Když Charles Dickens psal jeden z nejúspěšnějších románů všech dob Příběh dvou měst uvedl jej pověstnými větami: „Byly to nejlepší časy, ale byly to také nejhorší časy, byl to věk moudrosti, ale i bláznovství, byla to doba víry i neuvěřitelnosti, bylo to období světla a bylo to období temnoty, bylo jaro naděje a zima zoufalství, všechno bylo před námi a nic nebylo před námi, všichni jsme šli rovnou do Nebe, a všichni jsme šli úplně opačným směrem – v krátkosti byla to doba podobná dnešku….“

Nejslavnější lázně

Když si položíme otázku, jaké byly nejslavnější české lázně všech dob, tak odpověď bude kupodivu znít – bývaly to Teplice. Keltské spony a římské mince uložené jako obětiny ukazují, že teplé vody byly známé před více jak dvěma tisíci let. Vincentiova kronika z poloviny 12. století, tedy o dvě stě let dříve než měl Karel IV. objevit Vary, již zmiňuje teplé prameny. K rozvoji lázeňství došlo již v 16. století a někdy kolem roku 1580 byly vybudovány kamenné lázně, do nichž se voda napouštěla bronzovými chrliči. Teplice se rychle staly snad nejznámějšími lázněmi celé střední Evropy.

Sedm set let trvající lázeňská idyla byla přerušena v roce 1879, kdy došlo k průvalu vod na hnědouhelném dole Döllinger. Prameny se ztratily již před tím při obrovském zemětřesení v Lisabonu, ale tehdy po čtvrthodině opět začaly téct. Nicméně se jasně ukázalo, že na vydatnost pramenů mohou mít vliv i hodně vzdálené děje. To potvrdila i těžba hnědého uhlí ve vzdálenosti několik kilometrů od teplických lázní.

Vody tzv. „zapadly“, to znamená, přestaly vytékat na povrch a bylo nutné je jímat vrty, které bylo nutné prohloubit z tehdejších 150 m na současných víc jak 900 metrů! Zároveň se změnil i chemismus vod. Pro jednoduchost si představme, že teplá voda pramenů má složku hlubokého oběhu vod z hloubek 2-3 km a pak další středněhluboké i mělké složky. Pokud čerpám víc vody, tak se hluboká, nejvíc léčivá voda ředí studenými povrchovými zdroji. Mění svůj chemismus, ztrácí teplotu a tím i část své léčivé síly.

To vedlo k tomu, že z původních třinácti teplických pramenů jsou dnes využívány jen dva. Úplná náprava již nikdy nebude možná. Nicméně při správné péči o prameny bude lázně možné udržet a opatrně rozvíjet další staletí. Příběh Teplic ukazuje, že termální prameny je možné téměř zničit a z kdysi slavného evropského města udělat víceméně regionální záležitost. Historie Teplic je varováním pro současné Karlovy Vary.

Příběh dvou měst

Termální vody Teplic a Karlových Var se sobě podobají. Leží na křížení zlomových linií podobného směru a vody z hlubin Českého Středohoří i Doupovských hor mají sblížený původ. Spojuje je i další faktor – jsou zakryty nepropustnou jílovitou „pokličkou“, která zabraňuje tomu, aby teplé vody či oxid uhličitý utíkaly na stovkách netěsnících míst. Místo toho jsou směrovány do jedné hlavní linie, na které leží všechny karlovarské prameny. Těžba uhlí probíhala i v okolí Karlových Var a v nejméně třech dokumentovaných případech došlo po průvalech teplých vod do dolů po 90-120 dnech až k třetinovému poklesu vydatnosti karlovarských terem. Je tedy prokázáno, že porušení rovnováhy pramenů – a to ve vzdálenosti i víc jak 10 km od Vřídla – může mít na lázně tragický dopad.

Zřídelní linie je třeba „obcházet po špičkách“, nezatěžovat je velkými stavbami a nenarušovat nadloží, které prameny těsní. Zdá se, že samotná správa města si není vědomá rizik, i když příklady jiných poničených podkrušnohorských lázní ukazují, že pád do regionální bezvýznamnosti je možný. I kdybychom zůstali jenom u ekonomických parametrů, tak zhoršení lázeňské pověsti vede ke snížení cen pozemků a nemovitostí. Něco tak zdánlivě neurčitého, jako je dobrá pověst místa, se ve skutečnosti dá měřit v reálných cenách vašeho majetku.

Větší než Florenc

V Karlových Varech se v těchto dnech jedná o vybudování obřího autobusového a vlakového terminálu v prostoru mezi Varšavskou ulicí a Tržnicí, i když linkových autobusů jezdí do města stále méně a dobře se vejdou k rovněž předimenzovanému (a poměrně nedávno dokončenému) Dolnímu nádraží, které leží jen o tři sta metrů dál. Základní geologický a lázeňský problém této oblasti spočívá v tom, že část projektovaného terminálu je v místech ležících buď přímo nad karlovarskou zřídelní linií, nebo v její těsné blízkosti. Tuto linii, či spíše pásmo zlomů, je nutné úzkostlivě chránit před mechanickým narušením, kontaminací (například ropnými látkami), ale i proti změnám poměrů v mělkých i hlubších podzemních zvodních. Pásmo je ukloněné k jihozápadu pod úhlem asi 70°. Znamená to, že jakýkoliv únik třeba nafty se rychle vsákne do podložních pískovců, které jsou spojeny s termálními vývěry ve středu města.

V minulosti zde již několikrát byly naraženy oběhy vod o teplotě 12-16 °C s mineralizací až cca 2 g na litr vody, i s obsahem oxidu uhličitého, které měly sblížené složení s termálními vodami hlavní pramenní linie. Je proto celkem zjevné, že vody pod uvažovaným terminálem v blízkosti řeky Teplé a dokonce snad ještě na druhém břehu Ohře u vyústění Ostrovského mostu souvisí s Vřídlem a ostatními karlovarskými prameny. Celé území, kam nyní radnice směřuje své úsilí vedoucí k vybudování velkého nádraží, proto právem patří do ochranného pásma pramenů I. stupně, jak rozhodly závěry specializovaných průzkumných prací. „Vtažení“ integrované dopravy tak velkého města, jako jsou Karlovy Vary, do jednoho z nejvýznamnějších a nejstarších ochranných pásem nemá obdobu.

Jedná se však i o městský urbanismus, protože volná plocha nedaleko kvalitní budovy Tržnice by se mohla stát obchodním korzem či tržním náměstím, jaké v Karlových Varech schází. Je nutné si uvědomit, že v lázeňské části kolem Teplé již skoro žádní místní lidé nežijí a jádro osídlení Karlových Varů se posunulo právě do této oblasti. Je to – myslím – jediná větší, dobře dostupná rozvojová plocha nedaleko historického centra, jakou má město k dispozici. Riskovat kvůli v těchto místech zbytečnému terminálu osud zřídelní linie i urbanistické dotvoření města je pošetilé.

Prokletí velkých investicí

Karlovy Vary jsou městem na rozcestí už nejméně dvacet let. Dokonce i samotný vývěr Vřídla byl nedávno přenesen o kousek dál na volné prostranství. Když si tuto situaci dobře prohlédneme, máme dojem, že hlavním důvodem bylo to, aby se filmové hvězdy a představitelé města mohli bez problémů fotografovat, zatímco dřívější prostor byl stísněný a zkrápěný vodní tříští, takže čočka fotoaparátu se hned zamžila. Celkem to odpovídá jevu, který sociologové nazývají „společnost spektáklu“, tedy požadavku „být viděn“.

Dobře spravované sídlo se pozná podle toho, že je hezké na celé své ploše. Toho je docíleno větším množstvím malých, ale promyšlených investicí. Podivně spravovaná města se obvykle upnou na jednu či několik málo velkých investic. To se dá pochopit u tak potřebných věcí, jako je kanalizace, rozvoj infrastruktury nebo čistička vod. Místo toho však postaví třeba zimní halu, nebo zbytečně nákladně rekonstruují jedno veřejné prostranství, zatímco o kousek dál se rozpadají chodníky a chátrají domy. V městech s velkou investicí obvykle panuje tísnivý nedostatek peněz na běžný provoz, což odpuzuje běžné návštěvníky, kteří tvoří základ městské ekonomiky.

Normálně se do záležitostí městských samospráv nepletu. To si mají hlavně mezi sebou vyřídit obyvatelé města. Ale Karlovy Vary jsou jiné. Jsou geologickým a kulturním fenoménem evropského měřítka. Když stojíte na místě, kde se J. W. Goethe potkal s L. Beethovenem a rozhlédnete se kolem na výšiny Slavkovského lesa i do údolí Ohře a dál až k Jáchymovu a Klínovci, máte zřetelný pocit nějaké výjimečnosti a postupně ztrácené velkoleposti, na jejichž zbytku parazituje příliš mnoho lidí hledajících rychlý zisk. Teplé prameny, které dávají zdraví, byly ve většině kultur zázračné či dokonce posvátné. Byly tím, co s úctou obcházíme a s čím se neobchoduje.

Václav Cílek

Obr. 1 Dnešní Vřídlo

Obr. 2 Schéma hlavní karlovarské linie, na níž leží všechny využívané městské prameny (podle T. Vylity).

 

SMAZAT