoval, přihodil si marži, aby za ně z Trenčína dostal 32 milionů. Znalec, u něhož si policie zadala posudek, nicméně tvrdí, že cena za motory byla minimálně 40 milionů korun. Stát by tu tedy podle policie tratil minimálně osm milionů.

Do prodeje hodila vidle jiná česká firma, STV, jinak tradiční konkurent Excaliburu. Ředitel STV Martin Drda v červnu 2013 poslal ministru obrany Vladimíru Pickovi stížnost, že stát jde při výprodeji z armádních skladů na ruku Excaliburu. Generál Picek kontrakt nechal tzv. přesoutěžit, a hle: ve volné soutěži byli z Trenčína Excaliburu ochotni zaplatit více než čtyřnásobek původní ceny – přes 130 milionů korun. Výsledek druhého kola policii a státní zástupce posiluje v přesvědčení, že oněch původních 32 milionů je zločinně málo.

Pochybnosti

Vypadá to přehledně, než ale do svých úvah vpustíme i fakta, jež policejní verzi komplikují, a také celkový kontext, ve kterém se obchod zrodil. Ministerstvo obrany techniku neprodává proto (nebo jenom proto), že si nějaký soukromý překupník řekne: Přišel čas, abych se zahojil na armádě. Potřebu zbavit se materiálu může armáda pocítit i sama od sebe. V našem případě se musela vyrovnávat s prudkým úbytkem peněz ze státního rozpočtu. Zatímco ještě pro rok 2010 disponovalo ministerstvo obrany téměř 50 miliardami korun, do dvou let jeho rozpočet spadl na 42 miliard a rozpočtový výhled na rok 2014 už mluvil jen o 36 miliardách. Armáda i ministerstvo byly v šoku, horečně se hledala místa, kde ušetřit. A jelikož polovinu resortního rozpočtu spolknou mzdy, výsluhy, penze atd., dalších dvacet procent investice, což v té době byly splátky za už pořízenou techniku, dalo se šetřit jen ve zbývajících třiceti procentech určených na provoz. Tady se zrodila myšlenka zrušit dva armádní velkosklady. A v jednom z nich ležely motory pro Trenčín.

Obchod měl také svou mezinárodní dimenzi. Česká a slovenská vláda na historicky první společné schůzi v roce 2012 dohodly užší spolupráci armád. Patřila sem i společná modernizace vojenské techniky právě na lince Nový Jičín – Trenčín. Snad i orgány činné v trestním řízení, které v tomto kontraktu vidí porušení zákona o hospodaření s majetkem státu, tuší, že v bilaterálních vztazích mezi dvěma státy mohou hrát roli i politické, penězi nevyčíslitelné motivy.

Všechno by samozřejmě vypadalo jinak, pokud by stát místo spřátelenému státu přihrával soukromníkovi. A na tento model se snaží napasovat obchod vyšetřovatelé. Podle nich byl prodej motorů od začátku ušit pro Excalibur, který má dnes VOP v Trenčíně skutečně v pronájmu. Slabina policejní konstrukce ale spočívá v tom, že Pickem zrušený prodej v červnu 2013 vznikal v době, kdy Ficova vláda na podnik ještě ani nevypsala tendr a kdy byl Excalibur pouze jedním z uchazečů.

Podle verze šířené Excaliburem se detektivové ÚOOZ veřejně dostupnou informaci, že v té době nebyl s Trenčínem ještě nijak propojený, dozvěděli teprve při výslechu od ředitele Strnada. Zdroje z vyšetřování kategoricky vylučují, že by k takovému trapasu došlo. Jenže z textu příkazu k domovní prohlídce, který má redakce Týdeníku Echo k dispozici, je jasné, že policie o tom, že Excaliburu v inkriminovaném roce 2013 Trenčín ještě nepatřil, skutečně nevěděla. Aby tedy policejní konstrukce vůbec mohla začít dávat smysl, bude ÚOOZ muset doložit, že Excalibur už na jaře 2013 Trenčín viděl jako součást svého impéria.

Orgány považují za nepřímý, ale vážný důkaz i oněch 132 milionů, které, už ve veřejné soutěži, Excalibur za motory nakonec zaplatil. Samotná firma to vysvětluje rivalitou. O motory totiž usiloval i STV, s jehož ředitelem Drdou má ředitel Excaliburu Strnad napjaté vztahy. Mezi zrušením přímého prodeje a vypsáním tendru se Strnad samozřejmě dozvěděl, že STV si na zvýhodňování Excaliburu státem stěžovala (dopisem ministr Picek v červnu 2013 mával na poradě ministerstva). A protože v soutěži rozhodovala nabídnutá cena v obálkách, měli zájemci jen jeden pokus, a pokud Strnad chtěl mít jistotu, že mu STV zakázku nevyfoukne, musel přihodit hodně. Že by ale furianství dokázalo vyhnat cenu čtyřnásobně? To je zatím bezkonkurenčně nejslabší místo ve Strnadově verzi. Jednak nevysvětluje, proč by Strnad čistě jen tak vyhnal cenu na čtyřnásobek, jednak jakýmsi zpětným obloukem zpochybňuje jeho tvrzení, že s transakcí z roku 2013 firma nic společného neměla.

Jak ale došla policie ke svému odhadu 40 milionů korun? Ve stanovisku Excaliburu stojí, že posudek psal znalec, který „nikdy neoceňoval vojenskou techniku a specializuje se jen na užitková motorová vozidla“, rozuměj na nákladní auta. Zdroj z vyšetřování naopak tvrdí, že policie má se znalcem řadu dobrých zkušeností. Fakt je, že znalec oceňované motory prostě neviděl, a představa, že když nějaká technika nikdy nedošla použití, je jako nová, neobstojí. Motory do tanků a transportérů ve skladech české armády jsou všechny sovětské provenience, pocházejí z doby před rokem 1989, je jim minimálně 25 let, spíš víc. A slovo repasovat není totéž co opravit. Při repasování se nevymění konkrétní vadná součástka, vyměňuje se předem daný soubor součástek. Kvalita posudku bude pro úspěch ÚOOZ klíčová.

Nemusela by být, pokud by detektivové disponovali konkrétními důkazy, že se obvinění mezi sebou domlouvali na trestných činech, tedy že páchali úmyslnou trestnou činnost. Příkaz k domovní prohlídce zmiňuje jakési odposlechy a maily, podle důvěrných informací z vyšetřování se orgány více spoléhají na zachycené e-maily. I tady je na místě skepse. Detektivové z ÚOOZ byli například schopni brát za důkazy o mafiánské chobotnici na Úřadu vlády v roce 2013 i evidentní bláboly odstavených veličin typu Romana Janouška. Rozdíl spočívá v tom, že v případě vojenské techniky nad detektivy z ÚOOZ vykonává dozor Lenka Bradáčová, nikoliv olomoučtí. Bradáčová se zatím neztrapnila. Na tomto případu by se ztrapnit mohla – anebo se jí naopak podaří potvrdit pověst „Ištvána s mozkem“ a Šlachtovu útvaru, po debaklu s vyšetřováním zločinného spolčení na Úřadu vlády za Petra Nečase, pomůže se aspoň částečně rehabilitovat.

K pochybám zatím nabádají některé okolnosti z vyšetřování. Vedle už zmíněného lapsu, kdy se policie o vlastnickém pozadí VOP Trenčín v roce 2013 dozvěděla teprve u výslechu, sem patří i případ Jana Vylity, jehož se při výslechu chystali vyptávat na onen první, menší kontrakt z roku 2009. Vylita detektivy upozornil, že tehdy na ministerstvu ještě vůbec nepracoval. Noc před výslechem strávil Vylita na cele, po výslechu bez obvinění mohl odejít domů. Orgány se brání, že na něho uvalily pouze koluzní vazbu (tj. aby nemohl ovlivňovat další aktéry), což ale nedává velký smysl. Razie totiž Vylitu zastihla v Itálii na rodinné dovolené, a než dojel autem do Prahy, byl by mohl telefonem obvolat, na koho si vzpomene. Stejně tak nebyl obviněn nikdo z Excaliburu. Zdroj z vyšetřování sice naznačuje, že ti, kdo se zatím obvinění vyhnuli, se možná ještě obvinění, a možná v úplně jiné kauze, dočkají. Pak by ale správně rigidní vyšetřovatel pro lidi, které policie podezřívá z toho, že je obviní, mohl požadovat koluzní vazbu už dnes a do chvíle, než obvinění skutečně vznese.

Souvislostí, jež by nechápavým detektivům z ÚOOZ mohly uniknout, se prostě v našem případu nabízí celá řada: od akutní potřeby armády po škrtech ministra financí Kalouska šetřit přes mezivládní dohody mezi Prahou a Bratislavou či letitý zvyk českého ministerstva obrany dávat státním opravárenským podnikům VOP techniku, a zajišťovat tak práci (a zaměstnanost), až po rozdíl mezi cenou účetní a reálnou.

Svět to vidí

Jana Vylitu zatím celý případ stál kariéru hlavního auditora NATO (prověrku i Čechům pracujícím v NATO odebírá Národní bezpečnostní úřad v Praze). Firmu Excalibur potom kauza zasáhla ve chvíli, kdy se jí začalo dařit v mezinárodním měřítku. Před dvěma měsíci s ní americký General Dynamics Land Systems (GDLS), mj. vlastník rakouského Steyru, uzavřel strategické partnerství, které Excaliburu umožní nejen udržovat, ale i vyrábět pandury. Od roku 2013 ovládá Excalibur historickou Tatrovku v Kopřivnici, kterou, zdá se, vyvedl z pokraje bankrotu.

Excalibur dodává zbraně pro centrální vládu v Bagdádu. Celkový kontrakt – něco už firma dodala, něco teprve dodá – přesahuje 100 tanků a BVP, což je z pohledu irácké armády významný dodavatel. Ze zásilky od Čechů vyzbrojí Iráčané přinejmenším jednu brigádu. Zásilky do Nigérie proti fanatikům z Boko Haram jsou rozsahem menší, ale i ty mají geopolitický význam. Boko Haram nedávno složil slib věrnosti Islámskému státu, a proměnil se tak v jakousi jeho provincii na dálku.

Excalibur se v posledních letech vymanil z kategorie překupnických firem a evidentně se cítí poškozen v rozletu. Dva týdny po prohlídkách a výsleších poslal dopis nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, který se jmenuje „Zneužití ÚOOZ v konkurenčním boji“. To by Zemana ani členy vlády včetně ministra vnitra – je mezi dalšími adresáty – nemuselo zajímat, pokud se tvrzení konkurenčního podniku, která stála u počátku policejního zájmu, ukáží být pravdivá. Pokud ne, mělo by jít šéfovi ÚOOZ o krk. Ale vyšetřování se, soudě podle tempa, jímž zúčastněné orgány pracují, může táhnout několik roků a výrazně překročit pobyt adresátů dopisu v jejich funkcích.