Nedávné parlamentní volby ve Francii ukázaly zajímavý nový efekt. Vítězné hnutí Republika v pohybu nového prezidenta Emmanuela Macrona dosáhlo na jednu z vůbec nejpočetnějších většin v dějinách páté republiky. Celkově má ale jeden z nejslabších mandátů, a tím pádem nejmenší legitimitu. K volbám totiž přišlo jen necelých 44 procent voličů. S velkým odstupem nejméně za posledních šedesát let. Při předchozích parlamentních volbách v roce 2012 odevzdalo hlas 55 procent oprávněných voličů. V letech 2002 a 2007 byla účast kolem šedesáti procent.

Měřeno počty hlasů, má historicky nejslabší prezidentský mandát i samotný Macron. Není to fenomén, který by lavinově válcoval Francii, jak se může z některých titulků zdát. Má svůj fanklub, což je zhruba 25 procent Francouzů oprávněných volit. Ostatní politici ale své fanoušky k volbám nejsou schopni dostat. Tím Macronovi vyklízí cestu, aby se svým fanklubem mohl Francii se silnou dominancí ovládat.

U nás se schyluje k podobné dominanci premiéra Andreje Babiše, který bude možná se stejně slabým mandátem schopný ovládnout Česko. Stále dokola pokládaná otázka, komu Babiš bere voliče, míří trochu mimo. Babišův fanklub je svým guru nadšený a k volbám se chystá. Ostatní strany své fanoušky strhnout nedokážou.

Poslední průzkumy ukazují stejný trend. Jen na okraj je potřeba říct, že jejich vypovídací hodnota stále klesá. Většina agentur už se ani neobtěžuje dát dohromady vzorek přes tisíc respondentů, což je minimum, aby měl vůbec nějakou vypovídací hodnotu. Včerejší CVVM sbíral skoro dva týdny data od 983 lidí. Jen 942 z nich má přitom volební právo. Pozoruhodné už je zařazení těch, kdo vůbec nemohou jít volit. Vzorek se skládá z lidí nad 15 let, přestože volební právo je od osmnácti. Když se odečtou ti, kdo volit jít nechtějí nebo nevědí koho, zbývá 523 odpovědí. Ty těžko můžou odrážet realitu.

Jeden z mála průzkumů, který se před posledními volbami na začátku června ve Velké Británii trefil, pracoval se vzorkem 50 tisíc voličů. Pět set v každém ze 650 okrsků, v nichž se členové parlamentu vybírají. Spojené království má zhruba šestkrát víc obyvatel než Česká republika, takže podobně kvalitní vzorek by měl čítat kolem 8400 respondentů. Takový tady nenajdete. Laciné místní průzkumy mají přesto obrovskou moc ovlivnit atmosféru.

I ochotu lidí jít k volbám. Právě ta bude pro výsledek tentokrát výrazně důležitější než dřív. I z těch nepříliš přesných průzkumů je totiž vidět hlavní trend. A ten je zřejmý. Ochota babišovců jít k volbám je výrazně vyšší než u jiných politických stran.

Když se CVVM ptal na volební preference, do nichž počítá i nerozhodnuté a ty, kdo volit jít nechtějí, má Babiš 23 procent. Druzí komunisté 9,5, třetí socialisté 9 a čtvrtá ODS 7,5 procenta. Těch, kteří rozhodně nechtějí jít volit, je jen 9 procent. Nerozhodnutých 22 procent.

Když se ale sestaví volební model z těch 523 rozhodnutých jít k volbám a vybrat si stranu, má Babiš 34 procent. Komunisté 14,5, sociální demokraté 12 a ODS 11 procent.

Je to přesně macronovský efekt. Babiš má fanklub věrných. Ostatní své fanoušky neumí přitáhnout, což vůbec neznamená, že jsou u Babiše. Pokud by volby dopadly tak, jak věští průzkumy, Babišovi bude při očekávané účasti 60 procent stačit k ovládnutí země s jedním slabým koaličním partnerem po boku podpora lehce přes dvacet procent oprávněných voličů.

V Česku je zhruba 8,5 milionu lidí s právem volit. To znamená, že Andrej Babiš by dostal zhruba 1,7 milionu hlasů. To sám o sobě není slabý mandát. Blíží se rekordu, jehož dosáhla ODS v roce 2006, když zvítězila při rekordně vysoké účasti 64,47 procenta s 1 892 475 hlasy. Jenže žádnou dominanci jí to nepřineslo. Ve volebním patu sto na sto naopak vůbec nebyla schopna dlouho sestavit většinovou vládu. Druhá sociální demokracie totiž dostala 1 728 827 hlasů.

V letech 2010 a 2013 už sociální demokracie vítězila s podstatně slabšími mandáty jen málo přesahujícími milion voličů. Taky už nikdo nebyl schopen politické scéně dominovat a pravicový kabinet z roku 2010 i levicově populistický z roku 2013 neměly vůdčí strany, ale dva podobně silné partnery se srovnatelnými volebními výsledky.

Dominanci Andreje Babiše dokážou zastavit ostatní strany jen tím, že přitáhnou své sympatizanty k volbám. Andrej Babiš není silný. Jen vypadá silný, protože kolem něj jsou slabí. Rizikem pro Česko není síla Babiše, ale slabost ostatních. A jejich neschopnost přesvědčit své fanoušky, aby je podpořili. Už teď se dá říct, že čím bude vyšší volební účast, tím bude slabší dominance Babiše.