České hospodářství zažívá boom. Hrubý domácí produkt je v meziročním srovnání o čtyři procenta nad loňskou úrovní, průmysl, tradičně páteř české ekonomiky, dokonce o 7,7 %. Po fázovém zpoždění rostou i mzdy, v soukromých firmách o 2,5 a ve veřejném sektoru o 3,6 %, naopak nezaměstnanost spadla na 6 %.

Jakou zásluhu na tom má vláda Sobotka–Babiš, dělá něco líp než duo Nečas–Kalousek, za nichž země zřejmě strávila delší čas v recesi, než bylo nutné? Jak důležitý je faktor dobré nálady mezi spotřebiteli? Pozvání do diskusního Salonu Týdeníku Echo přijali šéf oddělení sociálně-ekonomických analýz na Úřadu vlády Michal Pícl, ekonom Miroslav Zámečník a bývalý ministr financí, dnes opoziční poslanec Miroslav Kalousek (TOP 09). Ten v den konání Salonu musel k zubaři na pohotovost a do debaty se zapojil ex post. Pícl a Zámečník pak měli možnost na Kalouskovy reakce reagovat.

Takže: nakolik je současný růst zásluhou Sobotkovy vlády?

Pícl: Tady je asi dobré si uvědomit, že první stavební kámen pro růst HDP je jakási základní stabilita v zemi a důvěra občanů i podnikatelů v ekonomickou politiku státu. Lidi začnou utrácet, v ekonomice se šíří dobrá nálada. Druhá věc je, že tato vláda se dala na cestu proinvestiční, podporu zaměstnanosti: už tím, že se stabilizovaly úřady práce, které už nejsou jen výplatními místy, ale odkud se aktivně hledají místa pro konkrétní lidi. Zatřetí: růst hodně táhnou strukturální fondy EU, protože většina těchto investic byla za Nečasovy vlády zastavena, a naše vláda se snaží nějakým způsobem to dohnat a dočerpat fondy. Když si rozdělíme růst HDP, tak třetina jsou investice, třetina spotřeba, třetina zbytek.

A kdybyste z těch faktorů, které jste tu vyjmenoval, měl zvolit jeden nejdůležitější?

Pícl: Tak bych jmenoval dočerpání strukturálních fondů. Protože to není jenom pro současnost. Uvědomme si, že většina projektů placených ze strukturálních fondů bude posléze zaměstnávat lidi. Teď se nám z EU proplácejí peníze za to, že stavíme: silnice, to či ono vědeckotechnické centrum. A až budou stát, budou podporovat ekonomiku tím, že budou vytvářet nějakou hodnotu.

Chápu přínos silnice, ale není těch vědeckotechnických center v republice už moc a nebudou spíš peníze požírat, místo aby produkovaly nové?

Pícl: Ne, vždyť ta centra pak mohou uzavřít smlouvy s firmami, pomoci jim k inovacím, ke zrychlení výroby. To nejsou polykače peněz.

Zámečník: Kolego, řekněte pravdu, řekněte, že to je ve skutečnosti naše největší obava. Že těch center máme víc, než jsme schopni uživit, že budeme mít hardware, ale nikoliv lidi. Je problém dostat zahraniční expertizu – poněvadž to musí být mezinárodní týmy – mimo Prahu. Udržitelnost, o které mluvíte, je zbožné přání. Tady se s velkýma očima nastavěly nesmírně impozantní kapacity, já jsem viděl tři vědeckotechnická centra a je skutečně dechberoucí, co se postavilo. Ale tane mi teď na mysli jeden medicínský projekt, kde vím, že pokud už brzy nepřijde podpora z národního rozpočtu, budeme vracet peníze do Unie.

Pícl: To máte pravdu, na druhou stranu, předchozí vláda něco rozjela, podepsala projekty, a my když už tu ty vědeckotechnické parky máme, musíme s nimi pracovat. Když už jsou, musíme se chovat tak, aby byly. Je třeba si uvědomit, že některé parky jsou navázány na místní univerzity, a pokud ten park padne, univerzita ty dotace bude muset vrátit. A to by tu univerzitu taky mohlo zničit.

Zámečník: Souhlas. My to už nesmíme vzdát.

Pícl: My už tady nikdy nic takového nepostavíme. I ta podpora z operačních programů se posunula. V současném programovém období už se výstavba nových center nebude podporovat – kromě Prahy, protože na tu bylo zapomenuto a deficit je třeba dorovnat. Takže už jen podpora těch stávajících, tyto parky budou o peníze mezi sebou muset soutěžit.

Stejná otázka pro zbylé dva účastníky: Co je hlavní faktor ekonomického oživení?

Kalousek: Řeknu něco, co jsem říkal i v dobách našich vlád: že jako střední otevřená liberální a dominantně exportní ekonomika jsme do té míry závislí na vnější poptávce, že ta vnější poptávka je o řád silnější faktor než hospodářská politika jakékoliv vlády. Kdybych byl stejný populista jako Babiš, řeknu, že dnešní růst je naší zásluhou a vláda sklízí, co my jsme zaseli. Já takový populista nejsem a troufnu si říct, že tak jako my jsme nemohli za krizi, tak Sobotkova vláda nemůže za růst. Evropa zaplať pánbůh prodělává, byť křehké, oživení a my ožíváme s Evropou.

Zámečník: To, že tahle vláda z makroekonomického hlediska evidentně ekonomice neškodí. Zvedla výdaje, což třeba já bych takhle určitě nedělal, ale elementární politická stabilita tu je. Blbá versus dobrá nálada. Jestli se tato vláda zasloužila o to, aby se lidi dívali do budoucnosti s nadějí, je to zásluha. Předtím se odkládala spotřeba, investoři neviděli důvod, proč zvyšovat kapacity, když nevědí, jestli je budou potřebovat. A pokud soukromé investice představují u nás přes 20 procent HDP, spotřeba domácností je vůbec nejsilnější složka, vláda už pak jenom jemně přifukuje a musí si spíš dávat pozor, aby svými výdaji ekonomiku nepřehřála.

Kalousek: Nerozhazuje tolik, aby přehřála ekonomiku, ale přesto rozhazuje víc, než si může dovolit.

Je chytré zvedat tak rychle minimální mzdu? Je dobře, že už zase je ve státním sektoru vyšší průměrný plat než v soukromém?

Zámečník: Tak například právě debata o minimální mzdě je proti makroekonomickým trendům okrajová. No jo, ale zkuste se zeptat současné vlády, co by dělala v roce 2010. Je daleko jednodušší vládnout dnes než v roce 2010. K dnešnímu oživení pomohlo taky to, že v létě 2012 ze Sobotkova a Babišova hlediska jaksi dopředu guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi stabilizoval euro. To se mimochodem promítlo i do zlepšení celkového hospodářského klimatu pár kvartálů nato, protože díky Draghimu opadla akutní nejistota kolem eurozóny. Já říkám těm pár sociálnědemokratickým ekonomům: Kluci, buďte rádi, že vám vítr fouká do plachet, vaši předchůdci se plavili a vítr foukal proti nim. Hlavně ať vás nenapadne do toho hrabat. A kdybyste si odpustili ty nesmyslné a neúčinné třetí sazby, tak by asi i výběr DPH vypadal jinak.

Pícl: Trochu jste mi teď přihrál. S daněmi jsme si u předchozích vlád užili tolika změn, že teď by bylo dobré chvilku s nimi nic nedělat. Tady přeci vládla ohromná nestabilita, když podnikatelé až do konce roku 2012 nevěděli, jaké daně pro ně budou platit od ledna, nemohli pořádně plánovat. To byla po zastavení investic druhá zásadní chyba Nečasovy vlády, že zvedali daně a jakým způsobem.

Kalousek: To je ale chucpe. Poslední razantní změnu udělala tato vláda. My jsme kdysi požádali českou veřejnost o pochopení, že musíme ty krizové roky překonat, mimochodem i zvýšením daní, jenže to mělo trvat tři roky. Dokonce jsme to uzákonili, že po třech letech, k 1. 1. 2015, ty daně opět klesnou, dokonce pod původní úroveň. Pan ministr Babiš, který neopomene každý den kritizovat, že jsme ty daně zvýšili, aktivně předložil zákony, které tu přechodnost zrušily a ponechaly daně v původní výši. Tu odměnu občanům za překonání krize, která byla uzákoněna, oni zrušili, vláda si tu odměnu nechala pro sebe, aby mohla rozhazovat.

Zámečník: Dnešní vláda je vedena filozofií dát zemi pár let klidu, tím pádem taky nemá velké reformní ambice. Řekl bych jen, že promeškaná příležitost velkého formátu je zrušení druhého pilíře. Měli ho předělat, zavést jako povinný, ne ho rušit. Makroekonomicky to teď republice vůbec neubližuje, ale do budoucna bude.

Kalousek: Ke klidu v zemi přispěje i to, když si ministr financí koupí skoro celý mediální trh, ve veřejném prostoru vládne ohlušující ticho místo permanentní kritiky, jejímž terčem jsme my byli ze strany Mladé fronty DNES a Lidových novin neustále. A skoro všichni mají pocit, že je tu politická stabilita, že vláda nemá žádné skandály.

Sdílíte výtku, že pravice ve volbách roku 2010 zneužila řecké krize a vytvářela zdání, že po vítězství ČSSD tu hrozí řecký scénář – a pak se stala obětí své kampaně a šetřila tak, že ekonomiku přivedla do recese?

Pícl: Byla to samozřejmě hloupost a my jsme tehdy v kampani, na plakátech využili i větu právě tady kolegy Zámečníka, který to v jednom rozhovoru (pro Lidové noviny – pozn. red.) dokonce přiznal.

Zámečník: To mě ale tehdy hrozně iritovalo, to bylo ošklivý, vykrást někomu rozhovor a bez souhlasu ho použít na plakát.

Pícl: Můžete být nakonec rád, vždyť jste – ve shodě s námi – říkal, že to byla blbost, a ono se to ukázalo.

Kalousek: Proč jsme po roce 2010 tak spořili? Nic jiného nám ani nezbývalo. Přebírali jsme strukturální deficit na úrovni pěti procent HDP – strašlivé číslo – a během tří let jsme ho dostali na 0,3 procenta. Často jsem byl terčem kritiky, že jsem konsolidoval příliš rychle. Já myslím, že v té mimořádně krizové situaci to bylo optimální tempo, ale přesto tu kritiku snesu, a dokonce jsem s jistým odstupem času ochoten připustit, že skutečně mohlo být mírnější. Jenom jsme tenkrát neměli všechny informace o budoucím vývoji na finančních trzích. Tehdy se ta krize jmenovala dluhová krize států a my jsme bojovali o svoji důvěryhodnost, aby nám někdo půjčil za rozumné peníze, museli jsme konsolidovat, aby se nás trhy nebály. Takže kritiku přijmout umím, nemůžu jen přijmout skutečnost, že dnešní vláda ten trend otočila. Že ze strukturálního deficitu a za hospodářského růstu udělala v roce 2014 nejdřív 1,4 a v roce 2015 1,8. A na příští rok plánuje udržení, nikoliv však zlepšení. Není žádný hospodářský důvod, aby teď vláda rozhazovala peníze na všechny strany.

Zámečník: Všimněte si, že nedlouho po Draghiho intervenci z července 2012, kdy vyhlásil, že udělá všechno pro záchranu eura, i česká vláda – mimo jiné pobízená NERVem – signalizovala, že povolí otěže. V roce 2010 nikdo nebyl tak chytrej, nebo já si aspoň nevzpomínám, že by vážně říkal: začněte masivně utrácet, abyste vykryli výpadek externí poptávky. Řekl bych, že až do Draghiho intervence byla politika Kalouska a Nečase jistým způsobem opodstatněná, rozpad eurozóny nešlo vyloučit a dávalo smysl být v očích věřitelů nerizikový. Ale v roce 2012 už jsme vládě leckdo říkali: nechte toho. A oni toho skutečně nechali. Nicméně ten obrat měl být výrazný, a on byl jenom měkký.

Akorát že druhé zvyšování DPH provedli ještě na podzim 2012. Pane Kalousku, proč jste i po Draghiho intervenci na zvyšování DPH tak zarytě trvali?

Kalousek: Jestli nám Mirek Zámečník od léta 2012 radil zvolnit, musím říct, že to v hlavě jako nějakou silnou vzpomínku nemám. A když mi dneska řekne, měli jste to, klucí, tehdy rozvolnit a postupovat pomaleji, tak mu odpovím, že na tom může něco být, ale ať si uvědomí, že my jsme zatvrzele trvali na plnění tempa fiskální konsolidace proto, že pro nás byla priorita dosáhnout do čtyř let vyrovnaných rozpočtů. Nemohli jsme přece ten trend otočit a deficity začít zhoršovat.

Zámečník: Jakkoliv si myslím, že vláda v roce 2010 možná reagovala trochu křečovitě, nebyla za tím jen obsese stlačit deficit. Existovaly i další příčiny, například vnitřní problémy ve velmi nesourodé koalici. Co se za Nečase stalo řekněme na ministerstvu dopravy? Že Vít Bárta dal stopku spoustě projektů. V časech recese udělat něco takového malé otevřené ekonomice s nedodělanou infrastrukturou, to mohla jen taková neřízená střela jako Vít Bárta. Rozhodně bych neřekl, že Petr Nečas nebo Mirek Kalousek nevěděli, že to je chyba. Ale co s tím měli dělat, pokud se současně chtěli vyhnout politickému přepřahání?

Pícl: Ale problém je, že tehdy se zastavila nejenom výstavba, ale i příprava pozemků. Dnešní ministr dopravy by rád stavěl, ale nemá k tomu projekty ani vykoupené pozemky. Totéž s evropskými penězi. Možná i v tomto ohledu vládu viníte z toho, že zaspala první rok. Ale když my jsme přišli do úřadu, neexistovala ani dohoda o partnerství s EU! Ta se narychlo sepisovala na Úřadu vlády, poslala se do Evropské komise, a pak teprve můžeme čerpat evropské peníze. Tak jak Nečas udělal novelu o veřejných zakázkách, tak podle ní dneska nevysoutěžíte ani rohlík. Někdo něco vysoutěží, a dalších dvacet, kteří neuspěli, výsledek napadne.

Zámečník: Jo, tady se přestřelilo, přešlo se do druhého extrému. Ale kdo tehdy řval, že je tu zkorumpované prostředí?

Mimo jiné sociální demokracie.

Zámečník: Samozřejmě. Úspěch i neúspěch jsou často i dílem lidí, kteří v tom kabinetě ani nesedí. Tento zákon o veřejných zakázkách vznikl pod silným tlakem médií, veřejného mínění a opozice včetně všech stran a sil, které dnes vládnou. Nakonec bych ještě rád zmínil jednu věc, o níž se téměř nemluví: tahle vláda profituje i z toho, že na finančních trzích jsme viděni jako země hodnověrná, takže i vláda a český veřejný sektor se financují levně. To je zásluha kabinetu Nečas–Kalousek. A odráží se to do dlouhodobých sazeb nejenom na vládním, ale i na soukromém dluhu, takže i na hypotékách. Kdo má hypotéku a mohl se zafixovat na rekordně nízkých sazbách, by si tu souvislost s prací tehdejší vlády měl uvědomit.

Pícl: Na druhou stranu, k čemu jsou lidem, kteří ani neměli možnost koupit si vlastní byt, nižší úroky? Stavebnictví právě z těch nízkých sazeb mělo profitovat, ale nemohlo, protože šlo do kytek. Byla to výhoda dosažená za příliš vysokou cenu.

Kalousek: Mně na tom vadí, že když už jsme dosáhli rychlým tempem cíle – a za nasazené tempo mě můžete kritizovat –, je zločin od toho cíle zase couvat zpátky.