Favorit finále francouzských prezidentských voleb Emmanuel Macron je skutečně názorový chameleon a eklektik. Politik, nad nímž evropský establishment jásá jako nad velmi proevropským, sám ze sebe dělá antiestablishmentového kandidáta. Se snad nejvíc establishmentovým životopisem, jaký měli prezidentští adepti v posledních několika desítkách let, je to bravurní výkon.

Aktuálně se Emmanuel Macron vydal ve stopách Donalda Trumpa a rozhodl se chránit francouzská pracovní místa. Udělal to ve stejné chvíli, kdy útočí na svou finálovou soupeřku Marine Le Penovou kvůli její levicové protekcionistické politice. Tvrdí, že hospodářské recepty šéfky Národní fronty zničí už tak ochablou francouzskou ekonomiku. V tom má pravdu. Zároveň ale káže ve své podstatě úplně stejný protekcionismus jako Le Penová. Jen ho na rozdíl od ní nechce provádět přes Paříž, ale přes Brusel.

Macron se minulý týden vydal na kampaň na sever Francie, kde nemá moc příznivců. Navštívil tam i továrnu na výrobu sušiček na prádlo americké firmy Whirlpool. Ta oznámila, že plánuje přesunout výrobu do Polska. Macron to využil k plamennému proslovu proti „sociálnímu dumpingu“.

Slíbil silný tlak na to, co slibovali všichni jeho předchůdci v Elysejském paláci. Tlak na harmonizaci daní a sociálních standardů v Evropské unii. Dosud to bylo neprosaditelné, protože to za nepřekročitelnou červenou linii považovala Velká Británie. Ta se ale loučí. „Nemůžeme mít stát, který hraje na sociální a fiskální rozdíly v rámci EU a je v rozporu se všemi principy Evropské unie,“ prohlásil Macron zjevně na adresu Polska. „Vyžaduje to fiskální a sociální harmonizaci v krátkodobém horizontu,“ dodal v regionálním deníku Voix du Nord. Nebyl konkrétnější, ale prakticky to znamená snahu o zavedení minimálních evropských daní a různých sociálních standardů.

Platy se dají těžko nějakými direktivami harmonizovat. Tady jde o sjednocování daní. Francie má nejvyšší daně i veřejné výdaje v Evropské unii. To je hlavní důvod, proč se její ekonomika potácí v dlouhodobé stagnaci. Daňová kvóta, což je součet všech vybraných daní a sociálních odvodů, dosahuje 47,9 procenta HDP. Zatímco všude jinde v Evropě, včetně Skandinávie, se daňová zátěž v poslední době snižovala, ve Francii rostla. Za posledních deset let o 3,6 procenta HDP. Pro lepší představu: u nás by takový vzestup znamenal zvýšení daní o 154 miliard korun ročně. Němci, s nimiž se Francouzi tak rádi srovnávají, mají daňovou zátěž 40 procent HDP. Švédové 44,2 procenta. U nás dosahuje 34,4 procenta. A v tom Macronem proklínaném Polsku 33,3 procenta.

Kdyby byl prezident Macron schopný snížit daně na polskou úroveň, tedy o těch 14,6 procenta HDP, firmy by si stěhování jistě rozmyslely. Určitě by na ně udělalo dojem, kdyby to nový lídr Francie dokázal stáhnout alespoň na německých 40 procent. Samotné francouzské platy s průměrem 2975 eur (80 325 korun) nepatří k nejvyšším v Evropě. Stát z nich ale průměrnému Francouzi sebere na odvodech víc než polovinu. Takže čisté platy jsou ještě nižší. I ty odvody z platů jsou nejvyšší v Evropě. Pro představu: průměrný plat v Německu dosahuje 3716 eur (100 034 korun).

Jenže snížit daně je ve Francii velmi složité, protože útraty státu jsou podstatně vyšší než příjmy z daní. Aktuálně dosahují 55 procent HDP. Macron v kampani slíbil, že je omezí asi o 60 miliard eur, a srazí je tak na 52,5 procenta. V takové situaci, když se ještě hlásíte k fiskální zdrženlivosti, abyste přiměli Němce k založení evropské rozpočtové a dluhové unie na podvozku eurozóny, se daně neškrtají snadno.

Jednodušší je zaútočit na levné Středoevropany. To je ve Francii velmi populární. Mytický polský instalatér byl při referendu v roce 2005 jedním z hlavních motivů odmítnutí evropské ústavní smlouvy. Je to ten správný, povolený nacionalismus a xenofobie, která z vás dělá proevropského politika. Donald Trump útočí na Mexikánce, protože jsou pro Američany symbolem těch, kdo jim berou práci a snižují platy. Emmanuel Macron útočí na Poláky, protože sehrávají stejnou roli pro Francouze. Trump sklízí kritiku jako nacionalista a protekcionista. Macronovi se tleská jako proevropské naději Paříže.

Prezidentský adept už rovnou své sny o harmonizaci daní a sociálních standardů spojil s výhrůžkami nejen proti Polákům, ale i Maďarům. „Nemůžete mít Evropskou unii, která se dohaduje kvůli každé desetinné čárce v otázce rozpočtů každé země a ve které zároveň máte členy, kteří se chovají jako Polsko nebo Maďarsko v otázce univerzit a vzdělávání nebo uprchlíků nebo základních hodnot, a nic se proti tomu nedělá. Když nejsou práva a hodnoty Evropské unie respektovány, chci, aby byly přijaty sankce,“ prohlásil minulý týden. 

Pro zavedení mnohem tvrdšího postupu proti Polsku a Maďarsku Macron stanovil i poměrně brzký termín. Dát těmto členům Evropské unie za vyučenou chce do tří měsíců od svého zvolení. „Za tři měsíce, co budu zvolen, bude o Polsku rozhodnuto,“ řekl sebevědomě Macron v rozhovoru pro Voix du Nord s tím, že bere za věc zodpovědnost. „Uvidíte, že se mi to podaří.“  Televize France24 vysvětlila Macronův postoj tím, že se chce pasovat do role vůdce v zastávání demokratických hodnot. 

Macron si vystačí s klasickými bruselskými výhradami vůči Budapešti a Varšavě kvůli jejich odporu proti kvótám na přijímání migrantů, polským změnám ve jmenování ústavních soudců nebo šéfů veřejnoprávních médií. V případě Maďarska novou reformou univerzit, která se dotýká Středoevropské univerzity, financované progresivistickým miliardářem Georgem Sorosem. Ta by v současném stavu mimochodem nemohla ve Francii podle jejich zákonů fungovat.

Ta spojka, kterou udělal Macron během jednoho mediálního výstupu, je velmi okatá. A vzkaz do Maďarska a Polska jasný. Když nekývnete na harmonizaci daní a sociálních standardů, zařídím v Bruselu, aby proti vám tvrdě šel.

Tak vypadá francouzská představa o proevropské politice. Je to předvolební kampaň. Macron v ní ale bude pokračovat i po jejím konci. Jeho touha po Evropě propojené společnými dluhy a daněmi je jednou z jeho mála autentických idejí.