Energetika je jedním z největších témat, jež bude muset přinejmenším v prvních měsících svého vládnutí řešit vláda Petra Fialy. To téma si nevybrala. Spadlo na ni. Už v roce 2019, kdy se Evropská unie za pasivního přihlížení předchozí vlády Andreje Babiše rozhodla k cestě k bezuhlíkové ekonomice.

Poté, co Evropská komise začátkem roku rozhodla, že zařadí v takzvané taxonomii, což je kádrování zdrojů na čisté a špitavé, atomovou energii mezi čisté, zelené zdroje, je zřejmé, že pilířem naší energetické budoucnosti je jádro. V podmínkách země, která nemá ani divokou vodu jako Skandinávie, ani tady nefouká jako na severu kontinentu, ale ani nesvítí jako na jihu, není čistě vylučovací metodou jiná cesta, jak si za současných technologických možností na příští desítky let zajistit stabilní zdroje energie, která se vejde do svěrací kazajky bezuhlíkové ekonomiky.

Na tom, že tím základním zdrojem musí být atomová energie, se naštěstí v principu shodnou všechny relevantní politické síly v zemi.

Na nové vládě Petra Fialy teď je, aby tu stavbu atomových bloků co nejrychleji rozjela. A pokud možno ve velkém. Současná verze taxonomie totiž jasně říká, že za zelené mohou být prohlášeny jen ty jaderné bloky, na něž se vydá stavební povolení nejpozději do roku 2045. Všude po světě vidíme, že stavba jaderných reaktorů je běh na dlouhou trať. Není čas na otálení.

Zaprvé: Kolik nových bloků se bude stavět?

Zadruhé: Kdo je bude stavět?

Zatřetí: Kdo bude tou firmou nebo institucí, která bude na české straně za nové bloky zodpovědná?

Jde o stavby nejvyššího strategického významu za stovky miliard korun. Podle toho, co můžeme sledovat po Evropě, vyjde při současných cenách nový blok na 400 až 500 miliard korun.

Pokud jde o počet nových bloků, dosud to vypadalo, že země míří k zadání zakázky na jeden nový blok v Dukovanech. Tak je postavené výběrové řízení, které rozjela první fází, rozesláním takzvaného bezpečnostního dotazníku, ještě vláda Andreje Babiše. Nabídky připravují americký, francouzský a korejský investor.

V této chvíli se ale uvnitř vládní koalice začíná rozjíždět debata, že by se těch atomových bloků mělo postavit víc. Když to vypadá, že je v Evropě podle současného návrhu taxonomie otevřené poslední okno příležitosti s tou výše zmíněnou uzávěrkou pro stavební povolení na nové bloky v roce 2045.

Do debaty o více blocích už se koncem minulého týdne aktivně přihlásila i elektrárenská společnost ČEZ. Mluvčí skupiny Ladislav Kříž v pátek pro ČTK řekl, že vítěz tendru na stavbu nového bloku dukovanské jaderné elektrárny by mohl v České republice postavit až další tři jaderné bloky. Součástí zadávací dokumentace je totiž nezávazná opce na stavbu třetího a čtvrtého bloku Jaderné elektrárny Temelín a šestého bloku v Dukovanech.

Takže tím naostro startuje debata, kolik se těch jaderných bloků bude stavět. Nejsme jedinou zemí, kde se přípravy nových atomových zdrojů v souvislosti se zařazením atomu mezi bezemisní zdroje rozjely. Francouzský prezident Emmanuel Macron už ohlásil stavbu šesti nových jaderných bloků. Přípravu nové elektrárny urychluje Nizozemsko. Na své vůbec první atomové reaktory se chystají Poláci.

Naostro se tak rozjíždí debata o jedné z největších státních investic v historii Česka. Pokud by se stavěly reaktory rovnou čtyři, byla by to zakázka za 1600 až 2000 miliard korun. Pro představu, celý státní rozpočet na jeden rok čítá výdaje za zhruba 1900 miliard korun.

Z toho vychází druhá otázka: Kdo bude bloky stavět a kdo je bude financovat? Evropa ukazuje různé příklady. Ministr financí Zbyněk Stanjura zatím oficiálně tvrdí, že vládě nezbývá nic jiného než dotáhnout přinejmenším na jeden blok Dukovan veřejnou soutěž mezi francouzským, americkým a korejským dodavatelem, kterou rozjela už Babišova vláda.

V kuloárech se ale stále častěji objevují úvahy, jestli by v současné situaci nebylo výhodnější zadat si nové bloky přímo u francouzské státní společnosti EDF. Jako přímý kontrakt mezi vládami obou zemí.

Francouzi jsou jediný dodavatel ze zemí Evropské unie. Svoji diplomatickou silou by také výrazně přispěli k tomu, že na nové bloky v Bruselu hladce získáme souhlas Evropské komise pro veřejnou podporu. O ten se jinak může strhnout ostrá bitva: Němci a Rakušané jsou tvrdě proti zařazení jádra mezi zelené zdroje a budou se jistě přes sobě blízké instituce snažit stavbu brzdit všemožnými obstrukcemi, žalobami a dalším právním zdržováním. Kdyby stavěli přímo Francouzi, německý a rakouský tlak na brždění stavby bude mít menší šanci.

Nebylo by to nic unikátního. Přímo od francouzské státní firmy EDF si nechávají novou atomovou elektrárnu Hinkley Point C stavět Britové. Francouzi staví i ve Finsku.

Třetí klíčovou otázkou je, kdo bude majitelem oněch nových bloků na české straně. Bude-li to polostátní energetická společnost ČEZ, nebo nová plně státní firma, do níž by se atomové elektrárny z ČEZ převedly. Když se naposledy vypisoval neúspěšný tendr na nový blok v Temelíně, byla cena elektřiny velmi nízká. Strategická investice do jádra proto vycházela jako finančně vysoce riziková. Něco takového si ČEZ, který je na burze obchodovanou firmou s mnoha soukromými investory, nemohl dovolit. Proto se připravovalo oddělení jádra do speciální státní firmy. Dnes, při rekordních cenách energie, vychází kalkulace samozřejmě jinak. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš v pátečním komentáři v Hospodářských novinách naznačuje, že stavět by tentokrát mohli přímo ČEZ a nebylo by potřeba nové jaderné bloky vydělovat do samostatné státní firmy. „Není pravda, že je jádro příliš drahé. Během provozu už jsou náklady na palivo nulové nebo velmi nízké,“ píše Beneš.

Tři zásadní atomové otázky, na něž musí dát vláda Petra Fialy hodně rychle jasné odpovědi.