Dvacátého června prohlásil detektiv Jiří Komárek na tiskové konferenci, že policejní prezident Tomáš Tuhý má na svědomí „brutální únik“ z vyšetřovacích spisů. Minulý čtvrtek oznámila sněmovní vyšetřovací komise, že Komárek dosud neprokázal oprávněnost svých tvrzení. Stejný den publikoval server Echo24.cz zprávu, podle níž k brutálnímu úniku vůbec nedošlo.

Přesto stačilo Komárkovo tvrzení k tomu, aby noviny miliardáře a ministra financí Andreje Babiše rozjely tříměsíční kampaň, jíž se účastnila i další média. Dnes slouží historie „brutálního úniku“ jako doklad, jak snadno může veřejnou diskusi ovládnout zájmová skupina, když se rozhodne někoho zlikvidovat.

Horká stopa 312

K udržení tříměsíční kampaně proti policejnímu generálovi stačilo, že se postupně odkrývaly detaily jednoho přepsaného usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Jedno „dramatické odhalení“ stíhalo druhé, židle se pod generálem Tuhým povážlivě kývala. Spekulace upozorňovaly na to, že Tuhý spolupracuje s předními politiky na zahlazení jejich průšvihů. A hnutí ANO postavilo na propojení politiků, policistů a korupce předvolební kampaň do krajů.

Zprávu GIBS koncem srpna publikoval na webu Nadační fond proti korupci miliardáře Karla Janečka. Třináct stránek popisuje banální příběh, jak GIBS pod dohledem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci dlouhých patnáct měsíců neúspěšně hledala autora jedné SMS zprávy a jak letos v březnu šetření uzavřela, protože nikam nevedlo.

Všechno začalo, když protikorupční policejní útvar provedl 30. září 2014 razii v olomoucké firmě Tesco SW. Zabavil mobilní telefon podnikatele Davida Tesaříka, jehož otci firma patří. Policisté zjistili, že Tesařík vedl předchozího večera pomocí SMS zpráv rozhovor s telefonem s koncovým trojčíslím 312, při kterém zazněla věta: „Můj zdroj jen věděl, že si mají přijít pro tatu.“ Usoudili, že nějaký jejich kolega podnikatele varoval, a nechali možný únik informací prověřit GIBS. Politický podtext byl nasnadě. Strýc Davida Tesaříka je bývalý hejtman a současný senátor za ČSSD. Vyšetřovací hypotéza, že vysocí policisté chrání cílenými úniky informací blízké politiky, skutečně k výsledku došla. S telefonem 312 komunikovala SIM karta, která byla po nějakou dobu vložena v telefonu, kam později svou SIM kartu vložila bývalá manželka generála Tuhého a jejich patnáctiletý syn. Tím to skončilo a GIBS mohla jen těžko někoho obvinit. Na mediální kampaň však bylo nabito.

První výstřely

Poprask vyvolala jediná věta detektiva Komárka z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ): „Pan policejní prezident je, řekněme, osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti stamilionových, ve stamilionových částkách.“ Výrok z tiskové konference 20. června 2016 přiživil stejného dne ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). „(Komárek) jako policista dobře ví, že věci se mají řešit ve vyšetřování a ne takhle. Ale evidentně má pocit, že to vyšetřování je ohroženo tou reorganizací, a zjevně nevidí jinou cestu ven,“ řekl ministr a zasadil výrok do kontextu. Reorganizace policie zahájená generálem Tuhým a schválená ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) měla vzít nezávislost ÚOOZ i jeho řediteli, „poslednímu poctivému policajtovi“ Robertu Šlachtovi. Ještě dál šel šéf ANO Andrej Babiš, považovaný za Šlachtova ochránce. Žádal svolání bezpečnostního výboru sněmovny i Bezpečnostní rady státu, kde by Komárek případ vysvětlil. „Celá kauza kolem likvidace ÚOOZ, jak ji připravili Tuhý a Chovanec, má znemožnit vyšetřování korupčních kauz ČSSD,“ řekl Babiš v Právu.

Novináři neměli informace, tak se pustili do spekulací. Babišova MF DNES 21. června s odvoláním na Komárka naznačovala, že šlo o případ Vidkun, „na kterém pracovali Komárkovi detektivové a v němž je mezi obviněnými olomoucký hejtman Jiří Rozbořil z ČSSD“. K tomu přidala vysvětlující komentář. „Šlachta ani Komárek snad nejsou řadoví poldové, kteří se najednou splašili. A to už je dost vážné obvinění, že jsou policejní špičky propojené s lidmi z kriminálního prostředí. Po rozpletení případu, ať už dopadne jakkoliv, by to zdaleka neměl být jen Šlachta a pár jeho věrných, kdo si bude vyklízet šuplíky,“ stojí v úvaze, která končí proroctvím, že Šlachta bude brzy ministrem vnitra.

Pozdvižení se ovšem neúčastnili jen Babišovi zaměstnanci. „Oznámení Komárka je zoufalý čin. Policista je přesvědčen, že útvar končí a že s ním končí i rozdělané kauzy. Proto zřejmě volí cestu zveřejnění, která se mu jeví jako poslední možnost, jak věci vysvětlit. Zoufalí muži dělají zoufalé věci,“ vysvětloval server Aktuálně.cz z holdingu Economia Zdeňka Bakaly.

Ovšem už 22. června napsal web Neovlivni.cz, že únik nepostihl případ Vidkun. „Konkrétně šlo o IT zakázky spojené s firmou bratra sociálnědemokratického senátora Tesaříka. Důkazy ale na stole nejsou a Tuhého jednoznačně neusvědčují,“ uvedl server, známý kontakty na bezpečnostní složky. Tím mohla smršť skončit. Bylo jasné, že se únik týkal jiného útvaru a že vyšetřování Šlachtova a Komárkova ÚOOZ neohrozil.

Noviny se ještě vezly na pěně dní. Premiér Bohuslav Sobotka zablokoval Komárkovo vystoupení na Bezpečnostní radě státu, stejný pokus odmítli poslanci bezpečnostního výboru, kteří doporučili, ať případ policejní reorganizace a brutálního úniku prozkoumá vyšetřovací komise. Parlamentní listy podnikatele a senátora Ivo Valenty publikovaly text poslance ANO Svatopluka Otavy, který se rozzlobil na kolegy z bezpečnostního výboru, že nenechali Komárka mluvit: „Smáli se, až se za břicha popadali, sebejistě, drze, s jistotou, že se jim nic nemůže stát. Smáli se stejně jako staroměstští konšelé za horkého léta, ještě pár dnů před tím, než je pražští měšťané a chudina svrhli z oken na nastavená kopí a halapartny. Tak se nám všem smáli zpoza svých naditých prkenic zločinci z ČSSD, ODS a TOP-09,“ vyhrožoval Otava.

Hvězdná chvíle Lidových novin

První dějství Komárkovy aféry se uzavřelo před koncem června. Zpočátku šlo o iniciativní akci policistů z ÚOOZ, kterou podporovali významní státní zástupci. Politici hnutí ANO a novináři se k útoku na Tuhého a Chovance přidali. Tušili sólokapra, který může politikou zamíchat stejně jako před deseti lety zpráva tehdejšího šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho. Druhé dějství začalo až koncem července. V něm už je možné, že policisté a novináři ze stáje Agrofert postupovali ve shodě.

Opět začal detektiv Komárek, který 27. července podal na Tuhého a Chovance trestní oznámení za sabotáž vyšetřování. O dva dny později vypovídal před poslaneckou vyšetřovací komisí Robert Šlachta. První zprávu o Šlachtově vystoupení přinesl Radiožurnál. „Informace o vyšetřování údajně zmanipulovaných IT zakázek prý někdo vynášel z telefonu, který v minulosti používali blízcí policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta to řekl včera během více než pětihodinového výslechu před sněmovní vyšetřovací komisí,“ zaznělo v éteru. Babišovy MF DNES i Lidové noviny historku ihned monitorovaly, i když předseda komise Pavel Blažek (ODS) vyloučil, že by Šlachta o něčem takovém mluvil.

V té době stačilo málo, aby případ zaplavil titulní strany novin. Druhého srpna MF DNES oznámila „nové detaily k úniku informací z kauzy IT zakázek, z nějž detektivové podezřívají šéfa policie“. Babišovi novináři uvedli, že detektivové ÚOOZ „mají několik indicií, které je na stopu Tuhého přivedly“. Od olomouckého státního zástupce Petra Šeredy zaznělo, že někdo varoval Davida Tesaříka před razií. Zároveň byla publikována nepřesná zpráva o tom, že Tesařík byl varován z telefonu opatřeného SIM kartou, která se později dostala do telefonu generálova syna. Za touto informací už nestál Šereda, ale „dva redakční zdroje“. Pravděpodobnější je varianta, že MF DNES už tehdy použila informace z usnesení GIBS.

O týden později převzaly štafetu Lidové noviny, které podnikly dosud nejtvrdší útok. Očividně využily informací ze spisu GIBS včetně toho, že telefon, se kterým komunikoval Tesařík, měl koncové číslo 312. Zároveň zmínily domněnky inspektorů, podle nichž telefonické varování pro Tesco SW zabralo. „O den později pak skutečně protikorupční detektivové provedli ve firmě, ale i v dalších místech v republice rozsáhlou razii. A následně konstatovali, že podezřelé subjekty byly na prohlídky připraveny, neboť se nenalezl ani jeden mobilní telefon s relevantními daty. Navíc prý i z chování prověřovaných bylo znát, že akci policie očekávali,“ citovaly Lidové noviny. A dodaly i další spekulaci GIBS o pachatelích úniku, kteří se „chovali značně konspirativně se znalostí postupů a práce policie“.

Co to znamená, vysvětlil šéfredaktor LN István Léko v komentáři „Stále ve funkci“. Napsal, že tentokrát už spekulace končí, protože se vyšetřování prozrazené razie už opravdu dostalo do bezprostřední blízkosti generála Tuhého. Bohužel „Tuhý mlčí“, protože ví, že mu při současném stavu znalostí „nelze prokázat, zda má v úniku informací prsty“. Léko však vyjádřil naději, že se to změní, až detektiv Komárek vystoupí před vyšetřovací komisí.

V dalších týdnech následovaly články, které rovněž vycházely ze zprávy GIBS. Naznačovaly třeba, že o přípravě olomoucké razie věděli i na policejním prezidiu, tedy i sám generál Tuhý. Příloha LN Česká pozice vydala seznam otázek, na které by měl Tuhý odpovědět. Vyšla i reportáž z neveřejného zasedání vyšetřovací komise, kde poprvé vypovídal detektiv Komárek. Čtenáři se o výslechu však dozvěděli pouze to, že Komárek „nedával najevo žádné emoce. Jedinou grimasu učinil v momentě, kdy předseda komise vysvětloval, z jakých důvodů by svědek mohl odepřít komisi výpověď.“ Byl citován poslanec Otava z ANO, který uvedl, že byl informacemi od Šlachty a Komárka znechucen. „Znechucen z toho, co se občas v této zemi děje,“ upřesnil.

Konec srpna ovšem přinesl Lidovým novinám nepříjemné překvapení. Vyšetřovací komise rozhodla, že prověří kromě olomoucké historie také jiné úniky, konkrétně úniky z usnesení GIBS do Lidových novin. Tím zřejmě vyprovokovala Janečkův protikorupční fond, aby se pokusil vzít vinu na sebe a zprávu GIBS zveřejnil na svých stránkách.

V každém případě se už Lidové noviny omezily na kritiku vyšetřovací komise a na úvahy, jak politici selhali při řešení případu. Jejich roli převzal počátkem září Respekt z Bakalovy Economie, který už bez rizika těžil zprávu GIBS v obsáhlém materiálu, kde rozebíral, že podezřelé SIM karty vlastně pocházejí z Německa a že je do Česka přivezl známý fotograf. Text byl opatřen expresivním titulkem, že „GIBS dostane druhou šanci objasnit, zda policejní prezident Tuhý zradil, nebo nezradil svůj sbor“.

Diktatura morálky

Po tříměsíční kampani je zřejmé, že obvinění Tuhého stojí na hliněných nohou, konkrétně na jediném dokumentu GIBS. Přitom není originálním usnesením GIBS, ale jeho přepisem, který vznikl jako odpověď Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na žádost deníku Právo o informace. Právo ovšem nakonec přepis nedostalo a text unikl neznámou cestou. Z usnesení vyšetřovací komise vyplývá, že se může v mnoha důležitých detailech lišit od originálu. Sama práce vyšetřovatelů přitom jde zpochybnit, jak dokládá dokument z vyšetřovacího spisu o extrakci mobilu Davida Tesaříka. Ve skutečnosti nedostal žádné varování Tesařík, ale o možném zatčení svého otce informoval on sám neznámého na čísle 312.

Kromě nejasného původu a nejisté věrohodnosti jediného informačního zdroje existují i další otázky, na které se během kampaně nikdo novinářů nezeptal. Není třeba jasné, jak se ke zprávě o vyšetřování IT zakázky dostal detektiv Komárek, jehož útvar s tím neměl nic společného. Proč měl při razii David Tesařík u sebe telefon s textovou zprávou, která ho údajně před razií varovala? Na jakém právním základě GIBS vyšetřovala podezření, že nějaký policista varoval Tesaříka, když ho vlastně nikdo nevaroval? To však médiím nebránilo v tom, označovat policejního prezidenta za zrádce, který má v hanebném úniku prsty a měl by odstoupit.

Kampaň proti Tuhému a Chovancovi nestojí na faktech, ale na neověřených zprávách, únicích, domněnkách a spekulacích. V Německu způsobil značnou frustraci případ prezidenta Christiana Wulffa, který byl před pěti lety významnými deníky v čele s Bildem obviněn celkem ze sedmnácti korupčních případů. Spočívaly v tom, že si od známého podnikatele půjčoval na nižší úrok nebo že se nechal zvát na dovolenou. Přes veškerou snahu médií a státních zástupců se před soud nakonec dostala jen historie, že se Wulff nechal pozvat na Oktoberfest, a získal tím výhodu v hodnotě 700 eur. I v tomto případě byl před dvěma lety osvobozen, státní zástupce se odvolal, později ovšem odvolání stáhl. Wulff nicméně složil funkci už třetí měsíc po vypuknutí aféry.

Novinář Günter Ogger vysvětluje v knize Diktatura morálky Wulffův případ tím, že média chtěla dezinformační kampaní zvýšit tržby a že státním zástupcům možná šlo hlavně o kariéru. „Všechny dohromady vybudil lovecký instinkt, neboť se najednou nabízela tak cenná kořist. Nestačilo jim ovšem jen to, odstřelit hlavu státu. Štvanice musela být korunována tím, že byly uspokojeny morální požadavky publika,“ shrnuje Ogger.

Také dezinformační kampaň proti Tuhému stojí na podněcování morálních emocí obyvatelstva, které věří tomu, že čelní státní úředníci jsou schopni jakékoli špatnosti. Existují však proti Německu i rozdíly, a to nejen v tom, že se Tuhého zatím „odstřelit“ nepodařilo. Celé tažení také nevzniklo pouze jako běžný byznys majitelů silných mediálních domů, ale průběžně přecházelo do předvolební kampaně hnutí ANO, které novináře z Agrofertu – případně ochotné spolupracovníky z jiných médií – použilo k tomu, aby vyřídilo svého hlavního rivala ČSSD.

Příběh o uměle vyrobené aféře bude mít jistě řadu interpretací. V paranoickém světě české politiky se může objevit i příběh o tom, jak se politici ANO domluvili s předními detektivy proti ČSSD. Zprávy o únicích informací od policistů k podezřelým sociálním demokratům měly vytvořit aféru až těsně před volbami. Kdyby byly publikovány v posledním týdnu kampaně, obvinění by se nestihli účinně bránit, stejně jako to před volbami v roce 2006 nestihl Jiří Paroubek. Policisté však případ zveřejnili s předstihem, protože chtěli zabránit Tuhého reorganizaci, a hnutí ANO bylo nuceno změnit strategii. Udržet aféru při životě déle než tři měsíce se při očividném nedostatku střeliva nepodařilo. Ve volbách může pomoci, ovšem zdaleka ne do té míry, jak se čekalo původně.

K pochopení toho, co se stalo, není teorie spiknutí potřeba. Důležitější je zjištění, k čemu jsou ochotni se propůjčit novináři, když chtějí hrát roli nesmlouvavých strážců morálky.