Uběhlo dvacet let od premiéry prvního filmu ze světa Harryho Pottera. Televize HBO, jejíž mateřská společnost Warner Brothers filmy natočila, to oslavila ve velkém stylu. V dokumentu Návrat do Bradavic se sešli snad všichni, kdo mají s Harrym Potterem něco společného. Výmluvně chyběla pouze J. K. Rowlingová. Ta se objevila pouze na archivních záběrech. Rowlingová je ve slušné progresivní společnosti v nemilosti od doby, kdy si na Twitteru dělala legraci z pojmu menstruující lidé. „Jsem si jistá, že pro tyto lidi existovalo slovo. Pomozte mi někdo,“ napsala. Tweet ještě doplnila několika zkomoleninami slova „žena“. Za což byla označena za transfobku. O tom, proč je Harry Potter takový fenomén, a o jeho „kontroverzní“ tvůrkyni debatovali historik a znalec Británie profesor Martin Kovář, zástupce šéfredaktora magazínu Pevnost Boris Hokr, youtuberka Isabela Moravcová, jež má o Harrym Potterovi kanál Easy ve světě mudlů, a čtenářka Harryho Pottera Pavla Rýgrová.

Proč je Harry Potter tak populární? Jak se z něho stal takový fenomén?

Moravcová: Nyní 1. 1. vyšel nový dokument, Harry Potter: Návrat do Bradavic, tam je krásná podkapitolka, která se jmenuje Outsiders. Tam je to skvěle vylíčeno. Je tam, že Harry Potter dal nám, vyčleněným lidem ve světě, sílu, rodinu, přátele, i když je třeba v reálném světě nemáme. Vracíme se tam rádi, utíkáme před realitou, máme tam kouzla a naprosto všichni fanoušci čekáme, až dostaneme dopis z Bradavic.

Rýgrová: Je to kombinace silného příběhu, sympatického hlavního hrdiny a světa, do kterého jsme všichni chtěli patřit a který zároveň vždy vypadal celkem dostupně. Stačilo dostat dopis, nasednout do vlaku nebo projít hostincem na Příčnou ulici.

Hokr: Ještě bych řekl, že k tomu pomohlo i anglické zasazení, protože Londýn je jedno z nejmagičtějších měst vůbec. Všichni fanoušci fantasy vědí, že právě v Londýně se zrodil celý nový subžánr městské fantasy. I u nás ve druhé polovině 90. let, kdy Harry Potter přišel, začaly souběžně vycházet knihy Neila Gaimana a podobně. Takže se to sešlo i se zájmem o tento druh fantastických příběhů.

Kovář: A hlavně je to geniálně napsané. Za mě je to něco, co se hrozně vzácně povede, kdy autor tak říkajíc trefí jednoduchost příběhu a dodá tomu zvláštní, nenapodobitelnou poetiku. To je začátek všeho, ten příběh. Miloš Forman říkal: „Dejte komukoli dokonalý scénář a už to nemůže zkazit.“

Již to tady padlo, ale rád bych to rozvedl. Jakou roli hraje fakt, že jde o knihy z anglických reálií? Ve své podstatě je to román z internátní školy, žánr, který má v Británii hlubokou tradici, městská fantasy má velkou tradici v Británii. Zároveň to vychází koncem devadesátých let, v období Cool Britannia, kdy britskost ve světě frčí.

Kovář: Hodně pomohlo, že lidé na celém světě mají Anglii rádi. Anglickou historii, anglickou kulturu, tu magii, Londýn. Ukažte mi někoho, kdo má rád, při vší úctě, v takovém měřítku třeba Finsko.

Moravcová: Já mám ráda Finsko.

Kovář: Já znám asi dva. Ale zpět k Potterovi: Je to tedy výborně trefené, místně. Nezapomeňme také na to, že je to výborně napsané. Teď nemyslím příběh, ale tu angličtinu. Anglie je strašně důležitá. Těch Sherlocků Holmesů, slečen Marplových, ty Londýny, to je přece famózní. Vezměte si, že lidé si oblíbili i něco tak ponurého, jako je Dickensova Vánoční koleda, hlavně že je to z Londýna. Ten potenciál je fantastický. Zkuste napsat něco takového z Ekvádoru. Kdo má rád a zná Ekvádor?

Proměnil Harry Potter svět fantasy? V jakém stavu byl předtím? Potom?

Hokr: V době, kdy byly venku první dvě tři knihy, tak fandomy, které tehdy fantasy tvořily a sledovaly ji, byly vůči Potterovi docela negativistické. Lidé říkali: „Proč bychom se tímto měli zabývat? Proč by toto mělo být řazeno k fantasy?“ Trvalo zhruba do čtvrtého dílu, než fanoušci klasické fantasy začali brát Harryho Pottera jako svého. To je jedna věc. Druhá je, že Harry Potter samozřejmě díky svému fenomenálnímu úspěchu ostatní fandomy zvýraznil a umožnil jim více expandovat. Je to sice z úplně jiného ranku, ale pochybuji, že by Hra o trůny od HBO měla takový celosvětový úspěch, kdyby předtím neprorazil cestu Harry Potter (Pán prstenů byl podobně masově úspěšný, ale už nedokázal vygenerovat tolik následovatelů). Co se týče situace potom, tak samozřejmě spousta autorů nebo nakladatelů se snažila najít nového Harryho Pottera. To mělo velký vliv na to, jak se zformulovala dnes velmi populární scéna Young Adult. Protože do začátku aktuálního století Young Adult odvětví neexistovalo. I když děti četly fantasy příběhy, tak to nebylo vyloženě, že by ve velkém vznikaly takové příběhy pro děti. Ony četly věci míněné pro dospělé čtenáře. Po Harrym Potterovi se toto změnilo. Každá čtenářská skupina má dnes v tomto žánru svoje cílové knihy. A samozřejmě malá poznámka: časopis Pevnost vznikl a udržel se právě díky zájmu o fenomén Harryho Pottera… a Pána prstenů.

Moravcová: Sama Rowlingová uvedla, že od čtvrtého dílu to již není fantasy pro děti, ale i víc pro dospělé, protože skonem Cedrica Diggoryho se nám rozevírá i otázka smrti. Harry Potter jí zažil naživo a tím pádem mu skončilo dětství.

Kovář: Ještě jedna věc, nezapomeňme, že ta první kniha je z roku 1997 a už v roce 2001 byl film. To je strašně důležité, protože já znám spoustu lidí, kteří se k tomu dostali až přes film. A když v tom hraje Alan Rickman, tak co víc chcete?

Rýgrová: Neznám moc lidí, kteří by se k tomu dostali přes film. V podstatě všichni, které znám, mají raději knížky než filmy.

Když už jsme u filmu. Jaký máte názor na vztah potterovských knih a filmů? Knihy byly první, ale všeobecně stylizace Harry Pottera je dost filmová. To, jak si člověk představuje Bradavice, Harryho Pottera, pochází spíš z filmů, ne?

Rýgrová: Filmy jsou pěkný doplněk ke knihám. Ale v zásadě to, co nejvíc drží fanoušky, jsou detaily, které se do filmů nevešly. Třeba to, že na pana Malfoye spadne Atlas hub, a ne jakákoli kniha. Tyto detaily z toho dělají strašně uvěřitelný svět – a ten je pouze v knihách.

Kovář: Ono se také málokdy povede, aby byla dobrá jak literární předloha, tak film. Aby to spolužilo. To se myslím v tomto případě hodně povedlo a dokladem je úspěch celého toho fenoménu.

Moravcová: Mám ráda filmy, ale raději mám knihy. Ale přesto jsem všechny potterovské filmy viděla asi milionkrát, znám je slovo od slova, znám detaily. Pokaždé když se na ně podívám znovu, tak tam objevím něco jiného. Připadá mi, že čím jsme starší, a v jakém jsme rozpoložení, tak vždy hledáme něco jiného, ať už v knížkách, nebo filmech. Já jsem vyrůstala s knihami, nejdřív jsem četla první čtyři díly, pak byl teprve film. Já jsem byla na premiéře a odcházela jsem z kina v šoku, protože jsem si spoustu postav představovala úplně jinak, všechno úplně jinak. Měla jsem v hlavě postavy z filmu, svoje, a jediný, kdo mi zapadl, byl Alan Rickman jako Snape.

Kovář: Protože si to na rozdíl od ostatních herců hodně pečlivě přečetl. A byl to génius.

Moravcová: To je pravda. Ale ostatní s knihami podle popisů příliš nesedí. Třeba Petunie má být blonďatá. Horácio Křiklan má mít knír a být holohlavý.

Kovář: Já o těchto věcech často přemýšlím mimo souvislost Harryho Pottera. Taky mě to třeba rozčílí. A pak si říkám, proč by se režisér měl úzkostlivě držet literární předlohy? Oni to vyřídí tím, že napíšou „na motivy“. Film je přece je svébytný umělecký kus. Nepřu se s vámi, jen si říkám, jestli nejsme příliš zatvrzelí a není lepší nechat tvůrce, ať si to dělají, jak chtějí. Jestli nelpíme příliš na předlohách.

Hokr: Ta otázka se ale týká Rowlingové, která si vymohla, že nad tím bude mít kontrolu. Tady pláčeme na špatném hrobě. Úžasná věc ale je, že ta vizualita, kterou budovali, působí organicky – i díky tomu, že to dělali čtyři režiséři s odlišnými vizemi. Koneckonců když kdokoli z nás pojede do Londýna, tak se vsadím, že zajede do studií podívat se na prohlídku těch setů. Když to vidíte naživo, tak vám dojde, kolik do toho investovali času a jak je to geniálně připravené. A Rowlingová se toho aktivně účastnila, takže filmový vzhled Bradavic je opravdu vzhled Harryho Pottera, i když postavy jsou třeba hrané herci, kteří neodpovídají svým předobrazům.

Rýgrová: Mě třeba nezklamalo, že se film odlišuje od knihy. V mém případě to bylo úplně jasné. Já jsem si jinak představovala i vůz Ford Anglia, protože jsem nevěděla, jak vypadá, a dosadila jsem si za něj volkswagena „brouka“. Takže mi bylo jasné, že film bude jiný. Ale trochu mě zklamalo, že film zafixoval spoustu věcí a ztratila se volnost představovat si to, jak kdo chce. Ilustrace se odvíjejí od filmu a všechny merche také. A v podstatě není jiný Harry Potter než Daniel Radcliffe.

Harry Potter, přestože je to původně série pro děti a dospívající, se stal velmi populárním i mezi dospělými. Čím si to vysvětlujete?

Rýgrová: Oni do toho dospělí z velké části dorostli, ale často začínali jako děti, když to četli poprvé.

To právě nevím. Například moje matka to četla jako dospělá a hodně se jí to líbilo.

Rýgrová: To, že se jí to líbilo, ale neznamená, že je skalní fanoušek jako Potter generation.

Fakt je, že vyšla edice s obálkami pro dospělé, aby se nestyděli za četbu Pottera na veřejnosti.

Kovář: Tak není to jenom pro děti. A autorka dokázala jednu důležitou věc, že to rodiče četli s dětmi. Když vidíte, jak ten drobeček je u toho nadšený, tak vám to nedá a také se vám to začne líbit. Tohle určitě hrálo důležitou roli. Většina mých kamarádů, kteří všichni měli děti dřív než já, to četli společně s nimi. Byla to hodně rodinná záležitost, něco, co je spojovalo. A poslední moje poznámka. Neznám někoho, kdo by si večer, po těžkém dnu, pustil film nebo vzal knihu, sociální drama z irského venkova. Ráno jedu na fakultu, pak do redakce, pak do rádia, jsem doslova urvaný, tak si určitě večer nevezmu Andělin popel, jakkoli to je geniální kniha. Vezmu si něco vtipného, zábavného, magického, něco, co mě odnese někam úplně pryč, a to funguje i na ty dospělé.

Moravcová: On je to natolik komplexní svět, že každý z nás si vybere nějakou postavu, kterou bude mít rád. Ať už bude fandit zlu a Voldemortovi, dobru a Harrymu, nebo dalším postavám. Každý dospělý si tam najde svoje oblíbence. Já měla odmalička ráda Hermionu, čím jsem starší, tím oblíbenější mám úplně jiné postavy, než jsem měla jako malá. Takže se mi to hodně mění. Vidím v tom úplně jiná témata, než jsem řešila jako dítě. Takže i dospělý si tam najde svoje.

Rýgrová: Jak profesor Kovář říkal, že to spojuje rodiny, tak podle mě to spojuje i vrstevníky napříč. A to je důležitá, společenská role, společenský přesah. Prolíná se to do normálních konverzací, jako metafora do filozofie, když chce někdo rychle vysvětlit nějakou myšlenku. Mileniálové obecně asi mají větší tendenci odkazovat na popkulturu, pomáhá to a usnadňuje komunikaci.

Hokr: Já bych jen připomenul, že před Návratem do Bradavic HBO spustilo čtyřdílný minicyklus Harry Potter: Bradavický turnaj čtyř kolejí. Soutěžící jsou děti, dospívající, dospělí… Je tam jeden úžasný důchodce, který svými znalostmi Harryho Pottera všechny strčí do kapsy. Ono to souvisí s tím, co tady zaznělo. Ty první díly jsou opravdu geniálně napsané, minimálně první dva je radost číst poněkolikáté, protože tam si Rowlingová hraje. Má tam na rozdíl od pozdějších dílů mnohem víc změn stylu, tónu hlasu vypravěče, má tam víc situačního humoru, potměšilých scének. Takže není žádné utrpení to dětem číst. Právě tím prvním dílem se na to chytíte bez ohledu na věk.

Čtou to ještě dnešní děti?

Moravcová: Samozřejmě. Já mám sledující, fanbase, jsou tam děti od šesti let, od první třídy, až po starší. Psala mi například paní, čtyřiašedesát jí je, byla nadšená. A jsou to děti, které díky mně narazily na knížky Harryho Pottera a přečetly si je. Já jím kolikrát říkám různé zajímavosti. Ony tvrdí: Ne ne, tohle ve filmu nebylo. Já jim říkám: Tak si přečtěte knihu. Pak mi kolikrát píšou, že jsou rády, že začaly číst. Třeba dokonce začnou číst díky Harrymu Potterovi.

Rýgrová: Moji malí synovci jsou fanoušci, takže to pořád pokračuje dál. Mají brýle a plášť, Harry bylo jedno z prvních slov jednoho z nich.

Kovář: Ono to ale skončí. Oni ji zakážou.

Tak když jste to nakousl. Fanoušci Harryho Pottera mají docela zvláštní vztah k Rowlingové. Aspoň v angloamerickém prostoru se dost změnil potom, co tweetovala o problematice translidí. Je to opravdu nějaké větší hnutí mezi fanoušky? Nebo je to pár hlasitých jedinců na sociálních sítích?

Moravcová: Já jsem to už říkala na začátku. Outsiders. Dovolila bych si říct, že tato kniha si najde tak 60 % lidí, kteří jsou vyčleněni ze společnosti. Ona právě sejmula tuto komunitu lidí. Nebylo to od ní hezké. Přece jenom by si měla uvědomit, že to má být pro všechny, že to oslovilo právě ty outsidery. Tyto různé jiné komunity. Tito lidé utíkají do tohoto světa. Myslím si, že je to od ní problém, ale na druhou stranu, můj názor je, že by měli nechat Rowlingovou Rowlingovou. Měli by ji brát jako spisovatelku, která nám stvořila náš svět, tak to beru aspoň já, a už ji dál neřešit. Třeba ohledně toho dokumentu, který vyšel 1. 1., tak odmítla účast. Nakonec ji tam stejně dali na archivních záběrech z roku 2019. Všichni herci se k ní vyjadřovali hrozně mile, chválili ji, děkovali za to, že stvořila tento svět. Ale na druhou stranu ona sama neví, jak v tomto fungovat, ráda by vyjadřovala svoje názory. Má ale tak mocný hlas, že si to nemůže dovolit.

Kovář: To je hrůzné, co jste řekla. To je úplně šílené, co jste teď řekla. Má právo na své názory, ale je tak mocná, že si to nemůže dovolit. Takže kdejaký loser si může říkat úplně, co chce, a světový autor to říct nesmí? To koukám tedy.

Hokr: Tak ona může říct, co chce, ale ve chvíli, kdy zklamala opravdu velkou část svého fandomu, nebo lidi, kteří jí nějakým způsobem věřili, tak se nemůže divit té reakci. A to si nemyslím, že by ta reakce byla nějaká brutální. Co jsem četl od těch herců, tak ti byli velice zdvořilí, řekli svůj názor, že podle nich přestřelila. Ale neříkali, že je třeba ji upálit. To není žádný hon na čarodějnice. A upřímně řečeno, autor je mrtev. Dílo žije dál, a jestli jí budeme dávat nějaký velký vliv, tak je to spíš naše chyba, protože upřímně řečeno ona od začátku nebyla žádný společensky uvědomělý lumen.

Kovář: Na mě jdou mrákoty. Společensky uvědomělý lumen!

Hokr: Já si pamatuju dobu, kdy vyšla její první nepotterovská kniha Prázdné místo. A už tehdy bylo vidět, že ona je ztracená někde na začátku devadesátých let. O tom románu si myslela, že je převratný a řeší naléhavé společenské problémy. Bylo to něco jako z osmdesátých let, ale napsala to 2012. Tam je vidět, že Harry Potter je geniální dílo, že když má oporu v žánru, třeba fantasy nebo detektivky, tak pořád funguje dobře, ale to je tak všechno, co jí přiznám.

Rýgrová: Ale možná není jejím úkolem jako autora držet se nějakého trendu, zvlášť v jazyce. Protože ten spor ohledně transkomunity je v podstatě o jazyce a o ničem moc jiném. Rowlingová není nějaký homofobní člověk. Možná je chyba, že někdo posuzuje její knihy prostřednictvím jejího tweetu, místo aby posuzoval tweet prostřednictvím jejích knížek. Ona je pravděpodobně tolerantní k menšinám, pravděpodobně by byla první, kdo by se zastával lidí, kdyby viděla, že jsou v úzkých. Napsala tweet, který asi nebyl geniální, byl zbytečný. Ale nenapsala nic tak hrozného.

Kovář: Kdyby ona měla být x-fobní, tak bude fobní přes 90 % světové populace, to si tady řekněme rovnou. To nebyl agresivní tweet. To byl ironický tweet, který reagoval na progresivistickou vlnu, říkal, jestli pro menstruující nemáme náhodou slovo „žena“. To je celé. Myslím, že tím vůbec nechtěla nic rozpoutat, byl to jen fór z bezmoci, z toho, kam se posouvá veřejná debata. A na to má právo, si myslím.

Moravcová: Jenže dnešní doba je zlá. A už kolikrát, když vyprávíte nějaké vtipy, tak se toho chytají lidé, kteří jsou zmíněni. Teď je cenzura tak obrovská, že říct svůj názor, se kterým lidé nebudou souhlasit, je hrozné. Já to pociťuji sama, třeba ve videích nebo u sebe na Instagramu, jak se do mě poté lidé obují. Takže i já si musím dávat pozor na to, co řeknu.

Hokr: Tady padlo, že ona to myslela ironicky. Já o tom pochybuji, protože mám pocit, že ona ironie schopná není. Ona se bohužel bere příliš vážně. Ale jak říkám, ona je autorka a z hlediska svého díla je už dávno mrtvá. Takže si může říkat, co chce, můj vztah k Harrymu Potterovi to nezmění.

Kovář: Vy tvrdíte, že se ti herci chovají slušně. Jenže bez ní by po nich ani pes neštěkl. Chybí mi tam někdo řekl, kdo by řekl: Nesouhlasím s řadou věcí, které říká, ale pojďme ji přivést na ten mejdan, pojďme ji obejmout, je to geniální autorka, úplně fantastická. Bez ní by nic nebylo. Trocha sebereflexe od těch mladých, nadaných a zpovykaných herců.

Hokr: Myslím, že zpovykaní nejsou. Nikde jsem neviděl žádnou šílenou reakci. Oni řekli, že jí vděčí za spoustu věcí. To ale neznamená, že jsou její otroci a musí každé její slovo brát jako zákon. To by pak opravdu byli nesvéprávnými bytostmi. Ale pokud víme, že Emma Watsonová má svoji agendu, kterou dělá x let, tak je jasné, že jí se nebude líbit, co Rowlingová říká. Pak by byla naopak, s prominutím, za pokryteckou krávu, kdyby se neozvala. To samé Daniel Radcliffe a další. Opravdu v tom nevidím nic špatného, ani z jejich strany, že by jí nedávali kredit jako tvůrkyni toho světa. Od nikoho, kdo je spojen s Harrym Potterem z filmového štábu, jsem toto neslyšel.

Rýgrová: Já bych se chtěla zastat Rowlingové. V mnoha ohledech působí zvláštním dojmem. Je to peroxidová blondýnka, je oblečená do strašně drahého oblečení, má takové podpatky, ve kterých by nikdy nemohla zažít žádné dobrodružství z Bradavic, a její názory jsou často jednoduché tweety, ale na druhou stranu ona není mrtvý autor Harryho Pottera. Ona napsala Harryho Pottera a nejde to od ní oddělit. Ona je ten autor, který to zvládl napsat a vymyslet. Ta kniha je v mnoha ohledech moudrá. Vnímat Rowlingovou přes její dílo je mnohem zajímavější než vnímat ji přes její tweety.

Paní Moravcová říkala, že si musí dávat pozor na to, co řekne. Není to to nejděsivější? Rowlingová, ať se na ni sesype cokoli, nakonec bude v pořádku. Nemá to chování komunity pak dopad na nižší příčky, abych tak řekl?

Kovář: Je to především odporné. Nepochybuji, že řada lidí, aktivistů všeho druhu, dnes sedí nad knihami Rowlingové, kontroluje větu po větě a říká si, co všechno ta paní spáchala. Bohužel část Západu taková je. Knihy nejsou vhodné. K filmům musíte mít komentář. To je tak komické. Cvokárna. Naprostá cvokárna.

Moravcová: Je to cvokárna, ale vím, že první velký úbytek fanoušků, který jsem zaznamenala, nastal, když Rowlingová oznámila, že Brumbál je gay. Spousta homofobních lidí byla v šoku. Tvrdili, že Harry Potter je hnus, zakazovali to dětem číst. A byla z toho velká kauza.

Kovář: To o něčem vypovídá?

Moravcová: Vypovídá to o tom, že ztratila fanoušky, kteří jsou homofobní.

Kovář: Myslím, že ji to trápí asi stejně tak málo jako to, že ji nepozvali na ten mejdan.

Moravcová: Určitě. Ale bylo tu řečeno, že Harry Potter je napsaný za starých dob, a toto byl od ní krok, který úplně změnil pohled na Harryho Pottera. Začala se přizpůsobovat dnešní době, začala tam dávat věci, které už nejsou tabu.

Ona to ale všechno řekla v době, kdy už to bylo napsané.

Moravcová: Přesně tak.

Pan Hokr říkal, že Rowlingová nikdy nebyla společensky uvědomělý lumen.

Hokr: Ona chce být společensky uvědomělá a vyjadřovat se k velkým tématům. Jen jí to nejde. Znovu připomínám Prázdné místo. Tehdy v jednom rozhovoru zmínila, že změnila žánr do společenského románu, protože ve fantasy, kde jsou jednorožci a podobné věci, nemůže být sex. To naprosto vážně řekla a myslela si, že objevila nějakou velkou pravdu. Což ve chvíli, kdy se podívám na fantasy knížky už jen z osmdesátých let, tak je jasné, že ji nemůžu brát vážně.

Já měl na mysli, že ona o sobě celoživotně říká, že je volička Labouristické strany. Tak jestli to, co se kolem ní děje, není zároveň také posun vnímání toho, co je levice. Jestli ona, která se dřív mohla pohodlně prohlašovat za labouristku, tak v dnešní době, když to hodně nadnesu, je téměř na extrémní pravici. Už rozhodně nepatří do toho levicového mainstreamu.

Kovář: To ani Tony Blair, třeba. To je ta moderní britská levice. Někteří dnešní studenti a asistenti na filozofické fakultě ho mají za monstrum, zrůdu, div ne fašistickou. To je výborná poznámka. Samozřejmě že se to posunulo. Přitom Tony měl „horoucí socialistické srdce“. O tom není sporu. Akorát jiné, než má dnešní levice…

Co odkaz Harryho Pottera? Vydrží? Bude se o něm za padesát let učit v dějinách světové literatury?

Kovář: Nedá se to říct. Ta móda může trvat dvě dekády, tři desetiletí, pak to třeba zmizí. Za mě se to vůbec nedá říct.

Rýgrová: Myslím, že propojení s naším světem, na naše reálie, bude postupně stárnout. To, co nám přibližuje ten svět, postupně zmizí a tím trochu spadne sex-appeal knihy. Pořád to bude pro spoustu lidí dobrá kniha, ale už to nebude takový fenomén, aby spojoval všechny na tak vysoké úrovni.

Moravcová: Já bych chtěla říct, že ano, ale to je tím, že jsem potterheadka a miluji tento svět. Ale těžko říct. Nejsem jasnovidec, nechodila jsem k Trelawneyové na hodiny.

Hokr: Nevím, jestli za padesát let, ale vsadil bych si, že za třicet pořád ano. Když se podíváte, tak pořád vycházejí nové edice s různými typy ilustrací. Pořád fungují ta studia. A co to nyní hlavně táhne? Filmy. Pokud budou stále doplňované, například tím, co bylo na přelomu roku, ať je to Bradavický turnaj čtyř kolejí, nebo Návrat do Bradavic, tak si myslím, že těch třicet let zvládne a minimálně patnáct let z toho bude růst.