Nevládní organizace, NGOs, nevládky, mají obecně nimbus božích lidí, šílenců, kteří někdy v zájmu dobré věci překračují pravidla i zákon, a přesto je dobré je chránit, protože bez nich by náš svět byl bezcitnější a ovšem nudnější. Pronásledují je v Putinově Rusku, Orbánově Maďarsku, indický premiér, nacionalista Naréndra Módí zakázal Greenpeace. A pak je část světa, v níž nevládní organizace, respektive ty militantní mezi nimi, hrají přesilovku. Toho jsme právě svědky ve Středozemním moři. Mezivládní dohoda mezi Itálií a Libyí o vracení migrantů vylovených na moři musí také zahrnovat případy, kdy migranty do Itálie dovážejí lodě nevládek. Ale přinejmenším dvě z nich se postavily na odpor.

Jednak německá Jugend rettet, ustavená partou idealistů ze středních škol v říjnu 2015, jednak světoznámí a zásluhami obtížení Lékaři bez hranic. Obě skupiny provozují poblíž libyjského pobřeží lodě a odmítají na ně pustit italské policisty.

Vůle Italů po drastičtějším řešení, jak se rýsuje v dohodě s Libyjci o vracení běženců do libyjských přístavů, nebyla v minulosti velká. Letos na jaře ale Francie a hlavně Rakousko pohrozily zavedením kontrol na hranicích. Nedá už se tedy spoléhat na to, že většina z 200 tisíc běženců v Itálii se sama rozejde a rozplyne po Evropské unii za přihlížení italských úřadů. Budou se naopak hromadit v zemi a každá loď s nákladem běženců od Libye zas o trochu zvýší tlak.

Nevládní organizace samozřejmě nadnáší ušlechtilý pocit těch, co zachraňují životy, což je pravda. Letos už se ve Středozemním moři utopilo přes 2,5 tisíce běženců, k nimž žádná loď nepřiplula nebo vypnula radiospojení, aby mohla tvrdit, že o poblíž topících se lidech nevěděla. Ale angažmá nevládek je současně vrcholem procesu, v němž Západ působí jako velká servisní organizace pro pašerácké gangy. Když v letech 2013 a 2014 italské vojenské loďstvo provozovalo záchrannou operaci Mare Nostrum, museli k jejich lodím uprchlíci zdolat na svých člunech 150 námořních mil (jedna námořní míle měří 1,8 km). Mare Nostrum začínalo zhruba na půl cesty mezi Libyí a Sicílií.

Po přerušení operace, která do Itálie dopravila 190 tisíc běženců, začal opět stoupat počet utonulých, do věci se tedy vložila EU a spolu s Italy spustila operaci Triton. Trasa, za jejíž zdolání zodpovídali pašeráci, se zkrátila ze 150 na 120 námořních mil. A nevládky, které se ve větší míře zapojily loni, své lodi posílají už přímo k hranici mezi libyjskými teritoriálními a mezinárodními vodami, která vede 12 námořních mil od břehu.

Podle časopisu Spectator jedna pašerácká agentura v Libyi slibuje zákazníkům na internetu skupinové slevy a cestu po moři „tři až čtyři hodiny“. Pak přebírají byznys Itálie, EU, NGOs. Nevládky podle vlastních odhadů vyloví z moře asi třetinu budoucích žadatelů o azyl. Někdy zajíždějí přímo do libyjských vod, podle italských úřadů opakovaně koordinují s pašeráky ještě předtím, než ti vypraví své čluny na moře.

Takže dotyčné nevládky se z velké části stávají spolupracovníkem, komplicem při pašování lidí, k jehož potírání vyhlásila OSN spolu s EU v roce 2015 slavnostní čtyřletý program. A poněvadž Libye je od katastrofální invaze Západu z roku 2011 fakticky padlý stát s dvěma konkurenčními vládami a různými milicemi mezi nimi, asi by nás nemělo zaskočit, že na posílání migrantů do Evropy se přiživuje jedna z oněch milic, nějaká Al-Káida. Mluvil o tom oficiálně šéf záchranné operace EU, admirál Enrico Credendino loni v prosinci. Dokud nezačne Evropa vracet běžence ještě z moře přímo do Libye, pašerácký průmysl nevyschne. Současně EU patří mezi sponzory Lékařů bez hranic. Někdo tu chce příliš věcí najednou.