Jablko není otrávené z plezíru, Sněhurko

Všeobecně se ví, výrobky které že firmy jsou v kategorii běžné počítačové, telefonické a video elektroniky designově nejfajnovější, a které tak vytvářejí módu a trendy. Apple ale nevelel trhu vždy a jeho výrobky před třiceti lety, kdy firma začínala, jistě nefungovaly ani nevypadaly tak dobře jako teď. Každopádně expozice – probíhající zrovna na zámku ve Slavkově – tento překotný vývoj pracovního nástroje v zábavný a odpočinkový, včetně odpovídajícího výtvarného balení, zachycuje ideálně pohromadě: nejstarší objekty instalace pocházejí z roku 1983. Na výstavě lze vlastně vidět evoluci a počátky tvarů typického současného života, tedy dovědět se, jak vznikaly stolní počítače, myši, přenosné počítače, hudební přehrávače, dotykové telefony, tablety a co všechno na jejich proměnu mělo vliv. Zahlédnout lze ovšem i vyhlídky dalšího vývoje.

Výstava Jablko se ne/kouše, Zámek Slavkov do 14. 6. www.zamek-slavkov.cz

Žlutý růže z Texasu tentokrát z Ostravy

Stejně jako premiéra televizní kriminálky Roberta Sedláčka Ženy, které nenávidí muže před několika lety je i její další repríza uvedena po dvaadvacáté hodině, zato skoro tajně – jako by se televize za výsledek styděla. Přitom je to jeden z nejlepších tuzemských filmů posledních let. Detektivní zápletka scenáristy Zdeňka Zapletala není náročná, ostatně už její titulek signalizuje soustředění na parodii; jenže hodnota výsledku je právě v přímočarosti (zauzlenější dílo obou tvůrců je předešlá „třinecká“ kriminálka Sráči). Právě v přímočarosti a „zataženosti“ Zapletalova příběhu vězí jeho hodnota. Sedláček z ní stvořil western: Skalisté hory jsou nahrazeny věžemi ostravských uhelných dolů, Jiří Langmajer ve své šarži šeptajícího chcípáka vydrží celý film. Dialogy celkově značí, že je tu konečně tvůrce, jenž rozumí žánrům.

Snímek ženy, které nenávidí muže. ČT1 od 22.05 v neděli 29. 3.

Letí, letí, milé děti – z paměti do nepaměti

Divadlo Letí si do své vývěsky vepsalo poměr, s nímž se chce měřit: uvádí „výhradně současnou dramatiku a všechny texty v české nebo světové premiéře. Hraje současné hry o současných tématech a propaguje současné drama.“ Riziko takové anonce samozřejmě vězí v její absolutnosti, jelikož chvályhodné rozhodnutí neunikat k jistotám vyzkoušených textů se snadno může proměnit v chrlení variací jednoho a téhož. Nejnověji tomuto nebezpečí soubor vzdoruje premiérou hry australského dramatika Declana Greena 8 GB tvrdýho porna. To je zpověď páru, „neschopného obnažit před ostatními své nitro, nešťastného ve svém stávajícím životním rozpoložení a odhodlaného se svými neduhy zápolit“. Vypadá to jako zaměnitelná uvzdychaná konverzačka, jež se snaží popsat reálie mileneckých vztahů dneška. Jenže jméno a dosavadní tvorba režiséra Petra Haška slibuje podívanou.

Declane Green: 8 GB tvrdýho porna. Režie: Petr Hašek. Hrají: Anna Polívková, Petr Vaněk. Premiéra 2. 4., Vila Štvanice, Praha.
Nejbližší repríza: 19. dubna 2015 od 20.00. www.divadlo-leti.cz, www.vilastvanice.cz

Na horách taje sníh a ubývají lidské životy

Při reflexi zdejší literatury – je jedno, zda reklamní, nebo kritické – bývá „velkými médii“ a vydavateli opomíjen její nezměrný oddíl: regionální autoři. „Ze stínů vsi“ se někdo prodere zřídka, a tak každá návštěva knihovny na malém městě přináší s sebou zároveň rozkoš z loterie listování v mizerně vypravených knížkách neznámých jmen. Ta prošoupnutá navrch pak ale rezonují o to víc (stačí vzpomenout Květu Legátovou a její povídkovou sbírku Želary). Nakladatelství Dauphin, které si z regionů vybírá rádo, se tak věnuje třeba krkonošskému rodákovi Miloši Gestnerovi. Vydalo mu pohorské pohádky Vánoční snění a nyní román Prokletí pastýřů z Rohu. Je to hutný text popisující už vzdálený život na počátku minulého století na odloučených samotách. Patří se, aby takové téma bylo podpořeno náročným jazykem – to se Gestnerovi podařilo. Dobré čtení.

Miloš Gestner: Prokletí pastýřů z Rohu. Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2015. 232 s. 248 Kč.