Pro západní média jsme středně velkou, středně bohatou, nudnou zemí bez dramatických zvratů. Takže se nám povětšinou nevěnují. Všimnou si nás, až když se v Praze stane něco opravdu pozoruhodného. Když se zmožená hlavu státu se sinalou tváří potácí nad korunovačními klenoty nebo když protimafiánský útvar složí vládu kvůli aféře premiéra se svou tajemnicí.

Teď jsme se zase po delší době dostali do Wall Street Journalu, považovaného za etalon vysoké ekonomické žurnalistiky. Titulek zněl lákavě Czech Koruna, The World’s Worst Performing Currency (Měna s nejhorším výkonem na světě). Pod ním velká fotografie guvernéra Miroslava Singera, který byl jiným prestižním finančním listem Financial Times vyhlášen nejlepším centrálním bankéřem světa poté, co bankovní rada ČNB korunu v obavách před poklesem cen řízeně oslabila.

Moc stáda

Zpráva WSJ referuje, že koruna za první lednový týden oslabila o 5,4 %. Bleskově se rozšířila do všech tuzemských médií. Síla měny se stala přinejmenším od loňské intervence ČNB, kdy o ní začal obšírně referovat Blesk, populárním tématem. Obsah článku WSJ je podstatně slabší než šťavnatý titulek. Koruna se v něm srovnává s ruským rublem. Už ale nějak chybí zmínka o tom, že ruská centrální banka drží rubl před dalším drsným pádem masivní intervencí. Jen za dva týdny v závěru loňského roku, po hlubokém propadu ze 16. prosince, utratila za podporu měny 26 miliard dolarů. Celkové rezervy už jsou dnes v Moskvě pod 380 miliardami dolarů. ČNB dává naopak opakovaně najevo, že korunu bude intervencí bránit před posílením nad 27 korun za euro, zatímco pád na nižší kurz jí nevadí. Srovnávat korunu s rublem je proto bizarní a hlavně nesmyslné.

Povrchnost a z ní vyplývající chyby v referování o nás jsou i velmi kvalitním západním médiím vlastní. S tímto kritickým myšlením je potřeba k takovým jednoduchým srovnáním přistupovat a ne je brát jako zjevenou pravdu. Ve vrcholné části finanční krize v roce 2009 přinesl britský týdeník The Economist článek Argentina na Dunaji. Pojednával o obrovském množství hypoték v eurech a francích v zemích střední a východní Evropy. Česko zmiňoval vedle Maďarska, Polska a Pobaltí jako jednoho z ohrožených. Žádné eurové hypotéky tady přitom na rozdíl od Maďarů nebo Poláků nikdy nikdo neměl. Autorem byl známý novinář Edward Lucas, považovaný u nás za hlavního západního vykladače postkomunistického prostoru. Zmíněný Wall Street Journal zase nedávno psal o liberálovi Andreji Babišovi jako přímém středoevropském protikladu Viktora Orbána. Jediným argumentem bylo, že babišovci jsou v Evropském parlamentu členy liberální frakce ALDE.

Stádní mentalita a opisování jeden od druhého zasahuje nejen novináře, ale i obchodníky na burzách. Tam má ještě větší následky, protože pod jejím tlakem padají a posilují měny. Onen den na začátku ledna, kdy se koruna prudce propadla, byla zveřejněna data o inflaci. Ukázalo se, že všichni ti, kdo varovali, že po oslabení měny z listopadu 2013 přijde prudké zdražování všechno z dovozu, byli úplně mimo. Růst cen se skoro zastavil a země padá do deflace. V prosinci bylo zboží a služby oproti předchozímu roku dražší o 0,1 %. Za celý rok rostly ceny v průměru o 0,4 %. Zlevňují nejdůležitější věci každodenní potřeby od jídla po elektřinu a plyn i značná část spotřebního zboží.

Jak jsme se mýlili se zdražováním

O zhruba 2 až 11 % zlevnila veškerá elektronika včetně počítačů a domácích spotřebičů, které mají statistici ve spotřebním koši. Ta je z naprosté většiny z dovozu a právě u ní panovaly před rokem po zásahu ČNB lidové obavy ze zdražení. Ukázalo se, že o ceně tady rozhoduje hlavně technologický pokrok, který elektroniku dlouhodobě zlevňuje. Poklesly, ale i ceny dalších dovozových věcí, které technologie nijak podstatně neovlivňují. Třeba stejná dětská stavebnice Lego byla loni o 4,3 % levnější než rok předtím.

Jediné, co podstatně zdražilo, jsou zahraniční dovolené. Stejný výlet do Alp stál o 9 % víc než před rokem, dovolená v Itálii zdražila o 7 %. Právě z těchto útrat a nákupů na zahraničních e-shopech se vytváří utkvělá představa, jak se všechno zdražuje, která neodpovídá realitě. Zálohy za elektřinu platí ale většina lidí inkasem z účtu nebo trvalými příkazy. Vyúčtování přijde jednou za rok. A přestože tyto útraty hrají v rodinném rozpočtu podstatně větší roli než dovolená v Alpách nebo nákup na Amazonu, člověk je nemá každodenně na očích.

Z pohledu na statistiku, ohlašující stagnaci až pád cen, si obchodníci s korunou složili příběh, podle nějž ČNB ve svém souboji s deflací neuspěla, takže se zcela jistě bude snažit korunu dál oslabit. To nikdy neřekla, a guvernér to navíc na svém rychlém blogu okamžitě popřel. Koruna posílila. Efektní příběh z WSJ byl překonán.

Tím to ale nekončí. Hlavní světové měny jsou a v příštích měsících budou všechno jen ne stabilní. Euro se propadá na historická minima, dolar sílí. Prudce nahoru jde švýcarský frank, který už tamní centrální banka nebyla schopná před posilováním dál držet, jak to dělala poslední roky. Měnové turbulence mají logická vysvětlení. Tím hlavním je strach z poklesu cen. V tomto případě nejde o ropu (jejíž prudké zlevnění naopak všem vyspělým ekonomikám podle odhadu MMF pomůže), nýbrž o zboží a služby. Efekt levnější ropy navíc u nás i v eurozóně brzdí vliv silného dolaru, v němž se strategické suroviny obchodují.

Eurozóna už do spirály pádu cen spadla. Zboží a služby zlevnily v prosinci oproti předchozímu roku o 0,2 %. Nejvíce padají v sociální katastrofou zasaženém Řecku (–2,5 %) a Španělsku (–1,1 %). Všechny země měnové unie už jsou ale v deflaci nebo na její hraně. V Německu bylo koncem roku zboží a služby dražší o 0,1 % než před rokem.

Evropská centrální banka bude na pád cen už konečně reagovat „kvantitativním uvolňováním“. Tedy přesně tím, co v několika vlnách udělaly USA po finanční krizi 2009. Prakticky to znamená, že ECB začne vykupovat státní a firemní dluhopisy. Do ekonomiky tím nahrne nové peníze. Zatím se čeká, že bankovní rada ECB rozhodne pro začátek o nákupech za 500 miliard dolarů. Na trhu přibude eur, čímž poklesne jejich cena. Fakticky je to stejné jako tisk nových peněz. Banky a fondy, které dluhopisy smění na eura, za ně budou chtít něco bezpečného nakoupit. Švýcaři už se děsí, jak jim bude dál posilovat frank, protože jsou považováni za bezpečný přístav peněz. Stejně jako Němci, jimž téměř jistě opět zlevní státní dluhopisy. Dalšímu důvodem oslabování eura je fakt, že většina zemí eurozóny balancuje na hraně recese.

Amerika naopak roste nejrychleji za posledních jedenáct let. Proto dolar sílí. Obavy z deflace se ale šíří už i v USA, jimž by se v takové chvíli hodil slabší dolar. V této konstelaci není žádný zásadní důvod, aby koruna proti euru oslabovala. Stádní blackouty v myšlení ale krátkodobé pády (vzestupům brání ČNB) nevylučují. Ani divoké titulky, které je provázejí.