Tyjátr schovaný pod křídly švandy

Se začátkem adventu asi dává smysl, že divadelní premiéry jsou jako z pohádky. Ale najde se vzdor: například cyklus scénických čtení „8@8“, kterým se Divadlo Letí rozhodlo oslavit svoje desetiny (pro pořádek: cyklus tohoto jména je pořádán celých těch uplynulých deset let a pro letošek je spojen s oněmi kulatinami proto, že prezentované kusy jsou dárek divadlu). Jak lze tušit z titulku, jde o osm skic českých i zahraničních her, které chtějí seznámit s divadelními novinkami různě ze světa. Letos ještě zbývají různé příspěvky: třeba „hypnoticko-hysterický-sexuálně diferencovaný-(fe)male-mysteriózně a materialisticky pojatý genealogický pražský manifest“ Natálie Deákové (úlet), „poetická hra o různých formách nepřítomnosti“ Davida Košáka (realita), či „Kafka na řeznickém špalku v podání katalánského dramatika Esteve Solera“ (absurdita).

DesetiLETÍ, scénické skici 8@8
Pořádá Divadlo Letí ve Studiu Švandova divadla
Představení 2. 12. od 20:00 a 3. 12. od 18:00
www.divadlo-leti.cz

Kámen, papír, nůžky, skokanský můstek

Slova Urbo Kune znějí jako zaklínadlo, ale ani jejich překlad z esperanta do češtiny porozumění nepomůže: anebo lze výraz „společné město“ chápat jinak než jako pleonasmus? Každopádně od vydání stejnojmenného románu Miloše Urbana před měsícem je to výraz v češtině zjevně přítomný. Teď se jeho četnost možná ještě zvýší se zahájením výstavy téhož jména, která představuje experiment studentů architektury, kteří vytvořili model „membránového utopického města“ coby možnost, jak využít kamenolom v pražské Zbraslavi, až v něm ustane těžba. Výsledná představa v podstatě vrací kopec na své místo: jeho součástí ovšem jsou obytné čtvrti, vzdělávací a kulturní prostory, zahrady, obchodní centra, hřbitovy, ale taky skokanský můstek, skatepark, pěstírna konopí, pivovar i vězení. Výstavu dotvářejí obrazy Pavla Růta inspirované touto fikcí.

Urbo Kune
Kurátor výstavy: Petr Hájek
Výstava v Centru současného umění DOX je k vidění od 27. 11. do 18. 1.
Návrh města je zdokumentován v katalogu, přístupném na stránkách: www.membranecity.eu
www.dox.cz 

Frajer John nakládá, skládá a diriguje

Přípravy na prosincový vstup nového dílu Hvězdných válek do kin probíhají naplno a tak, jak mají. Tedy kaskádovitě – jako by přibývalo dortu známé a vytoužené chuti, z kterého postupně jsou nabízeny k ochutnání větší a větší kousky. Po několika krátkých videích je to teď devadesátiminutový záznam koncertu hudebního skladatele Johna Williamse, určený v kvalitním zvuku pro kina a nahraný letos v Los Angeles u příležitosti zahájení sezony ve Walt Disney Music Hall. Williamsova hudba byla mockrát oceněna, ostatně z běžné výbavy hollywoodského filmu se vskutku vymyká, neboť je to skutečně dílo symfonika, který má (i jako dirigent) cit pro ladění orchestru. Máloco z jeho obsáhlé tvorby se může rovnat právě opusu Hvězdných válek, jehož náročnost, nápaditost a ucelená struktura působí tak, že film má za drobný dodatek k sobě samé; kdeže naopak.

John Williams: filmová hudba
V kinech od 26. listopadu.

Bombr pověšený skiny na hřebík

Nakonec „zpráva o našinci“, jakýsi katalog lákavých postřehů a vysvětlení, proč zdejší atmosféra po sametové revoluci je založena sérií antinomií a ironií, proč tedy třeba ve funkci prezidenta tak dlouho mohl vydržet muž paradoxu Václav Havel. Postřehy spisovatele a redaktora Ondřeje Horáka jsou levné: „Jednou z mnoha porevolučních novinek byly nektarinky. Broskve bývaly v létě k dostání i za komundírů, ale nektarinky – ty broskve bez chloupků, ty holé, lesklé plody –, to byl důkaz, že je zas o trochu líp.“ Ale i přesnější: „A tak se zdálo, že Česká republika se stala Českou republikou především v roce 1996, kdy fotbalisté prohráli až ve finále mistrovství Evropy s týmem znovusjednoceného Německa. A pak samozřejmě i v roce 1998, kdy hokejisté ve finále olympijského turnaje porazili tým reprezentující to, co zbylo ze Sovětského svazu.“

Ondřej Horák: Sametání pod koberec. Devadesát detailů z divokých devadesátých
Vydalo nakladatelství 65. pole roku 2015. 160 s. 248 Kč.