Tak klidný volební sjezd sociální demokracie už dlouho nezažila. Žádné intriky, žádné partičky, žádná křídla, žádné zrady, které bývaly pro mocenský souboj v dominantní levicové straně typické od doby, kdy ji Miloš Zeman vytáhl do parlamentu a předal svým nástupcům, nejsou na dohled.

Není to tím, že by na první pohled nevýrazný Bohuslav Sobotka byl tak nezpochybnitelným lídrem s nezpochybnitelně vysokou podporou. Přesně naopak. S výjimkou epizody za krátké vlády Stanislava Grosse, která stranu před nástupem Jiřího Paroubka dostala na dno, sociální demokracie nikdy nebyla v tak akutním existenčním ohrožení jako dnes.

„Pokud se budeme sami poškozovat vnitřními konflikty a nedáme si pozor, skončíme jako ODS,“ opakuje v posledních měsících často Bohuslav Sobotka. Pravicová lekce, jak se z ODS, která ještě v roce 2006 měla 36 procent hlasů, stala malá strana s podporou kolem sedmi procent, má odstrašující sílu. Podobně jako propad TOP 09 po ostrém osobním střetu mezi exprimátorem Prahy Tomášem Hudečkem, pomýšlejícím na místo v nejužším vedení, a jeho náměstkem Jiřím Vávrou.

Sociální demokraté dobře čtou aktuální politickou mapu. Veřejný prostor úspěšně okupuje ANO Andreje Babiše, vybavené ekonomickou a mediální divizí, sbírající hlasy zleva zprava. Často opakované klišé, že k Babišovi se přesunuli hlavně zhrzení voliči pravice, se míjí s realitou. Už podrobnější analýzy předčasných voleb v roce 2013 ukazovaly, že ANO posbíralo podobné počty bývalých voličů sociální demokracie, ODS i topky. Různé průzkumy, a v některých z nich mají babišovci v této chvíli až 28 procent (o 10 procent víc než dostalo ANO v posledních volbách), znovu potvrzují, že přetahují ze všech stran.

Nenechme se zmást rádoby středopravou rétorikou Andreje Babiše. Ten přestal už před delší dobou útočit na ODS i TOP 09. Hlavním terčem je naopak sociální demokracie, jejímuž ostřelování věnoval podstatnou část svého projevu na manifestačním sletu svého hnutí. Útoky na kmotry jsou podstatně méně četné než ataky na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka. Od Babiše je to přirozená reakce. Na pravici už není kde brát. ODS i topce zůstávají po tom všem, co v poslední době zažily, v zásadě už jen skalní příznivci, kteří by Babiše nikdy nevolili. Takže se odlov přesouvá nalevo. „Jsme poslední soupeř,“ napsal trefně Bohuslav Sobotka poté, co jeho stranu Andrej Babiš celý sjezdový víkend osočoval z podrazů.

Poslední překážka

Nejen poslední soupeř ale i poslední překážka na cestě k mocenskému cíli, jímž je jednobarevná vláda babišovců (v nejhorším případě s jedním slabým koaličním partnerem) ve stylu Roberta Fica na Slovensku nebo Viktora Orbána v Maďarsku. K tomu je potřeba v našem volebním systému kolem 40 procent hlasů. Bez marginalizace sociální demokracie je dovršená babišizace nepředstavitelná. Nedá se čekat, že by Andrej Babiš dokázal i za neomezených finančních a mediálních možností Agrofertu přitáhnout více lidí než v předchozích volbách. A u těch, kdo jsou zvyklí zemi svým hlasem ovlivňovat, se jinak moc velký prostor nenabízí. Okamurův Úsvit už není volitelný, značná část jeho stoupenců je už nejspíš u Babiše, a komunisté si své tvrdé jádro pečlivě obhospodařují. Jejich příznivci jsou velmi často nespokojení a frustrovaní, nejsou ale zvyklí politicky experimentovat a většinou se drží osvědčené značky.

Sociální demokracie si už zjevně uvědomila, že představa o nové pravolevé ose, kde napravo bude velkokapitalista Babiš a nalevo socialisto-odborářská ČSSD, byla iluzí. Babiš jde po nich a toto vnější ohrožení je spojuje. V současné atmosféře, kdy se vše podstatné odehrává pod povrchem a v zákulisí, neuvidíme to důležité na víkendovém sjezdu ČSSD v Kongresovém centru na Vyšehradě. Zásadní manévr na záchranu a přežití strany začne Bohuslav Sobotka se svým týmem v čele s prvním místopředsedou Milanem Chovancem provádět až s novými mandáty po sjezdu.

Sociální demokraté si racionálně uvědomují, že jestli by je něco v této oslabené pozici zničilo, je to vnitřní konflikt. „Jakkoli jsem dalek toho, abych za naším slabým volebním vítězstvím v předčasných volbách viděl nějaký fundamentální důvod, nemohu pominout fakt, že se na něm mimořádně negativně podepsala velká nejednotnost strany způsobená dlouhodobými ostrými konflikty v jejím vedení. Tyto konflikty zbavovaly stranu potřebné akceschopnosti, zpochybňovaly její kredit ve veřejnosti, odrazovaly potenciální voliče, zbavovaly stranu energie soustředit se na úspěšnou realizaci její politiky,“ píše členům před sjezdem Sobotka. A preventivně ukazuje na viníky. „Jednou z ústředních postav těchto konfliktů byl Michal Hašek, tzv. haškovské či zemanovské křídlo ve straně a často také Miloš Zeman. Pro stranu to byla jedna z nejhorších chvil v její obnovené polistopadové historii. V sázce byla její další existence. Tímto bezohledným a účelovým způsobem změny vedení ČSSD, který pošlapával veškeré demokratické principy a mechanismy tvorby politické vůle, na kterých je každá demokratická strana založena, hrozilo, že dojde nejen ke znemožnění, aby se ČSSD jako vítěz voleb pokusila sestavit vládu, ale že nakonec dojde k jejímu fatálnímu vnitřnímu rozštěpení a následnému rozpadu. Způsob provedení puče byl pro ČSSD navenek i dovnitř velmi zahanbující a na pozadí významných dějin naší strany působil nejenom smutně, ale i trapně. Vypovídal rovněž hodně o tom, jak byli jeho organizátoři nezralí, politicky a lidsky. Puč nás zesměšnil, ponížil a poškodil jak před našimi voliči, tak našimi politickými partnery.“

Marginalizovaný Zeman

Velmi sebevědomé vystupování tradičně opatrného Sobotky proti rozvracečům Haškovi a Zemanovi ukazuje, že z jejich destruktivní síly nemá obavy. Při různých příležitostech připomíná, že ztratili vliv.

Prezident se snaží Sobotku provokovat. Premiér je ale zjevně schopný zcela přesně vyhodnotit bezvýznamnost hlášek z Hradu. Před měsícem si Zeman v rozhovoru pro Babišovu MF DNES zaprovokoval, že kdyby padla Sobotkova vláda, jmenoval by premiérem Babiše. A hned přidal své koaliční úvahy s absencí ČSSD. „Tady z hlediska politické aritmetiky hrozí jedna možnost, která sice působí nepravděpodobně, ale není vyloučena. Pokud dobře počítám, tak hnutí ANO by mohlo sestavit 102- či 103člennou koalici s TOP 09 a ODS. Dobře, řeknete mi, že je téměř nepřekonatelný názorový rozdíl mezi panem Babišem a panem Kalouskem. Ale já budu říkat, že žádný názorový rozdíl není nepřekonatelný.“ Nechme teď stranou, že ODS i topka by se kohabitací s Babišem definitivně zničily.

Premiér to trefně komentoval slovy, že prezident chce, ale už nemůže ovlivňovat. „Spekulace prezidenta Zemana jsou čisté politikaření bez reálného základu. Zeman se tím jen znovu snaží ovlivňovat před sjezdem ČSSD vnitřní poměry ve straně. Jeho vliv už je ale minimální, což dokázal i loňský nezdařený puč.“

V Sobotkově dopise před sjezdem jsou rozsáhlé pasáže, čím vším v minulosti současný prezident ČSSD ublížil. Ilustrací, jak premiér Zemana ignoruje, je to, že ho vůbec na sjezd nepozval. Z prezidentových slov je zřejmé, že by k členům nejsilnější vládní strany promluvil rád. „Respektuji přání pana předsedy Sobotky, i když jsem byl původně samozřejmě připraven na sjezd přijet,“ přiznává v korespondenčním rozhovoru pro Aktuálně.cz. Zeman už měl i předpřipravený proslov, v němž chtěl sociální demokraty upozornit, jak rychle a snadno mohou přijít o voliče. „Je velice obtížné dosáhnout zvýšení volebních výsledků ze sedmi na dvaatřicet procent během pěti let, ale je velmi snadné tuto pozici ztrácet, pokud sociální demokracie nedokáže včas zanalyzovat svoje chyby,“ vzkázal jim. Premiér ale zjevně chyby analyzuje, takže exhibicionistického prezidenta, který by mu mohl rozehráváním soubojů rozkládat stranu, preventivně vůbec nezve.

Prezident se nějakou dobu snažil vlichocovat Babišovi v naději, že ho oligarcha zařadí do své mocenské party. Přes svůj značný intelektuální úpadek má Miloš Zeman ale stále dobrý čich pro mocenské hry. Takže rychle pochopil, že Babiš rozumí jen síle. A má-li s ním hrát jako rovný s rovným, musí mu svou sílu předvést. Chtěl k tomu využít demisi ministryně Válkové. Ta se ale, jak sdělil prezident svému kancléři při cestě po Jordánsku, „bohužel podělala“. Nicméně bez vědomí Babiše, ovládajícího ministerstvo spravedlnosti, se dohodl bleskově se soudci a rychle jmenoval jimi vyvoleného předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala. Minulý týden při turné po Plzeňském kraji Babiše napadl za stav rozpočtu a chabý výběr daní.

Přes semknutí v ohrožení zůstává premiér stále velmi ostražitý, pečlivě sleduje všechny názorové tenze ve straně a snaží se je řešit hned v zárodcích. Výsledkem toho je třeba velmi rozplizlá, nejasná politika vůči Rusku. Sobotka z vnitřních průzkumů ví, že většina voličů jeho strany nejsou žádní kremlofilové a putinovci. Jenže ve straně má pár skalních slavjanofilů typu Jaroslava Foldyny, které nechce vyprovokovat k žádné otevřené rebelii kvůli zahraniční politice. Stejně tak nechce provokovat velké ekonomické skupiny a podnikatele, kteří mají v Rusku své zájmy. Když proti vám stojí Agrofert, musíte být obezřetní. Není to žádný zodpovědný státnický přístup. Nevypadá to dobře a špatně se to hájí. Sobotka a spol. jsou ale zjevně přesvědčeni, že je to nezbytné.

Tichá antioligarchická koalice

Co přijde po sjezdu? Sociálním demokratům se za první rok vládnutí podařilo prosadit podstatnou část svého programu. Zvyšují důchody, ruší zdravotnické poplatky, rozkládají Nečasovu důchodovou reformu. Přidávají státním zaměstnancům. Nezískávají za to ale žádné politické body. Všechno přehlušuje Babiš se svou frenetickou slovní aktivitou, který přitom z vlastních slibů fakticky neprosadil nic. Ty sociálně demokratické sliby zatím zatížily státní rozpočet desítkami miliard nových výdajů. V této chvíli je tedy vládnutí koalice velkokapitálu a socialistů ve značném minusu oproti stavu, kdy by na nic nesahala. ČSSD chtěla své sociální vymoženosti financovat z vyšších firemních daní. To ale zablokoval Babiš s tím, že dokáže vybrat víc ze současných daní. Zatím se mu nedaří. Výnosy z daní rostou pomaleji než ekonomika a útraty, takže se fakticky snižují. Ministr financí už teď pod vlivem chabých výběrů tvrdí, že dřív než v roce 2017 se s vyšším inkasem počítat nedá. Pro takový případ je v koaliční smlouvě zavedení speciálních sektorových firemních daní pro energetiku a telekomunikace. Sociální demokraté to teď Babišovi často připomínají, stejně jako už se začal do stavu státního rozpočtu navážet Zeman.

Přes mocenskou expanzi Babiše do úřadů a státem ovládaných firem se zatím sociálním demokratům podařilo udržet dvě klíčové: ČEZ a Českou televizi. Oba ředitelé, Daniel Beneš a Petr Dvořák, vědí, že by se jich Babiš rád zbavil, ale nemá nad nimi moc. V červnu na valné hromadě ČEZ premiér na poslední chvíli zabránil sesazení Beneše, za něhož už měl Babiš připraveného sobě loajálního nástupce. Teď nemá ministr financí v dozorčí radě dost svých lidí, aby se Beneše zbavil.

ANO nemá kontrolu ani na Radou ČT, při jejímž doplňování se proti němu spojila sociální demokracie, ODS a TOP 09. Takových kruhových obran proti rozpínání babišovců se dá hned po sjezdu čekat víc. Jednou z prvních příležitostí bude návrh Miroslava Kalouska, aby byly strategické firmy převedeny z ministerstva financí na ministerstvo průmyslu a obchodu. O tomto nápadu jednala už 23. února ve značně vyhrocené atmosféře koaliční rada. U tohoto bodu začal Babiš podle zdrojů Týdeníku Echo vůbec poprvé vážně vyhrožovat demisí, pokud by pro Kalouskův návrh někdo z vládních poslanců hlasoval. Podezření má hlavně u některých sociálních demokratů, kteří by měli zájem, aby kontrolu získalo jejich ministerstvo průmyslu. Babiš je chce zajít na klub ČSSD přesvědčit, aby to nedělali. Podle zdrojů Týdeníku Echo ze sociální demokracie i obou pravicových stran je pro odebrání státních firem Babišovi připravená hlasovat značná část ČSSD včetně vedení. Čeká se jen, až bude po sjezdu, aby nebyl Babiš přímo nebo přes svá média schopen vyvolat roztržku uvnitř strany.

Tichá antibabišovská koalice bude v příštích měsících v akci častěji. Dá se čekat, že zafunguje třeba u zákona o státním zastupitelství, který přinese do sněmovny nový ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Otázkou je, k čemu to Andreje Babiše vyprovokuje. Sociální demokraté z vlády rozhodně odcházet nechtějí. S novým vedením se chystají na poziční boj o čas.