Komiksový debut Jana Nováka Zátopek souzní s autorovou dosavadní tvorbou v tom, že pro něj je příznačné zahlcení čtenáře hrdinovým testosteronem. Novák si totiž za své postavy vybírá především muže, s nimiž se sice pojí silný příběh, jenže ten je upozaďován soustředěním na soutěživé povahy vyvolených charakterů. Tito muži si zadávají úkol a chtějí ho splnit, takže většinu příběhu na něj trénují, a ostatní figury a zároveň čtenář jsou vlastně neustále stavěni do pozice fanoušků, kteří (možná aniž si toho všímají) drží palce sportsmanům, na něž si přitom vsadil někdo jiný – totiž autor. Tento způsob vyprávění je přítomen třeba v mašínovském příběhu Zatím dobrý, rozhovoru s Johnem Bokem Život mimo kategorie či přehlédnuté novele Aljaška, kde hrdinou je jednak nešťastník, který kvůli marné lásce a vyhazovu z práce se vydal na vražednou misi, jednak v paralelní lince vypravěč, usilující napsat poutavý příběh o onom vrahovi. A tak novinka zapadá do této šarže svým titulem, doprovodným sloganem „… když nemůžeš, tak přidej!“, účastí Českého olympijského výboru na vydání (v rámci osvětové akce Zátopek 2016) a ovšem příběhem kluka z chudé rodiny, který se svou pílí vydrápal na vrchol. Zřetelněji odhalit finesy vlastní tvorby už Novák možná nebude mít příležitost.

Zátopkovo myšlení a chování bylo přímočaré, apolitické, a proto pro potřeby zobrazení jakkoli ohebné. Plně tehdy bylo oddáno sportu, na zákruty a nedostatky vládnoucích režimů nemyslel.

Zátopek totiž v lidovém povědomí je přítomen jako bezvýhradně kladný hrdina: obecenstvo nad ním nebude lamentovat jako nad bratry Mašíny, uřvaným Johnem Bokem nebo nejistým Nemanicem (ať zůstaneme u hrdinů tří zmíněných Novákových knih). Zátopek je rekordman, ikona, které se aktuálním věhlasem blíží snad jen Jaromír Jágr a donedávna možná Jan Železný. A právě v této pozici nepochybného příkladu, který svých největších úspěchů dosáhl v době, kdy této zemi vládl hrůzný režim, což komiks samozřejmě musel nějak obsáhnout, je vítězství i úraz výsledku.

Nejprv to vítězství: Novák s kreslířem Jaromírem 99 stvořili knihu, která s mírnými úpravami by klidně mohla vyjít v oněch letech plných komunistické propagandy. Neboť Zátopkovo tehdejší myšlení a chování bylo přímočaré, apolitické, a proto pro potřeby zobrazení jakkoli ohebné. Plně tehdy bylo oddáno sportu, na zákruty a nedostatky vládnoucích režimů nemyslel. Ostatně ty se v knize střídají jako kulisa. Probíhající epocha se pozná jenom podle obrazů pohlavárů, jež v průběhu některého Zátopkova rozhovoru s rodiči nebo nadřízenými zrovna visí na stěně. Vždyť i do armády vstoupil v podstatě z vypočítavosti, aby již nemusel běhat po práci v gottwaldovských továrnách a mohl se své vášni věnovat naplno, profesionálně a s dobrým zázemím. To je na představeném komiksu cenné: svádí k myšlenkám a představám, jak by vypadal tehdy, před šedesáti lety. Dobovému vjemu napomáhá barevnost kreseb, jež jsou kolorovány rudou a tyrkysovou. (Je to první barevný příspěvek Jaromíra 99, jenž dosud ve své tvorbě trval na černobílých lících Aloise Nebela nebo Josefa K. z Kafkova Zámku.)

Teď to úskalí: Autorům se podařilo předestřít atmosféru prvorepublikového Zlína coby moderní továrny, v níž se k nebi pnou mrakodrapy a komíny a kde člověk je zanedbatelná součástka stroje. Vypadá to tu jako v Metropolis Fritze Langa, město budí úctu i bázeň. Přitom je to jenom pozadí pro Zátopkův příběh, který začíná roku 1922 v rodné Kopřivnici, sleduje jeho učňovská a studentská léta, ale soustředí se hlavně na trénink. Válka na hrdinově životě nezanechá žádné šrámy, následná renovace republiky taky ne. Zbývají jen šampionáty, nejprv světové atletické armádní mistrovství v dobytém Berlíně, potom olympiáda v Londýně a nakonec v Helsinkách. Cokoli mezi tím jsou výložky, dokonce i seznámení s Danou a společné soužití, v němž sex je nahrazen přibližnostmi, obrazy společného soupeření a zápasení: jestliže Novákovi Mašíni předvedli bratrskou rivalitu, tady sledujeme partnerskou. Vytrácí se však z toho zřejmost doby. Zátopkova vítězství jsou sice proložena obrazem mučení jeho někdejšího trenéra Haluzy v komunistickém žaláři. Je tu i příběh Zátopkovy vzpoury, lpění na udělení reprezentace pozdějšímu světovému rekordmanovi v běhu na 1500 metrů Stanislavu Jungwirthovi, jehož režim peskoval za zavřeného otce. Jenže někdejší zlínskou tíseň nahradila groteska: Haluza v kriminále dostává po Zátopkově maratonském triumfu od bachaře panáka na výraz úcty, že svého někdejšího svěřence trénoval dobře. Ta finální smířlivost je u Nováka nečekaná.

Jan Novák – Jaromír 99: Zátopek … když nemůžeš, tak přidej! Vydaly společně Argo, Paseka a ČOV roku 2016. 208 s. 398 Kč.