Česká ekonomika jede na hraně výkonu, který její současná podoba dovoluje. Pokud si bude chtít vzestupný trend udržet, je potřeba přeřadit na jiný, sofistikovanější a náročnější model.

Přichází éra zdražování všeho možného, což je pro rozjetou ekonomiku typické. Česká národní banka včera poprvé po devíti letech zvedla úrokové sazby. Od finanční krize roku 2009, která byla v Česku následována hned dvěma recesemi, je jen nepřetržitě snižovala. A protože už v roce 2013 nebylo kam snižovat, začala korunu měnovými intervencemi oslabovat. To ukončila až letos na jaře.

Teď zvedla velmi mírně základní úrokovou sazbu z 0,05 na 0,25 procenta. Je to spíš první startovní krok k nové éře zdražování peněz. ČNB na něm chce otestovat, jak bude ekonomika na změnu trendu reagovat a jak moc se zbrzdí vzestup cen.

Tím zásadním je růst cen nemovitostí, které ročně zdražují o 12,8 procenta, což je s velkým náskokem nejrychlejší vzestup z celé Evropské unie. Domy a byty zdražují symbiózou rekordně levných hypoték a tím, že se kvůli nefunkční byrokracii staví velmi málo nových bytů v Praze a některých dalších velkých městech, kde je dost atraktivních pracovních příležitostí.

Tento první mírný vzestup úroků sám o sobě hypoteční a nemovitostní boom nezbrzdí. Výrazně by se to projevilo, až kdyby po něm přišla série dalších.

Podstatněji se nový trend zvyšování úroků může podepsat na sílící koruně. Tu poženou nahoru právě očekávání, že dneškem ČNB teprve začíná a že díky vyšším úroků se na české měně bude dát vydělat víc než na jiných.

Česká národní banka je první, která po dlouhé éře nízkých úroků a debat o záporných úrokových sazbách přitvrdila. Pevná koruna obzvlášť teď v době dovolených zvýší v lidech pocit prosperity. S největší pravděpodobností se ale neprojeví v poklesu cen dováženého zboží. Obchodníci nemají důvod zlevňovat, když slušně rostou platy a lidé utrácí. Stejně jako si v roce 2013, když na tom Česko nebylo dobře, nedovolili zdražovat. Ekonomika je mnohem víc psychologie než prosté přepočítávání.

Sílící měna spolu s rostoucími platy vytvoří tvrdý tlak na současnou podobu ekonomiky postavené na kvalitní levné práci (při jednom z nejlepších poměrů cena–výkon v Evropě) v průmyslových firmách, fungujících v mnoha případech jako subdodavatelé německých koncernů.

S tímto modelem už nebudeme dál schopni konkurovat. Budeme muset přijít s jinou nabídkou. Každá věc prochází na cestě od chvíle, kdy ji někdo vymyslí, řadou fází až do finálního bodu, kdy ji někdo dokáže prodat zákazníkovi, který za ni zaplatí. Zisky na té trase se nedělí ani náhodou rovnoměrně. Jejich rozdělení má tvar písmene U. Nejvíc inkasují ti, kdo umí na startu vymýšlet a na konci prodávat. Nejméně ti ve střední fázi výroby součástek.

Pěkně se to dá ilustrovat na oblíbených telefonech, tabletech, počítačích a spol. od firmy Apple. Ta si iPhony vyvíjí, dělá pro ně design, vymýšlí kampaně, lákající zákazníky. Na zadní straně iPhonu je to jasně napsáno: Design by Apple in California. Assembled in China. Designér a obchodník Apple inkasuje drtivou většinu zisků. Vyrábějící Číňané nejmenší. Podobně to funguje u každého výrobku.

Drtivá část české ekonomiky bohužel zatím nepatří k vrcholným částem písmene U, kde se nabízí vysoké zisky a tomu odpovídající vysoké platy. Jsme v těch spodnějších patrech. Mnohem víc vyrábíme, než vymýšlíme a prodáváme.

Pokud chceme dál bohatnout, je potřeba pokusit se o obrat k tvořivé zemi mozků a obchodníků. Teoreticky je celkem přesně popsáno, jaké ingredience jsou k tomu potřeba. Dobré školy, stát s nezatěžující byrokracií, kde se snadno podniká. Atmosféra, v níž je chuť tvořit a riskovat. Donedávna ty ingredience měl anglosaský svět, než je tam začal ničit progresivismus se svou mentalitou nároků a „bezpečných míst“, kam soutěž, riziko ani názorová konfrontace nepatří.