Divadelní Záhřeb, designová Praha, filmové Brno, televizní Beskydy
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Tentokrát barevněji, neboť od každého trochu: premiéra klasické hry ve velkém měšťanském divadle, rodinný výlet za krásami designu, přehlídka neznámých animovaných filmů, v televizi československý western a na čtení literární časopis.
Jak na oligarchu
K Jaderskému moři našinec jezdí stejně rád jako kdysi, třebaže o jeho národech ví míň než kdysi. Balkánská kultura je totiž v posledních desetiletích v našich končinách opomíjena a přehlížena, knih vychází minimálně, filmy se v kinech ani v televizi příliš nehrají, na divadlo také dojde zřídka. Je to škoda, trhají se tak staleté svazky. Nebýt stoletého výročí začátku první světové války, které by bez balkánského příspěvku nebylo úplné, bůhví kdy by se tento kus Evropy znovu dostal do české pozornosti. Potvrzuje to Divadlo na Vinohradech, které na úvod nové sezony připravilo premiéru hry Miroslava Krleži Rod Glembayů. Krleža patří k významným autorům moderní chorvatské literatury, přičemž jeho život ovšemže kopíroval běh balkánských dějin od přelomu 19. a 20. století do nedávných 80. let. Bouřil se proti Rakousku-Uhersku, požadoval svobodný stát, později sice byl členem Komunistické strany Jugoslávie, současně však patřil k jejím kritikům a jako autor se vymezoval diktátu socialistického realismu. Povahou tedy potížista, autorsky všestranný: psal poezii, prózu i dramata a ve všem vynikal. Jeho bankéřská sága byla dosud v češtině uváděna pod titulem Páni Glembayové (první překlad vznikl už roku 1960). Je to rodinné a společenské drama, odehrává se v předválečném Záhřebu a simuluje napětí tehdejší zdánlivě bezproblémové společnosti, jak si ho s odstupem sta let představujeme. Rodinná sešlost rozvětveného klanu Glembayů, vlivných bankéřů, vypadá jako šťastný dýchánek. Brzy však ze vzájemných konfrontací vyjde najevo, že lidem se nedaří a společenská vyspělost, na niž všichni spoléhají a o jejíž bezpečí se opírají, je vrtkavá i mezi příbuznými. Odhalované nevěry, podvody, nezhojená bolest z rodinných sebevražd nebo amorální jádro rodinného finančního byznysu znejisťují a nahlodávají počáteční klid, až vše skončí velikou ozdravnou explozí. V provedení vinohradského divadla hrají: Tomáš Töpfer, Dagmar Havlová, Ondřej Brousek, Zuzana Vejvodová, Petr Kostka, Luboš Veselý a další.
Miroslav Krleža: Rod Glembayů. V režii Martina Huby uvádí Divadlo na Vinohradech. Premiéra 12. září v 19:00. Další termíny představení naleznete na stránkách www.divadlonavinohradech.com
Design, kam se podíváš
Dvacáté setkání věnované přehlídce autorů především užitého designu. Tentokrát pořadatelé slibují, že se sejde na 330 (amatérských) designérů, kteří předvedou své nejnovější výkony a představy v oblasti výrobků běžné denní spotřeby – ať už jde o oblečení, šperky, nebo módní či interiérové doplňky. Aby přehlídku takové šíře pojilo aspoň něco, bylo vybráno a osloveno dvacet tvůrců, nechť vytvoří výrobek inspirovaný grafickou podobou Dyzajn marketu, jež tentokrát zdůrazňuje „mentolově zelené kosočtverce“. Kolekce těchto výrobků bude k vidění pouze na festivalu a zahrnuje kabelky, batohy, brože, náušnice, dámské šaty, stojan na víno, skleničky, porcelán, ale dokonce rovněž motýlky a pralinky, pro děti krasohledy, pro intelektuály obal na knížku a pro sportovce bicykl. Výstava je ovšem prodejní. – Jelikož se toto setkání od svého prvního uvedení velmi rozrostlo a stalo se oblíbenou pražskou kratochvílí, zařazují organizátoři k přehlídce i festivalovou kulturní část. Letos sestává z módní přehlídky a koncertů a vystoupení Oswalda Schneidera, Dejavu DJ's, Nylon Jail, Tango Underground Fiesta, HiFi nebo Violy – ačkoli nejznámějším vystupujícím patrně bude kapela Midi lidi, jejíž hravé ironizování starších hitů a tuzemské bulvární atmosféry působí i po letech pořád ještě osvěživě. Jelikož Dyzajn market je koncipován jako akce pro celou rodinu, je přichystán i program pro děti: jednak workshopy věnované samozřejmě designu, jednak divadelní představení, která budou pravidelně k vidění na obou festivalových scénách. Vystoupí divadlo „nové vlny současné pantomimy“ Mime Prague, jež zahraje svou srpnovou novinku, pohádku o tom, že bydlet se dá kdekoli (jmenuje se Na smeťáku), anebo pohádku O kóče a pséku, což prý má být „punková klaunérie“.
Festival Dyzajn market proběhne v sobotu a neděli 13 a 14. září mezi 10:00 a 20:00 na Piazettě Národního divadla a na Střeleckém ostrově v Praze. Vstup je zdarma. Podrobný program naleznete na stránkách www.dyzajnmarket.com
Animáčkům vstříc
Dějiny bezpečně potvrzují, že k hybatelům společenského dění, kteří přicházejí s převratnými nebo aspoň dobrými nápady, patří vysokoškolští studenti. Jako teď v Brně: spolu se svým spolužákem z žurnalistických studií přišla parta studentek Ústavu filmu a audiovizuální kultury brněnské Filozofické fakulty s nápadem rozšířit povědomí o animovaném filmu pro dospělé publikum. Tak vznikl projekt Studentského kina Masarykovy univerzity v Brně a Univerzitního kina Scala nazvaný Animotéka. V nadcházejícím podzimním semestru proběhne každé úterý ve Scale jedna projekce světového animovaného filmu, celkem jich bude deset. Program dosud není veřejně znám, a tak je třeba spokojit se prozatím s jeho obecnou anotací, podle níž bude složen ze snímků „z různých koutů světa i časových období a nabídne jak celovečerní snímky, tak experimentální a užitnou tvorbu rozličných technologií a stylů“. Animovaný film totiž tito studenti nechápou jako žánr, nýbrž jako techniku, která na rozdíl od hraného filmu nabízí možnosti jít za hranu reality. Zdálo by se, že taková jednoduchá úvaha je samozřejmost, jež nestojí za řeč, ale proč nevěřit pořadatelům, že dobře vědí, proč ji připomínat? – Aby byl dodržen obvyklý zábavní normativ, jak se mezi jinými akcemi zviditelnit a zaujmout, připravili pořadatelé pro své návštěvníky a fanoušky soutěž. Její účastníci mají za úkol připravit animovaný videoklip na přidělenou píseň „turbošansónové“ kapely Poletíme?. Vítěz soutěže, vyhlášený na křtu nového alba skupiny 18. listopadu, získá možnost připravit pro kapelu oficiální videoklip. Přihlásit se do soutěže je možno do 20. září – a jelikož je zatím k dispozici devatenáct z dvaceti zvažovaných písní, jen směle do toho.
Projekt Animotéka začíná zahajovacím večerem v kině Scala 18. září v 19:30. Vstupné je dobrovolné. Další informace k projektu naleznete na blogu http://animoteka.blogspot.cz
Vzpomínky na Beskydy
Televizní program v příštím týdnu nabízí docela dost pěkných filmů, dokonce i když zůstaneme jen u zdejší produkce. Tak třeba ČT2 připravila výjimečný pozdně večerní víkend: v neděli 14. září poběží ve 21:50 Ucho – drama z 60. let o tom, jak všudypřítomné odposlechy destruují osobní, rodinný i kariérní život, je, upamatujeme-li se na velké české kauzy posledních let, stále aktuální. O den později o půl dvanácté v noci půjde Noc nevěsty; to je balada odporu dcery zemřelého velkostatkáře a bývalé jeptišky proti násilné kolektivizaci. Oba snímky připravil hvězdný filmařský tandem vážných témat režisér Karel Kachyňa a scenárista Jan Procházka, kteří – než Procházka v roce 1971 ve dvaačtyřiceti letech nečekaně zemřel – spolu natočili jedenáct filmů během jednoho desetiletí. Na ČT2 však oběma dílům předchází majstrštyk jiných dvou autorů: v sobotu televize uvede Stíny horkého léta režiséra Františka Vláčila a scenáristy Jiřího Křižana. Je to málomluvný příběh z poválečných Beskyd. Na rodinném statku na horské samotě se dře a snaží obdělat nehostinné pole tvrdohlavý rolník (Juraj Kukura), který se se svou ženou (Marta Vančurová) stará o dvě děti. Jednoho dne obsadí jejich hospodářství skupinka vojáků, pravděpodobně banderovců, procházejících republikou na západ do Německa. Chtějí si zde odpočinout, vyléčit se ze zranění, nabrat zásoby a zjistit, kudy a kdy dál. Rodinu vezmou jako rukojmí. Muž ve snaze ochránit svou rodinu pokorně naslouchá jejich příkazům a těžce snáší pohrdání svého dospívajícího syna, jenž by se s agresory rád vypořádal silou. Otcovo chování je však klam: nakonec se útočníkům postaví a udělí synovi lekci o tom, že v životě je i s odporem jako s čímkoliv jiným třeba vyčkat na správnou chvíli. Film je z roku 1977 a lze ho vnímat také jako podobenství tehdejšího života, kdy našinci hrozily pušky, byl zavřen za plotem svého domu a ven mohl jen na dovolení. Přitom je to western. – Scenárista Jiří Křižan je znám především snímkem Je třeba zabít Sekala. Křižan ovšem českou (anebo spíš moravskou) kotlinu viděl westernovýma mnohem dřív. Ať už šlo o valašské účtování s padesátými roky ve vzpomínce na vlastní rodinnou tragédii Tichá bolest, anebo právě o opomíjené Stíny horkého léta, v jejichž příběhu režisér Vláčil táhlými záběry na luční ticho rozpálené sluncem vypíchl atmosféru vzrůstajícího očekávání. A mimochodem: je to jediný film, v němž lze vidět Jiřího Bartošku jako blonďáka.
Stíny horkého léta vysílá ČT2 v sobotu 13. září od 23:20.
Přísliby malých literatur
Z literárních časopisů, vycházejících v této zemi naštěstí pořád v hojném počtu, vynikají svou stabilní vysokou kvalitou už bezmála čtvrt století Souvislosti. V uplynulém týdnu vyšlo jejich druhé letošní číslo, věnované po roce dvěma menšinovým francouzským kulturám. Zatímco ale před rokem časopis představil proměny v tradicích starého bretonského písemnictví, nové číslo je zaměřeno na současnou okcitánskou a bretonskou tvorbu. V rozhovoru s Jeanem-Markem Courbetem, trefně nazvaném „Otázka regionálních kultur je univerzální“, se lze dočíst třeba, v jaké kondici a paradoxním postavení se oba jazyky nacházejí: přestože regionálně dochází ke zlepšení jejich postavení, stále ještě prý obě kultury bojují o přežití. Jedním z důvodů je přehlíživost francouzského státu. Coubert například tvrdí, že „kdyby dnes Francie chtěla vstoupit do Evropské unie, kvůli jejímu odmítavému postoji k regionálním jazykům by jí to nebylo umožněno“. Samotný literární výbor představuje hlavně básníky obou jazyků (Armanda Robina, Pierra-Jakeze Héliase, Xaviera Gralla nebo Maxa Rouquettea). – Druhým tématem čísla je dílo Hanse Christiana Andersena a studie o českých překladech jeho textů. Téma otvírá próza Stín v převodu Františka Fröhlicha, rovněž autora zmíněné translatologické studie. Jelikož však zemřel uprostřed příprav tohoto čísla, zůstalo andersenovské téma ve svém zárodku. Každopádně oba uvedené texty představují pravděpodobně poslední práce dokončené a připravené samotným Fröhlihem k vydání. Redakce Souvislostí v dodatku k oběma Fröhlichovým příspěvkům slibuje, že se k autorovi vrátí a z pozůstalosti bude uvádět jeho další příspěvky. Z dalších příspěvků stojí za upozornění drama Patrika Ouředníka Pryč s pornografií, úryvky z korespondence mezi Johannem Wolfgangem Goethem a Arthurem Schopenhauerem (v překladu Martina Pokorného) či obsáhlý rozhovor s čínským prozaikem Jen Lien-kchem, jenž mimo dalšího zahrnuje úvahy o odpovědnosti a zradě spisovatele vůči sobě a svému národu – což jsou témata, jež by měla být našinci blízká. Kritický oddíl čísla přináší recenzi Marty Ljubkové na poslední knihu Petry Hůlové Macocha či ohlas Anety Hauznerové na nové básnické CD Škrábanice autorů Michala Rataje a Jaromíra Typlta. A mnoho dalšího.
Souvislosti – revue pro literaturu a kulturu, 2/2014: (Ne)francouzská poezie nové doby, Hans Christian Andersen. 272 s. 139 Kč. Podrobný přehled čísla a úryvky z něj naleznete na stránkách www.souvislosti.cz.