Velkou záhadou či tajností dneška je, zda omikron je, či není jiné, tedy moderní, chcete-li postmoderní (to zní lépe), jméno pro rýmu. Zdá se, že ano. A jen pár odvážných má tu kuráž to vyslovit. Třeba já! Takže žádný omikron, ale rýma, víte. Staré slovo z francouzské rhume, a to z latinského a řeckého rheuma, znamená tok slizu, odvozený z řeckého rheo, což znamená teču… Pěkné ne?

Jenže slova jsou jako šatstvo, obnosí se, ošoupají a jsou sklony je vyměnit a nahradit něčím, co lépe zní. To se stalo nejspíš i s rýmou. Třeba tohle zní zastarale: Letošní sezona rýmy udeřila s nebývalou silou. Nosy byly vzaty nekompromisním útokem. Během prvního lednového týdne se rýmou nakazilo několik desítek tisíc občanů – a čísla budou pravděpodobně stoupat. Během víkendu budou mít rýmu další tisíce lidí. To už bude situace vážná. Zasedne vláda a bude řešit, co mají lidé s rýmou dělat.

Dosavadní zkušenosti lidstva s rýmou totiž přestaly platit. To, co člověk už dost dlouho, určitě tak tisíc let, věděl, se v posledních letech zbortilo. Ne že by se změnila rýma, ale změnila se společnost. Její prožitek rýmy. K jejímu překonání není nutný kapesník a nějaký ten prášek, ale je nutné přijmout opatření a čelit blížící se rýmové zkáze.

Zásadní skutečností je, že tomu, co se obvykle děje v těchhle měsících běžně, se už nemá říkat rýma, ale omikron. Omikron se v naprosté většině případů projevuje jako rýma, což přiznávají i odborníci a experti a potvrzuje to většina těch, kteří, jak se teď říká, omikronem prošli – nebo prošel omikron jimi… Ale říkat tomu rýma se nehodí. V médiích je těžko představitelný titulek či zpráva: Rýma překročila hranice státu a zasáhne desítky tisíc lidí. No a? podivil by se člověk starého typu. Vždycky v zimě tady byla rýma. A jestli je to trochu jiná rýma a má ji na svědomí jiný mikrob, virus nebo jaký prevít než dřív, bylo naprosté většině lidí zcela jedno. Prostě musel smrkat – a dost ho to štvalo. Ale dalo se to vydržet. Jenže jsou jiné časy a nejspíš i jiná forma nikoli rýmy, ale prožívání rýmy. Konstatování, že člověk má rýmu, jevilo se příliš zastaralé, fádní, nehodící se do našich časů.

Začít smrkat a říct, to je jenom rýma, se stává málo společensky odpovědným. Smrkat s pocitem, že do kapesníku letí z nosu omikron, to dodává člověku na vážnosti. Okamžitě se člověk cítí být na vlně nejsilnější emoce současnosti, tedy na vlně důležitého prožívání věcí, jako je rýma. A na to s rýmou se už nevystačí, s rýmou se těžko lze účastnit globálního podniku, kterému se část lidstva oddává už druhý rok. A jestli budeme dál smrkat omikron, tak ještě nějakou dobu vydrží. Stane se rýmou chronickou čili omikronem. Ne, nelze rýmu podcenit, ale naštěstí ozvaly se hlasy, že se díky ní snad blýská na lepší časy. Ozvaly se hlasy, že pokud vlna omikronu proběhne rychle, za měsíc už bude klid. Pokud se tedy neobjeví jiný bazmek, což lze předpokládat, ale to už asi jiné nebude. Tak utřete si nos a myslete na to, že ten omikron je prostě rýma. Nikdo ji nemá rád, ale tohle si snad nezasloužila.