• Francie bude příští rok volit prezidenta ještě ve výjimečném stavu, který v zemi panuje od loňských islamistických masakrů. To výrazně změnilo atmosféru. Země proslulá bezstarostností, frivolností a požitkářstvím se uzavírá do sebe. Čím dál víc lidí má pocit, že kvůli přehnanému masovému přistěhovalectví z muslimského světa a radikalizaci značné části tamních vyznavačů islámu mizí tradiční francouzský styl života. Bary a kavárny vytlačují obchody s halal potravinami.

Země, jež dala světu bikiny, sleduje, jak se po jejích ikonických plážích promenuje čím dál víc zahalených muslimek. Šéf jedné z francouzských zpravodajských služeb Patrick Calver pár dní před červencovým masakrem v Nice varoval, že největším rizikem není terorismus, ale radikalizace společnosti. Francie se podle něj dostala na hranu občanské války.

V takové atmosféře bude přirozeně bezpečnost, omezení masové migrace a tvrdý kurz proti radikálním islamistům s velkou převahou hlavním tématem. Volby ale paradoxně nakonec může rozhodnout něco jiného. Recepty na resuscitaci dlouhodobě stagnující francouzské ekonomiky a ochranářství.

Pokud se nestane něco mimořádného, ve druhém kole prezidentské volby proti sobě stanou šéfka Národní fronty Marine Le Penová a kandidát pravicových Republikánů. Vládnoucí socialisté jsou prakticky bez šance. Podpora jejich prezidenta Françoise Hollanda klesla na rekordní dno čtyř procent a žádný hvězdný politik, který by je zachránil, není na dohled.

Kandidátem pravice se po druhém kolem republikánských primárek tuto sobotu s největší pravděpodobností stane bývalý premiér François Fillon. Ten už v prvním kole získal za rekordního zájmu pravicových voličů 44 procent hlasů. Dokázal porazit bývalého premiéra a starostu Bordeaux Alaina Juppého (dostal 28 procent) a exprezidenta Nicolase Sarkozyho (20 procent). Sarkozy pro druhé kolo vyzval své fanoušky, aby dali hlas Fillonovi.

Distingovaný právník původem z Le Mans je bytostně pravicový. V přístupu k migraci, integraci přistěhovalců a islámu si nezadá s Marine Le Penovou. To stejné platilo i pro jeho stranické protikandidáty Juppého a Sarkozyho. Republikáni moc dobře vědí, že tohle je hlavní volební linie a musí být dost tvrdí na to, aby jim šéfka Národní fronty – momentálně vedoucí prezidentské průzkumy – nepřetahovala voliče.

François Fillon vydal koncem září knihu Vaincre le totalitarisme islamique (Porazit islámský totalitarismus), jež měla velmi dobrý ohlas. Slibuje šestnáct tisíc nových vězeňských cel speciálně pro podezřelé z militantního islamismu, kde budou izolováni, aby neměli šanci radikalizovat ostatní vězně. Navrhuje také speciální soud pro činy spojené s terorismem a islamismem. Každému, kdo bude jen podezřelý z kontaktů na Islámský stát a další teroristické organizace, chce odebírat občanství.

Anglofilní otec pěti dětí, který má za manželku Velšanku a anglicky mluví skoro stejně dobře jako svou mateřštinou, je konzervativní katolík. Stejně jako Le Penová bude v kampani tvrdě vystupovat proti společenskému progresivismu. Přes věhlas radikálních levicových intelektuálů z levého břehu Seiny je Francie jednou z hodnotově nejkonzervativnějších zemí Evropy. Fillon ostře vystupoval a poté v Národním shromáždění hlasoval proti sňatkům homosexuálů. Bojuje i proti nárokům osamělých žen a homosexuálních párů na umělé oplodnění.

Největší souboj s Le Penovou se odehraje o ekonomiku a roli Francie v Evropské unii. Fillon je velkým obdivovatelem britské konzervativní expremiérky Margaret Thatcherové a do primárek šel s její tradiční agendou. Navrhuje probrat stagnující ekonomiku zrušením limitu na týdenní pracovní dobu (na Paříž naprosto radikální myšlenka), chce oddálit věk odchodu do důchodu, zrušit půl milionu míst ve státní správě a seškrtat sociální dávky. Ze 40 miliard eur, jež by tímto stylem ušetřil, chce snížit firemní daně. Dá se čekat, že kdyby volby vyhrál, vyvolá to protesty a demonstrace. Fillon však sebevědomě tvrdí, že když lidé a odboráři uvidí skutečné odhodlání to udělat, vzdají to.

Le Penová naopak slibuje ochranářství tradičního francouzského průmyslu a širokou škálu jistot pro zaměstnance. Je to etatistická politika, nalevo od značné části tradiční francouzské levice.

Fillon býval přesvědčeným euroskeptikem, v roce 1992 hlasoval proti Maastrichtské smlouvě, v roce 2005 byl proti přijetí evropské ústavní smlouvy, kterou později Francouzi odmítli v referendu. Později ale otočil a dnes prosazuje jako reakci na brexit utužení integrace v eurozóně. Le Penová naopak lidem slibuje referendum o frexitu.