Britská vláda se evidentně rozhodla covidovou pandemii prochlastat. Od konce minulého roku neustále vyplouvají na povrch další párty, oslavy a večírky, které byly při nejlepším nevkusné, při nejhorším nelegální. Sue Grayová, vysoká státní úřednice vyšetřující tyto akce, jich už prověřuje deset.

Premiér Boris Johnson doufal, že přes vánoční svátky a navazující oslavy nového roku skandál utichne. Místo toho vzplál silněji než předtím. Objevila se totiž další oslava porušující tehdejší pravidla. Této, na rozdíl od těch předešlých, se Johnson prokazatelně osobně zúčastnil. Zkazky o jeho brzkém pádu se jen znásobily. Média otevřeně píší, že není otázkou jestli, ale kdy.

V květnu 2020 kancelář premiéra pozvala zhruba 100 lidí na „sociálně distancované pití v zahradě čísla deset“. V pozvánce byla i výzva „přineste si vlastní chlast“. Na místě se podávaly rolky s párkem a brambůrky. Dorazilo 30 až 40 lidí, na 25 minut se stavil i premiér Johnson se svojí ženou.

Johnsonovi odpůrci mu připomínají, co obyčejní lidé museli obětovat, zatímco v jeho sídle probíhala oslava. Poslanec za DUP Jim Shannon se během parlamentní rozpravy rozplakal, když vzpomínal na svoji tchyni, jež zhruba ve stejné době zemřela úplně sama, protože ji kvůli pravidlům nesměl nikdo navštívit. V ten samý den proběhl pohřeb Ann Mitchellové, kryptoanalytičky z Bletchley Parku, kde spojenci prolomili Enigmu, smělo se ho zúčastnit maximálně pět lidí. Lídr opozičních labouristů Keir Starmer připomněl příběh dívky Hannah, jejíž otec ve stejnou dobu, co probíhala párty, zemřel.

Vládní konzervativci doufali, že Johnson rozptýlí pochybnosti během tradičních středečních interpelací. Nestalo se tak. Johnson se za své chování omluvil, veřejnost však necítí, že dostatečně. Ve vyjádření řekl, že se domníval, že „se jedná o pracovní akci“. Opoziční lavice se mu vysmály. Hůře, vládní poslanci, jejichž úkolem je během interpelací premiéra křikem povzbuzovat, byli nezvykle tiší.

Dá se namítnout, že setkání v zahradě čísla deset nebylo epidemiologicky nebezpečné. Účastnili se ho lidé, kteří spolu pracují v kancelářích, takže šance, že by se nakazili i tak, je docela vysoká. Navíc je dokázáno, že šance přenosu viru venku je minimální. Covidová vlna byla v té době v Londýně na ústupu, Johnson byl čerstvě po prodělání nemoci, takže nejspíše imunní. Celé to podtrhuje absurditu plošných opatření. Lidé jsou přirozeně naštvaní, že vláda jim nedovolila, aby si sami vyhodnotili riziko, ale domnívala se, že pro ni stejná pravidla neplatí.

Od Johnsona začali odpadat první vysoce postavení straníci. Veřejně ho k rezignaci vyzval Douglas Ross, šéf skotské odnože strany. Ministr financí a možný Johnsonův nástupce Rishi Sunak vyzval k vyčkání na závěry Grayové. To je výmluva i dalších konzervativních politiků. Docela daleko od bezvýhradné podpory, v jakou Johnson doufal.

Johnsonovi se situace naprosto vymkla z rukou. Jeho osud závisí na rozhodnutí jediné úřednice. Na něco takového není zvyklý, všechny dosavadní skandály mu procházely.

Pokud Johnson opravdu skončí, nebude to přímo kvůli jeho kauzám či chaotickému stylu vládnutí. Skandály vždy přitahoval jako magnet, jeho manažerský styl nikdy nebyl úplně ortodoxní. Měl však dar, který tyto výtky anuloval, a to vyhrávat volby. Jako konzervativec se dvakrát stal starostou levicového Londýna, zdárně zvládl referendum o brexitu a drtivě vyhrál parlamentní volby v roce 2019. Voliči oceňovali, že rošťácký Johnson není jako ostatní politici. Je nesporně zábavný. Jeho kouzlo se však již omrzelo a vyprchalo.

Voliči chtějí někoho, kdo bere vládnutí vážně. „Partygate“, jak se skandálu říká, by byla konzervativním poslancům jedno, kdyby Johnson zůstával populární. Vše ale nasvědčuje tomu, že se stal spíš přítěžkem. Například v posledním průzkumu společnosti YouGov labouristé byli deset procentních bodů před konzervativci. Podle průzkumu stejné společnosti se 56 % Britů domnívá, že Johnson by měl rezignovat. U společnosti Savanta ComRes je to dokonce 66 %. Pokud strana vymění premiéra nyní, má dobrou šanci revitalizovat se před dalšími volbami. Ty budou zhruba za více než dva roky.

Přes všechen chaos, který ho doprovází, Johnson není úplně špatným premiérem. V podstatě celé jeho funkční období je ve stínu covidu. Nicméně britské vakcinační úsilí se ukázalo jako jedno z nejlepších na světě. Pak Johnson nepropadl panice, když znovu začala růst čísla, a odmítal další drastická opatření. Před koronavirem zase dokázal ukončit brexitovou agonii a konečně právně vyvést Británii z EU.

Zlepšující se covidová situace mu možná paradoxně uškodila. Mnoho konzervativců cítilo, že by bylo neloajální opustit premiéra v době krize, nyní již takové skrupule nemají.

Johnsona může zachránit Sue Grayová, pokud by prohlásila, že nejrůznější vládní lockdownové večírky byly v pořádku. To se ale nejeví jako příliš pravděpodobné. Pro Johnsona hraje i fakt, že ani Sunak, ani ministryně zahraničí Liz Trussová, dvě nejskloňovanější jména ohledně možného nástupnictví, nevzbuzují divoké nadšení. Pokud nenastane vnitrostranický puč, bude to jen proto, že toryové se nedokážou shodnout na novém lídrovi. Další velký test Johnsona bude v květnu, kdy Británii čekají komunální volby. Vítězství by umlčelo jeho kritiky. Na to si však dnes nikdo nevsadí.