Každý sportovec ví, jak frustrující je střela do vlastní brány. A dává si na ni velký pozor. Premiér Petr Fiala po necelém měsíci vládnutí nechává projít už tři vlastní góly. To není po tak krátké době dobré skóre.

Nejhorší případ se jmenuje Jan Farský. Jeden z předních mužů STAN, toho času předseda poslaneckého klubu druhé největší politické strany ve sněmovně, se rozhodl, že odjede na studijní stáž do Ameriky, na což i díky referenci Petra Pitharta získal prestižní Fulbrightovo stipendium.

To je samo o sobě úspěch a Janu Farskému se sluší pogratulovat. Studijní čas na americké univerzitě je pro toho, kdo ho umí využít, velmi inspirativní a občerstvující. Mezi Fulbrightovy stipendisty patří mimo jiné expert na zdravotní právo Ondřej Dostál nebo místopředseda Svazu průmyslu Radek Špicar. Jan Farský se za oceánem na Oregonské univerzitě hodlá zaobírat tím, jakou inspiraci je možné najít ve 250 letech amerického federalismu pro příštích 25 let Evropské unie.

Jan Farský se vzdal vedení poslaneckého klubu. Mandát poslance si ale hodlá ponechat s argumentem, že mu to schválil premiér Petr Fiala i šéf STAN Vít Rakušan a na klíčová hlasování prý bude létat do Prahy. Vypadá to, že všechny tři postihlo kolektivní vypnutí mozku.

Zrovna od koalice, která slibovala změnu a z opozice tepala Andreje Babiše za to, že nechodí do sněmovny, by člověk čekal, že práci poslance vnímá jinak než jako mačkání tlačítek v klíčových hlasováních. Že ji vnímá jako mandát vůči voličům, s nimiž poslanec pravidelně mluví a hájí jejich zájmy. Že ji vnímá jako práci na plný úvazek, kdy dotyčný detailně studuje a perfektně zná agendu, která se ve sněmovně projednává. V dnešní době je hodně věcí možné dělat digitálně na dálku. Poslancovat ale nejde. Osobní setkání, jednání, práce ve výborech nejsou on-line a z Oregonu se prostě dělat nedají. Nedá se čekat, že by se Jan Farský do sněmovny připojoval přes Zoom. I Fulbrightovo stipendium počítá s tím, že dotyčný skutečně na plný úvazek bádá na projektu, na nějž to stipendium dostal.

Kdyby byl Jan Farský zodpovědný člověk, uměl by se rozhodnout. Jsou chvíle, kdy něco ztrácíme, abychom něco jiného mohli získat. Nemůžeme mít všechno. Život je plný osobních voleb. Před Janem Farským jsou dvě atraktivní možnosti a musí si vybrat. Jistě, něco ztratí. A jen na okraj. Farský neodjíždí na půl roku, jak tvrdí. Jeho stipendium je podle dokumentu Fulbrightovy nadace na osm měsíců. Desátým lednem počínaje.

Absurditu, kterou u Farského vidí každý, kdo dělá pro soukromou firmu a nežije z veřejných peněz, na Twitteru dobře vystihl bývalý guvernér Miroslav Singer. Muž, který se kromě dvou období, kdy byl guvernérem ČNB, živí výhradně v soukromé sféře, se k politice až na výjimky veřejně nevyjadřuje. „Představuji si, jak jdu za šéfem a říkám mu: Díky za novou pozici. Teď zmizím na půl roku. Ale kdybys měl něco důležitého, tak cikni, já přiletím. Jo a prachy mi posílej. Já je dám do Sokola a tak… Je to tak těžké pochopit? Komu to prospívá?“ ptá se Singer. Jako by se ptal každý, kdo normálně pracuje.

Na otázku, komu to prospívá, je jednoduchá odpověď. Andreji Babišovi. Ten se jistě ve svém obytňáčku tetelí blahem, jak mu Fialova vláda začíná přihrávat náboje do prezidentské kampaně. Nemakáme, jen kecáme o změně.

Druhým vlastním gólem je miliarda korun dotací, kterou se Fialova vláda chystá rozdělit mezi podnikatele a živnostníky na podporu elektromobilů. Od kabinetu, který sliboval, jak skoncuje s dotacemi a bude šetřit v rozpočtu právě na nich, to zní úplně absurdně. Proč podporovat elektroauta? Proč to máme platit z daní? A jestli se to má platit z peněz EU, proč se nedají na něco rozumnějšího než přímé transfery konkrétním firmám? Proti nim především koalice Spolu v kampani ostře brojila. Ministr financí Zbyněk Stanjura ještě 6. prosince před nástupem do vlády sliboval, že seškrtá dotace firmám za 105 miliard korun. Teď místo toho jeho vládní kolega, ministr průmyslu Jozef Síkela sepisuje podmínky dotačního programu na elektromobily. Síkela se při odchodu z prezidentského slyšení v Lánech podřekl, že Green Deal vnímá jako šanci. Teď naplňuje svoje slova dotacemi pro elektromobily. Jistě, je to velká šance pro někoho sáhnout si na dotaci. A pro evropského dotačního krále Andreje Babiše, jak to vládě omlátit o hlavu.

Především ekonomičtí experti ODS nám roky tvrdí, jak dotace křiví podnikání. Teď je rozjíždějí jako jeden z prvních programů poté, co usednou do vlády.

Třetí vlastní gól je bytnění počtu funkcí. Nechme teď stranou, že vláda má rekordní počet křesel. A každý z těch nových ministrů potřebuje přirozeně úřední aparát. Kromě toho se pokračuje v politice bobtnání počtů náměstků, které tady odstartoval Andrej Babiš se sociálními demokraty. Jen na ministerstvu zahraničí jich má Jan Lipavský osm. Od kabinetu změny by člověk čekal, že si ministr vystačí maximálně se třemi. Tomio Okamura se na zahajovací schůzi sněmovny intenzivně trefoval do toho, jak je vládní lavice přecpaná.

Na tři týdny vládnutí docela dost zásadních chyb.