Historická budova památkově chráněných jatek po dekádách chátrání vstupuje do nové éry. Pozoruhodná konverze je dalším dokladem transformace postindustriálního města, které vsadilo na kvalitní soudobou architekturu.

Když přijde řeč na hlavní centra soudobé české architektury, obvykle se zmiňují malá města a obce, jako jsou Litomyšl, Dolní Břežany nebo Líbeznice. Velká města totiž v tomto ohledu dlouhodobě zaostávají, což souvisí s jedním z nejzávažnějších problémů, se kterými se tuzemská architektura potýká – a sice nízkou poptávkou ze strany veřejných zadavatelů. Co do počtu i potenciálu aktuálních stavebních projektů se však do čela pelotonu probojovává moravskoslezská metropole.

Město pro mladé

Ostrava coby třetí největší město Česka prochází velkým přerodem z postindustriálního sídla v moderní a atraktivní město, které chce oslovit mladé a aktivní lidi, což je také jeden z hlavních cílů strategického plánu města pro období let 2017–2023. Důležitým prostředkem má být vedle zlepšování životního prostředí také vybudování kulturního zázemí, tak aby Ostrava mohla být v tomto ohledu konkurenceschopná. Z architektonického pohledu tato transformace začala už velkolepou konverzí průmyslových staveb pod taktovkou Josefa Pleskota, což je jeden z vůbec nejúchvatnějších porevolučních projektů na území Česka. Aktuálně se v Ostravě pracuje na nové koncertní síni, kterou na základě mezinárodní architektonické soutěže navrhuje tým proslulého amerického architekta Stevena Holla, radnice iniciuje přestavbu výškového domu z dílny Evy Jiřičné a dokladem soukromých investicí je projekt dvousettřicetimetrového mrakodrapu Ostrava Tower, který pro společnost RT Torax vypracovalo studio Chybík + Krištof.

Samé změny

Před šesti lety se začala psát nová kapitola památkově chráněných městských jatek z konce devatenáctého století. Areál na konci Stodolní ulice přišel o svou původní funkci už v polovině šedesátých let a od té doby postupně chátral, až se z něj stal brownfield v centru města. Roku 1995 Ostrava tyto nemovitosti prodala společnosti Bauhaus, která tam postavila svůj hobbymarket – ten však později zkrachoval a lokalita zůstávala dále velmi neutěšená. Město se situaci rozhodlo vzít do vlastních rukou v roce 2016, kdy jatka spolu s budovou hobbymarketu odkoupilo zpět a vypsalo mezinárodní architektonickou soutěž na jejich konverzi pro účely galerie současného umění PLATO. Ta však měla lehce zamotaný konec. Vyhrál ji návrh architekta Petra Hájka, autor se ale nedohodl s městem na podmínkách spolupráce, což vedlo až k sepsání otevřeného dopisu, ve kterém zmiňoval značně nevýhodné podmínky smlouvy. Z projektu vycouval, načež se Ostrava domluvila s ateliérem známého polského architekta Roberta Konieczného KWK Promes, který má na kontě několik mezinárodně oceňovaných realizací a v soutěži získal až třetí cenu.

Robert Konieczný se svým týmem přistoupil k rekonstrukci stavby pietně. Budova z režných cihel zůstala ve svém celku zachována, nejvýraznější vstupy představují velké otočné dveře pojaté jako výřezy původních stěn. „K vadám jsme přistupovali jako k hodnotě, která dosvědčuje identitu tohoto místa, neměly by se zakrývat, ale odhalit a dodat další novou vrstvu k historii budovy. Zachovali jsme charakter zvětralých cihel a zaplnili velké díry ve stěnách současným materiálem. Dále jsme hodlali zachovat funkčnost otevřených míst jako zkratek spojujících vnitřek galerie s městem. Díky strojnímu mechanismu se těžké konstrukce stěn mohou otáčet a zvenčí otevírat výstavní prostory,“ přibližuje svůj záměr třiapadesátiletý architekt z Katovic. Budova nabídne kromě pěti výstavních sálů také kanceláře, kavárnu a prostory pro přednášky a vzdělávací programy.

Přestože budova ještě není zcela kompletní, může ji aktuálně veřejnost navštívit v rámci měsíce otevřených dveří, a to až do 6. června. Velké úpravy potká ještě okolí galerie, které se značně zazelení a přibude i přírodní biotop. První výstava se chystá na září.