Právě prožíváme velký test podvolení české společnosti. Toho, co lidé jsou schopni skousnout a tolerovat u těch, kdo mají moc a chtějí si o její ještě větší porci říct ve volbách.

Jsou země, kde lidé svou nespokojenost a ztrátu důvěry velmi rychle projevují ve volbách. Nebojí se prolamovat hranice toho, co bylo považováno za nepředstavitelné a ve veřejném prostoru líčeno jako tragédie. Zároveň se nebojí velmi rychle sebrat důvěru někomu, u nějž se prokázalo, že jí není hoden, protože dělá věci, které se netolerují. Mezi národy se sebevědomě rychlým projevem nespokojenosti patří Britové se svým rozhodnutím o brexitu a Američané se zvolením Donalda Trumpa prezidentem. Oba ty kroky jsou určitě vysoce riskantní, zároveň jsou však jasným a sebevědomým projevem nespokojenosti, neochoty tolerovat něco, co se lidem nelíbí.

Teď souběžně sledujeme dva zajímavé testy podvolení a otevřeně sebevědomého projevu nespokojenosti u nás a ve Francii. V obou případech jde o to, čemu se hantýrkou investigativních reportérů říká skandály politiků s legálními privátními příjmy. A zásadní rozpor mezi pečlivě vytvářenou image těch správných a důvěryhodných na jedné straně – a realitou, která je s tím v přímém protikladu, na straně druhé.

Míra podvolení se testuje na dosud hlavním favoritovi dubnových prezidentských voleb ve Francii, republikánském kandidátovi Françoisi Fillonovi – a nejpopulárnějším českém politikovi, favoritovi říjnových parlamentních voleb Andreji Babišovi. Skandály obou mají potenciál zcela otočit výsledek voleb. Záleží jen na tom, jak budou Francouzi a Češi svým dosavadním favoritům ty skandály tolerovat.

François Fillon se stal s překvapivě velkým náskokem vítězem republikánských prezidentských primárek. Do té doby byla velmi dlouho s velkým náskokem největší favoritkou na vítězství v dubnových volbách vůdkyně radikální Národní fronty Marine Le Penová. Fillon se pro Francii velmi neobyčejnou kombinací ekonomického thatcherismu se sliby propouštění půl milionu úředníků či snížení daní a velmi silného sociálního konzervativismu s důrazem na omezení migrace dostal s náskokem před Le Penovou. Do značné míry jí sebral její agendu a nabídl ji širokým vrstvám s výrazně přijatelnější nálepkou tradiční mainstreamové strany. Ta s výjimkou dvou socialistů Françoise Mitteranda a nynějšího Françoise Hollanda dodala všechny prezidenty páté republiky. Prezidentský souboj se zdál být předem rozhodnutý. Fillon vedl před Le Penovou se slušným náskokem.

François Fillon se prezentoval jako velký slušňák. Poctivý konzervativní katolík, oddaný otec pěti dětí, jemuž je rodina a služba zemi vším. Do politiky šel hned po ukončení studií práv a nikdy za tu dobu na něm neulpělo podezření, že by se dopustil něčeho nekalého. To není v zemi, kde prezidenty, premiéry a ministry vyšetřuje prokuratura a sem tam jsou i odsouzení, běžné. Pro představu jen některé případy z přímého Fillonova politického okolí: jeho sok v primárkách a ministr v jeho vládě Alain Juppé byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu a zákazu veřejných funkcí kvůli černému financování své politické strany na pařížské radnici v dobách Jacquese Chiraca.

Fillonův vládní šéf a další soupeř v primárkách Nicolas Sarkozy je vyšetřován kvůli nelegálnímu financování republikánů. Mimo jiné od syna bývalého libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. Další Fillonova vládní podřízená, exministryně financí Christine Lagardeová, dnes šéfka Mezinárodního měnového fondu, byla shledána vinnou z neoprávněné úlevy pro vlivného podnikatele. Jen na Fillona nic nevyplavávalo – a to nebyly primárky s ambiciózním Sarkozym žádnou gentlemanskou selankou.

Před necelými třemi týdny ale satirický týdeník Le Canard enchainé (Spoutaná kachna) přinesl zprávu, že Fillonova manželka Penelope dostávala nestandardně vysoké částky coby asistentka svého muže. Další peníze měla dostat od stranického týdeníku, kde publikovala jen velmi málo článků. Od něj kasírovaly další peníze i Fillonovy děti. Celkově šlo o zhruba 25 milionů korun.

V době všeobecné nedůvěry v tradiční média, která panuje především v Americe a Německu a po manipulativních zprávách o hospodářské tragédii, kterou měl způsobit brexit, částečně také v Británii, je potřeba zdůraznit, že Canard je ve Francii velmi respektovaným médiem. Kromě satiry se zaměřuje především na investigaci v nejvyšších patrech politiky a byznysu. Kvůli své nezávislosti odmítá jakoukoliv inzerci a také veřejné peníze. To je v zemi, kde vláda poskytuje dotace i velkým deníkům jako Le Figaro nebo Le Monde, naprosto unikátní. Kachnu financují její čtenáři a na rozdíl od jiných médií vydělává. Názorově tíhne doleva, i když sama o sobě tvrdí, že je neutrální.

Fillon ze skandálu ihned obvinil spiknutí levice, která ho opravdu nemusí a dosud neměla ani teoretickou šanci dostat svého kandidáta do druhého kola prezidentské volby. Jeho osobní finance začala okamžitě prověřovat francouzská justice. A prezidentský kandidát sám ohlásil, že bude-li z něčeho obviněn, z volby odstoupí. To ale nakonec možná vůbec nebude potřeba, protože ho jeho strana sama stáhne dávno předtím. Favorit Fillon se totiž po zveřejnění financování svých rodinných příslušníků okamžitě propadl na třetí místo, bez šance na postup do druhého kola. Podle průzkumů v něj ztratilo důvěru 76 procent Francouzů, kteří mu do té doby věřili.

Favoritkou prvního kola je znovu Marine Le Penová. S ní by postoupil bývalý socialistický ministr hospodářství v Hollandově vládě Emmanuel Macron, který kandiduje jako nezávislý za vlastní stranu Vpřed!. Ve druhém kole by měl podle průzkumů Le Penovou porazit s drtivou převahou 63 procent. Macron se dnes prezentuje jako zástupce levého středu, je to ale socialista. Levice musí být z politického vývoje posledních dní v extázi.

Z našeho pohledu je pozoruhodné, jak rychle Francouzi ve Fillona ztratili důvěru. Není to poprvé, kdy tak rychle reagují na aktuální vývoj. Po teroristických útocích v Paříži se do té doby chabá popularita levicového prezidenta Françoise Hollanda vyhoupla přes padesát procent. Pak lidé poznali, že jeho slova a činy jsou v prudkém rozporu. Po masakru v Nice mu věřilo už jen 10 procent Francouzů a ta důvěra už se nikdy nezvedla. Mezi oběma teroristickými útoky uplynulo bez jedno dne osm měsíců.

Favorit českých voleb Andrej Babiš má s prokázáním osobních legálních příjmů na své nákupy výrazně větší problém, než byly peníze Fillonovy manželky. Na rozdíl od Francouzů zatím žádné průzkumy toho, jak se to odrazilo v jeho podpoře, nemáme.

Až v nich se ukáže, jaká je – co do důvěryhodnosti politiků – česká citlivost na vážné pochybnosti. To je ten skutečný test, jestli máme blíž k Západu, kde se nelegální příjmy netolerují, nebo k oligarchii ve stylu Ukrajiny, kde jde o podstatu jejich politického systému. Ta rychlá reakce je pro politickou kulturu nesrovnatelně důležitější než zákony o střetech zájmů.