Předminulý týden při hlasování o tzv. lex Babiš vypadla z fronty pro tvrdou verzi zákona ODS. Šéf modrých ve sněmovně Zbyněk Stanjura musel odrážet výtky z nepochopitelné nedůslednosti a v rozhovoru pro Týdeník Echo v jednu chvíli poznamenal, že je sám zvědavý, „kolik těch nesmiřitelných bojovníků proti ANO z minulého týdne s ním bude za měsíc na krajích v koalici“.

Souboj o titul nesmiřitelného bojovníka proti Babišovi se reálně vede mezi ODS a TOP 09, ostatní jsou buď bez váhy a šancí do budoucna, nebo se už téměř tři roky každý den kompromitují ve vládě, v níž druhému největší podnikateli v republice svěřili ministerstvo financí. Proto si zaslouží pozornost včerejší slova Miroslava Kalouska o možných jednáních po krajských volbách. Předseda TOP 09 pro Novinky.cz na otázku, s kým topka do koalice určitě nepůjde, odpovídá zprvu očekávatelně: S extremisty, kam patří i KSČM, a pak dodává, že udělá maximum pro to, aby se neuzavíraly krajské koalice s ANO. Po vyloučení extremistů, což je slib absolutní povahy, jsou podmiňovací způsob, rezerva, udržený prostor k manévrování pozoruhodné.

Červenou čáru, za niž už nejede vlak, rýsuje Kalousek až pro případ, že by ANO stavělo hejtmana, tedy že by topka do krajské vlády měla jít z pozice slabšího partnera. A pak samozřejmě tabu dál platí na celostátní úrovni.

Tato dávkovaná zásadovost otevírá důležitou otázku. Do jaké míry je ANO na politické scéně nelegitimní hráč? Proč na jedné, celostátní úrovni, nikdy, a jen o patro níž už podmíněné ano? Máme zkušenost, že v minulosti kraje posloužily jako odvšivovací stanice pro vysokou politiku. ČSSD byla několik roků pozorována ostřížím zrakem, jestli opravdu bude mít žaludek si s komunisty v krajích zadat. Když si zadala (na Ústecku z toho dokonce ještě v této fázi zvýšené sledovanosti vzešel komunistický hejtman Oldřich Bubeníček) a vyzkoušela si, že veřejnost se nad tím nedokáže trvale rozčilovat, byla odhodlána přenést spojenectví i na celostátní úroveň. Šestadvacátého října 2013 už se někteří předáci v Lidovém domě na tichou podporu komunistů jejich menšinové vládě téměř veřejně těšili, než jim v tom ohlášené výsledky zabránily. Z toho plyne, že už krajské koalice se stranou, jíž jsme doposud upírali legitimitu, mají pro ty, kteří se v krajích spustí, jistou normativní sílu.

A i když budeme Kalouskovi věřit jeho slib nejít s ANO na celostátní úrovni (ostatně ani Babiš by se nehrnul do koalice s Kalouskem), problém s legitimitou ANO je tak zásadní, že ho nejde rozporcovat na různých úrovních různě. Pravicová opozice nám po tři roky opakovaně vysvětluje, že politická divize Agrofertu je nebezpečný fenomén, že ohromnou kumulací moci, peněz, informací a médií je Babiš popřením polistopadového vývoje. Má v tom pravdu. Takže se hned o patro níž s reprezentanty tohoto fenoménu případně dohodneme? Ohrožovat – nebo připustit možnost, že pro momentální výhodu ohrozím – něco, co by mělo být za rok centrálním poselstvím do kampaně v řádově důležitějších volbách sněmovních, vypadá jako důkaz, že Kalousek není žádný geniální stratég, ale maximálně tak dobrý taktik do zatáček, kam je možné dohlédnout prostým zrakem.

Podle našich zpráv není uvnitř strany, kterou si Kalousek vymyslel, postavil a nakonec po šesti letech i formálně převzal, žádné paralelní centrum moci, které by v tak důležité věci, jako je celorepublikový přístup k hnutí oligarchy, prosazovalo jiný, měkčí, „realističtější“ postup. Takže je to nevynucená chyba.