Členkou poroty filmového festivalu Finále Plzeň je i úspěšné kanadská distributorka a producentka Eve Gaberau. Té britští diváci vděčí za to, že do kin uvedla třeba snímky Paterson, Přežijí jen milenci nebo Toni Erdmann, které v posledních letech oslovily i širší filmové publikum. Eve Gaberau v rozhovoru pro deník Echo24 uvedla, co její práce obnáší a proč by třeba do britských kin neuvedla první díl nové trilogie Jana Hřebejka Zahradnictví.

V Česku jste během necelého roku podruhé. V létě jste byla členkou poroty na karlovarském festivalu…

Vlastně jsem tu potřetí. V říjnu jsme se v Praze ještě zúčastnila EAVE (European Audiovisual Entrepreneurs, pozn. red). Přitom před Karlovými Vary jsem v Česku nikdy nebyla a za poslední rok hned třikrát!

Máte ráda české filmy? Distribuovala jste některý z nich?

Sice ne nedávno, ale dřív jsme už několik z nich distribuovali. Vzpomínám si na Český sen a… to bude vlastně asi jediný český film. Samozřejmě jsem jich ale viděla víc. V Karlových Varech třeba Učitelku – to byla zábava. Ráda bych ji uvedla do britských kin, ale bohužel tam pro všechny filmy není prostor. Někdy se totiž musíme opravdu složitě rozhodovat mezi filmy, které se mi líbí a které můžu koupit a distribuovat je ve Velké Británii.

Dovedete si představit, že byste si tady na festivalu Finále Plzeň vyhlédla film, který byste chtěla distribuovat?

Těžko říct. Spíš bych řekla, že ne, ale nikdy neříkej nikdy. V Karlových Varech jsem opravdu doufala, že nějaký takový film najdu, ale nedopadlo to. V Plzni jsme v předpremiéře viděla nový film Zahradnictví: Rodinný přítel (režiséra Jana Hřebejka, pozn. red), který se mi opravdu moc líbil. Ale ze začátku jsem měla problém rozpoznat jeho žánr. Nevěděla jsem, jestli se dívám na drama nebo na komedii. I když jsem z něj byla nakonec nadšená, myslím si, že bychom ho v Británii distribuovat nemohli. Tamní diváci by ho asi úplně nepřijali.

Co vlastně vaše práce obnáší? Objíždíte festivaly a vybíráte si filmy, které chcete přinést do britských kin?

Ano, z části. Jsme v kontaktu s producenty, abychom věděli, které filmy se chystají uvést na velkých festivalech v Sundance, Cannes, Benátkách, Torontu, i těch menších, ale významných, jako jsou Karlovy Vary nebo Locarnu. Výjimečně film koupíme ještě před uvedením na festivalu, pokud známe režiséra a líbí se nám, o čem film je, ale v 9 z 10 případů počkáme, až když ho sami uvidíme.

Do kin uvádíte hlavně nezávislé filmy, jak se tohle změnilo poté, co se vaše společnost sloučila s komerční společností Thunderbird?

Thunderbird je sice komerční společnost, ale my fungujeme v podstatě jako její oddělení pro nezávislé filmy. Tento rok jsme dosáhli úspěchů s Patersonem, s Jimem Jarmuschem jsme ale spolupracovali už několikrát předtím, a hlavně s Toni Erdmannem, filmem, který byl nominovaný na Oscara i britskou BAFTA.

Mám takový pocit, že mainstreamové diváky moc neláká, když zjistí, že má nějaký film označení ,nezávislý‘. Bojí se, že bude moc složitý, náročný, možná nudný.

Je vtipné, že to zmiňujete, protože nám dřív říkali, že náročně působí film s označením „world cinema“, kdežto „nezávislý film“ zní skvěle. Potom někdo přišel s označením „specializovaný film“, což taky znělo divně. Pak se objevil výraz „evropský film“, jenže to zase odkazovalo jen na jeden světadíl. Takže kolem dokola si myslím, že „nezávislý film“ funguje nejlépe, protože odráží to, že ten snímek vznikl mimo systém, že byl financovaný z různých zdrojů.