Nový ministr dopravy Dan Ťok je ideálním příkladem, na němž se dají názorně ukázat dva silné fenomény. Zaprvé: čím dál víc platí pravidlo, že je zajímavější to, o čem se nepíše a nemluví, než to, o čem se píše. Zadruhé: hlasitá slova dokážou zamaskovat činy.

O Ťokovi jsme se od chvíle, kdy si ho Andrej Babiš vybral za nového ministra dopravy, dočetli, že má „vynikající profesionální i osobní pověst“. Ta se měla opírat o jeho slova a „protikorupční“ společenské aktivity. „Ve Skansce funguje etický kodex a nejsme součástí žádného kartelu. Jsem předseda platformy pro transparentní podnikání, jsem prezidentem Americké obchodní komory. Mě by její členové nezvolili, kdybych měl pověst nebo by byly pochybnosti, že jsem nějaký korupčník,“ řekl ministr v očekávání pro Babišovy Lidové noviny.

Pozdní probuzení z kartelu

Ťok začal opravdu někdy kolem roku 2011 nadávat na Palermo, kartel stavebních firem a předražené veřejné zakázky. V té chvíli se stal oblíbencem „antikorupčních“ aktivistů typu Nadačního fondu Karla Janečka. Jeho souputníci jako Radim Jančura ze Student Agency si Ťoka také nemůžou vynachválit. Ťok začal verbálně bojovat proti korupci ve stavebnictví zhruba ve stejné době, kdy se dostal do konfliktu s „antikorupčním“ aktivistou první generace, ministrem dopravy Vítem Bártou. Ten nechal kolem problematických úseků dálnic se závadami vztyčit cedule „Tady stavěla Skanska“.

Ťok podal žalobu a soud nařídil ministerstvu cedule odstranit. To ale neznamená, že na úsecích, které Skanska stavěla, nebyly chyby. Ťok si veřejně stěžoval, že dřív s Bártovými předchůdci komplikace řešili v klidu a bez médií. Zřejmě v té chvíli si také nejspíš uvědomil sílu slov a hlasitě vyrazil do veřejného prostoru. Skansce přitom šéfoval už od roku 2008. Když tedy přijmeme jeho tezi o kartelu stavebních firem, tři roky v něm jel – a pak najednou procitl.

V lednu 2011 podepsali představitelé třiceti velkých soukromých firem Koalici pro transparentní podnikání, Ťok zastával při jejím formování vůdčí roli. V červnu téhož roku podepsal Dopravní podnik hlavního města Prahy smlouvu s firmou Skanska na dodávku technologické části pro nový úsek pražského metra Dejvická–Motol za 3,7 miliardy. O dva roky později dokončilo ministerstvo dopravy z pověření Evropské komise kontrolu této zakázky. Úředníci zjistili, že Skanska vyhrála ve zmanipulované soutěži a za porušení zákona o veřejných zakázkách vyměřili Dopravnímu podniku pokutu ve výši 930 milionů korun. Loni v říjnu začal stavbu Dejvická–Motol prověřovat policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.

Akcionáři, plačte

Tady jde o peníze daňových poplatníků. V jiném příběhu o stamiliony majitelů Skansky, jejíž akcie se veřejně obchodují na burzách ve Stockholmu, New Yorku a Frankfurtu. Švédský většinový vlastník zjevně neměl pocit, že za Ťoka všechno v Praze funguje úplně transparentně. Proto si objednal od poradenské společnosti KPMG forenzní audit hospodaření, když se firma propadla do ztráty 888 milionů korun. K forenznímu auditu zpravidla přistupujete, když máte vážné podezření z podvodů či machinací. A tady se potvrdilo, 11. února zveřejnila Skanska, že ji do hluboké ztráty stáhly machinace a podvody se zásobami. Těch se dopustili tři manažeři z divize betonových konstrukcí. Dostali výpověď a Ťok přišel o bonusy. V té chvíli to vypadalo, že jeho místo není ohrožené. Podle dostupných informací k němu ale s postupujícím forenzním auditem švédští majitelé ztráceli důvěru. Proto teď konečně kývl na nabídku Andreji Babišovi, který ho předtím už roky neúspěšně lákal. Ve veřejném prostoru se naopak šíří opačný výklad, totiž že Babiš musel čekat, až Švédové Ťoka uvolní.

Když firma prodělá kvůli podvodům svým majitelům stovky milionů, je za to logicky zodpovědný šéf. To není pár drobných, které by někde zašantročila účetní, ale chyby systému při řízení firmy, o níž překvapivě neměl tušení Ťok, ale jeho švédští vlastníci. Sám přitom to systémové selhání v únoru při zveřejnění prvních výsledků auditu přiznával. Přišlo se na to, že podvody umožnil zastaralý informační systém. „Protože systémy výrob nebyly propojené a data se tam přenášela ručně, což se už skoro nikde neděje, tak se jim to prostě povedlo,“ řekl tehdy pro E15 Ťok. Machinace prý byly navíc dělané chytře, takže je neodhalil ani běžný audit. Proto si nyní Skanska udělala v celé firmě bezpečnostní prověrku, jestli k něčemu podobnému nemohlo dojít i jinde. Když si čtete rozhovory a zprávy o podvodech ve Skansce, zarazí vás, kolik odpovědnosti přehazuje Ťok na druhé. Nejen na ty tři manažery z divize betonu, ale i na svého předchůdce. Přitom vede firmu už víc než pět let. Výmluvami na kostlivce z minulosti hájil i horší hospodářské výsledky v předchozích letech.

Velké účetní podvody smetly před lety americké firmy od Enronu po WorldCom. Jejich šéfové nepřišli jen o místa, ale byli odsouzeni k desítkám let. Nebyli to žádní korupčníci, jen připravili o peníze své akcionáře. Letos také vydal rozhodčí soud verdikt, podle kterého musí Skanska vrátit státu desítky milionů korun. Získala je nesprávným účtováním valorizací za práce na stavbě dálnice D47. Arbitráž pokračuje. Ťok říká, že ji „nechá doběhnout“. Tady je ale největší konflikt zájmů. Nový ministr bude logicky obhajovat svá rozhodnutí z doby, když šéfoval Skansce. Výhra státu u arbitráže není jeho zájmem, protože by potvrdila jeho manažerské chyby.

Tomu všemu se u nás (zdaleka nejen v Babišových médiích) říká „vynikají profesionální a osobní pověst“. Ještěže je Skanska na rozdíl třeba od Agrofertu obchodovaná na burze a můžeme nahlédnout do jejích útrob.