Kdosi kdysi trochu nešlechetně prohlásil o americkém prezidentovi Jimmym Carterovi, že nikdy nepotkal diktátora, který by se mu nezamlouval. V případě prezidenta Zemana a populistů s autokratickými sklony to platí stoprocentně, o takových demokratech hodných následování, jako je čínský president Si Ťin-pching, ani nemluvě.

Od Vladimíra Putina, přes „mladé dynamické vůdce“ v regionu, k nimž český prezident podle vlastních slov počítá Roberta Fica, Andrzeje Dudu, Viktora Orbána a nepochybně i sebe sama, přes pravicového kandidáta v rakouských prezidentských volbách Norberta Hofera až nyní po Donalda Trumpa, si Miloš Zeman rozšiřuje album svých oblíbenců podle svého obrazu. Chybí už jen severokorejský Kim Čong-un.

Argumenty, kterými muž, jenž podle české ústavy zastupuje stát navenek, podpírá svůj žebříček hvězd, jsou pozoruhodné. Tvrzení, že přece Churchill byl také populista, je nejen směšné, ale také morálně zavrženíhodné. Nebýt Churchilla, který se téměř sám postavil populistické vlně appeasementu a vedl Velkou Británii do nesmiřitelného boje proti hitlerovskému Německu, by se nacisté pravděpodobně stali neomezenými vládci Evropy. Churchill nebyl zbabělec, na rozdíl od těch, kdo se snaží skrýt za jeho širokými zády. A argument, že Hofer si zaslouží podporu, protože na rozdíl od svého protikandidáta alespoň není zelený, by neobstál ani v pražské kavárně ani v kocelovické hospodě.

Kdyby pan prezident předváděl svůj politický bystrozrak před kamarády u slivovice, bylo by to nanejvýš k útrpnému pousmání. Svou nutkavou touhou obšťastnit svými názory celý svět však dělá rukojmí z nás všech. Ve své naprosté ztrátě smyslu pro zodpovědnost si neuvědomuje, že prohlášení hlavy státu mají své reálné důsledky. Pokud se rakouským prezidentem stane Alexander Van der Bellen, doznají díky němu dlouho a pracně narovnávané česko-rakouské vztahy viditelných trhlin.

Pokud v Bílém domě po listopadových volbách zasedne Hillary Clintonová, bude třináct let trvající tabu pro vstup českého prezidenta do Oválné pracovny pokračovat, stejně jako postupný posun naší země na periferii Evropy a západního světa. A to nás nepochybně ještě čeká další salva v projevu Miloše Zemana k Valnému shromáždění OSN. To nejmenší, co mohla česká vláda udělat pro zachování zbytků dobrého jména České republiky, bylo zavřít vládní speciál do hangáru a poslat prezidenta do New Yorku linkou.