Poslední dny nabízejí výborný studijní materiál, proč má Andrej Babiš před sociálními demokraty aktuálně náskok blížící se dvaceti procentům. Premiér Bohuslav Sobotka chtěl zjevně pojmout výměnu ministrů jako marketingový tah. Místo lehce mátožného Svatopluka Němečka nasadit razantního a úspěšného šéfa největší české nemocnice Miloslava Ludvíka. A udělat ze zdravotnictví, které tradiční voliče sociálních demokratů skutečně zajímá, velké volební téma.

Pár řečí o zabránění privatizace a komercionalizace zdravotnictví. Upozornění na Babišovu osobní expanzi v tomto oboru a ujištění voličům, že on to pohlídá. Razantní odpovědi na nájezdy ministra financí do zdravotnictví.

U Jiřího Dienstbiera to bylo ještě jednodušší. Pro stranu byl jednoznačně zátěží. Žádné výsledky za ním nebyly. Jeho často absolutně neprosaditelné nápady jen zabíjely čas a ubíraly energii na rozumnější témata. K tomu je potřeba přidat Dienstbierovo neustálé skuhrání. Třeba na to, jak mu Andrej Babiš před očima vyfoukl téma whistleblowerů.

Demonstrací síly měla být i sázka na nejvyššími patry moci nedotčeného poslance Jan Chvojku, který si udělal jméno tím, že sněmovnou prosadil návrh na odstřižení politiků od vlastnictví médií.

Jenže premiér se omezil na to, že přečetl změny na tiskovce. Pak ještě oznámil, že kdyby mohl, odvolal by neschopného ministra dopravy Dana Ťoka z Babišovy strany. Tím jen neuměle přitáhl pozornost na to, že nemůže, a předal taktovku Babišovi.

Karta s neschopným Ťokem šla velmi dobře dál hrát. Sobotka mohl Babiše teatrálně žádat, aby Ťoka kvůli neschopnosti odvolal. Důkazů té neschopnosti je víc než dost. Rozpočet má na první pohled tak skvělé výsledky mimo jiné proto, že se zastavily velké dopravní investice. Přihrání mýta firmě Kapsch bez výběrového řízení už dnes vyšetřuje antimonopolní úřad i Evropská komise. Mohl do Ťoka tvrdě a neúnavně šít, stejně jako Babiš šije od začátku do ministra Němečka.

Jenže Sobotka se sám vyautoval už tím, že neměl na rozdíl od ministra vnitra Milana Chovance odvahu hlasovat proti prodloužení smlouvy s Kapschem. Dokonce ani neměl odvahu se na rozdíl od vicepremiéra Pavla Bělobrádka nebo svých stranických ministerských kolegů zdržet. Spolu s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem byl jediným sociálním demokratem, který pochybný Ťokův kšeft schválil. S takovým příběhem se na něj těžko útočí.

Babiš naprosto převzal aktivitu úsporně minimalistickým stylem. Změny ve vládě odbyl slovy, jak je rád, že se premiér konečně rozhodl dotčené ministry odvolat. On přece od začátku říkal, že ve vládě nikdy neměli být. Že to říkal od začátku, je pravda. Na rozdíl od laxních sociálních demokratů po jejich vybraných ministrech neúnavně šel. Jako naschvál to byli zrovna ti, kterých se Sobotka zbavil.

Ještě pozoruhodnější byla reakce na Sobotkův útok na Ťoka. Svého ministra dopravy pochválil za to, že tím ignorováním soutěže zabránil, „aby se mýto dostalo do rukou společnosti SkyToll, která má vazby právě na ČSSD“.

Právě tato firma, patřící finanční skupině J&T, stát kvůli obejití veřejné soutěže žaluje u antimonopolního úřadu i Evropské komise. Sociální demokraté nechají Babiše šířit jeho drby – a mlčí.

Dlouhodobě skuhrají na to, jak jim Babiš krade témata, která oni prosadili. Jsou přesvědčeni, že jen to, jak jim ministr financí dokázal ve veřejné debatě vzít valorizaci důchodů, je připravilo v průzkumech o pět procent. Vědí, že do něj musí ostře jít, jinak budou padat ke dnu.

Přestože to všechno vědí, tak na něj němě zírají jako králíčci na kobru. Andrej Babiš bude sílit, dokud mu to ostatní dovolí. Skuhrání nikdy nikomu přízeň voličů nepřineslo.