Ve svém vánočním poselství se prezident Zeman znovu otřel o chystané Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám: „A proto bych si nepřál, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů. Nepotřebujeme cenzuru, nepotřebujeme ideovou policii, nepotřebujeme nový úřad pro tisk a informace….“

Citovaná pasáž obsahuje dvě nepřesnosti: pornohercem je myšlen Jakub Janda, zástupce ředitele Evropských hodnot, které seznamy nevhodných serverů, prý „proruských“, sestavují (bohužel nejsou jediné). Janda by ale v rodícím se centru figurovat neměl. Za druhé se Eva Romancovová, která na ministerstvu vznik centra připravuje, dušuje, že centrum nebude mít ambici kohokoliv zakazovat, natož nějakou informaci stíhat. Antonín Koniáš jak známo se svými spolubojovníky z jezuitského řádu knihy u podezřelých evangelíků aktivně hledal, zabavoval a pálil. Nicméně – to neznamená, že by těžiště Zemanových slov tady bylo mimo.

Nákrok k ideové policii i u nás prvním lednem 2017 skutečně vzniká. Proč jinak by se utvářelo oddělení pro vyvracení dezinformací, když ministerstvo vnitra stejně jako další ministerstva má k tomu účelu tiskový odbor a mluvčí? Tvůrci Auditu národní bezpečnosti, z jehož doporučení se centrum zrodilo, předpokládají, že by taková oddělení proti dezinformaci (a, pardon, hybridním hrozbám obecně!) vznikala i na dalších ministerstev a posléze vytvořila jakési koordinační grémium zavěšené pod úřad vlády.

Zatím jsme ale jen u ministerstva vnitra. Sláva Centra se šíří i mimo hranice České republiky. Když jsem byl minulý týden na ministerstvu, abych se o náplni Centra dozvěděl něco bližšího, střídal jsem korespondenta z New York Times. Jiný referenční bod i naší progresivistické levice, britský Guardian, včera o českém Centru přinesl (souhlasný) text. Skrývá se v něm zajímavý citát nejmenovaného českého úředníka, který nejprve deklaruje, že hlavním cílem bude zabezpečit, aby se volby v České republice odehrávaly férově, a pokračuje: „Budeme pozorně sledovat, co se stane ve Francii a v Německu, a uvidíme, jak se z toho v České republice můžeme poučit.“

A jsme doma, totiž ve výkladovém rámci, v němž se po Brexitu a Trumpovi uzavřel dosavadní evropský a americký establishment. Posilování nacionalistů ve Francii má podle nich na svědomí hlavně Rusko (Le Penové Národní fronta získala úvěr u ruské banky, což je tak asi vše). Že by Rusko skrze kyberaktivity mohlo zasáhnout do příštích voleb v Německu, nedávno oficiálně vypustila německá kancléřka Angela Merkelová. Je to model reductio ad putinum, v němž se nepříznivý vývoj a nepřípustné chování vlastního elektorátu vysvětlují podvratným vlivem Kremlu, který se v podání těchto lidí stává jakýmsi všemocným mocenským centrem (Putin z takové image musí mít radost.)

Podívejme se, kam vede tento pohled na svět v Německu, když už vývoj v Německu tak sledují na českém ministerstvu vnitra. Předminulý týden šéf poslanců vládní sociální demokracie Thomas Oppermann prozradil, že se hned po vánoční přestávce sejde s šéfem poslanců koaliční CDU a společně vypracují návrh zákona, který Facebook a další giganty sociálních sítí přinutí, aby mazali tzv. fake news, na něž podá odůvodněnou stížnost předmět této fake news (tedy z 95 procent politici). Firmy na výmaz budou mít 24 hodin, pokud ho nestihnou, zaplatí půl milionu eur pokutu.

Kdo bude rozhodovat o podání stížnosti? Co třeba německá obdoba našeho centra proti dezinformacím, kterou teď v prosinci navrhlo ministerstvo vnitra a která by měla sídlit v kancléřství? Z vládního tábora se ozvaly návrhy zařadit fake news mezi trestné činy s horní sazbou pěti let nepodmíněně, a význačný poslanec CDU Michael Grosse-Brömer se v pořadu veřejnoprávní televize ZDF podřekl, když tvůrce fake news, proti nimž teď establishment musí zakročit, charakterizoval jako lidi, „kteří chtějí destabilizovat, kteří šíří špatné názory“. Když se následně strhla jistá mela, snažil se ze svého freudovského podřeknutí vyrobit přeřeknutí. Prý chtěl místo „názory“ říct „zprávy“ (Meinungen – Meldungen).

Eva Romancovová z českého centra proti (terorismu a hybridním hrozbám) a dezinformacím mě ujistila, že u nás nikdo nikoho za špatné názory trestat nechce, natož stíhat. Ano, Německo má v tomto ohledu, údajně aby už nikdy nepřipustilo opakování Hitlera, trochu jinou tradici. Nebo je prostě jenom o trochu dál, jako skoro ve všem. Vytvářet centra pro státní pravdu je článek řetězu, na jehož konci může být cenzura na internetu, nebo aspoň státem posvěcená ostrakizace kritických hlasů. Toto tažení proti údajným dezinformačním centrům a fake news je nejtrapnějším rysem končícího roku, bylo by dobré zahrnout jej kritickou pozorností, pokud možno výsměchem, dokud je čas. Zemanův Koniáš je nadsázka a zcela v normě.